Dny se pomalu chýlí ke konci a s nimi i činnost Heleny v krabici v letošním zimním semestru. Jelikož se na hodnocení pizzy z předešlého týdne objevilo několik negativních reakcí, rozhodl jsem se pozměnit formát. A také odpovědět veřejnosti na onu kritiku. Ti z vás, kteří mé recenze čtou déle než jeden semestr, asi ví, že pro poslední článek před zápočtovým týdnem a zkouškami si vždy připravím něco jiného než obyčejné hodnocení.

Zpočátku vše vypadalo na obyčejný den. Obléknu se, zajdu se najíst, pak na přednášku a domů. Den předem jsem si za jistých pochybností vybral po dlouhé době pizzu. Očekávaje dobrý oběd a poklidný zbytek dne, vykročil jsem do výdejny v ulici 17. listopadu. A to byl přesně ten kámen úrazu.

Opět s radostí připomínám, že se blíží ono temné období. Proto občas není na škodu vypnout u jídla nebo u nějakého čtení. Třeba u jídla v menze a čtení o jídle v menze. Dnes totiž lehce opráším učebnici historie a své vzpomínky na střední školu. Hrdě se totiž přiznám, že jsem následující jídlo nikdy neměl. I přes to, že je v našich gastronomických podnicích poměrně rozšířené. Menza mi tím pádem připravila premiéru. Povedla se?

S blížícími se zkouškami člověk zjišťuje, že čím víc věcí dělá, tím méně toho stíhá. Nejsem výjimkou. Na oběd si ale čas udělám, i když málokdy v menze na 17. listopadu. Takže opět na rektorát! Zdravotní stav je již v pořádku, takže mi přišlo vhod vyzkoušet nějakou zajímavou kombinaci chutí. Jednalo se ale o správnou volbu?

Opět měním výdejnu. Časové důvody mi nedovolují procházku až na hlavní menzu. Zdravotní stav se však zlepšil a s ním i chuť k jídlu. Paradoxně jsem však zvolil jídlo, které bych si za normálního stavu nevybral. Žiju totiž zdravě, abyste věděli. Jak mi chutnala premiéra sójového masa? Čtěte a smějte se mi.

Přesouvám se zpět do výdejny v ulici 17. listopadu. Ani nevím, co mě tam zaválo, když by mi v tuto chvíli přišlo rozumnější zvolit ulici Křížkovského. Změnil jsem také jídlo, takže už se nemusíte bát popisu knedlíků. Vrátím se ale i k rozboru názvu pokrmu, který mi opět trochu nesedí. Pojmenování nicméně není vše a na kvalitě jídla se to nijak neprojevilo. Takže čtěte, moji milí.

V nově zrekonstruované menze jsem dlouho nevydržel. Z časových důvodů bylo nutné změnit výdejnu, ale třeba jen pro tento týden. Nicméně jsem zůstal věrný svému heslu „s pětima“ a přináším další knedlíkovou recenzi, tentokrát guláše. Stálo to za to? Špatné to nebylo, ale příště budu doufat ve šťastnější ruku.

Prázdniny skončily, zpátky do školy, pacholci. Můj vyhazov z univerzity se nekonal, takže mě tu zase máte. Menza je navíc kompletně zrekonstruovaná a přestavěná čili máme mnoho důvodů, proč tam zajít a porovnat. Já osobně jsem vskutku nadmíru spokojen. Pokud tedy máte chvilku a ještě jste nebyli v menze, pohodlně se usaďte a čtěte.

Blíží se to, na co jsme se všichni těšili. Za pár dnů nám začne zápočtový týden a enormní nával depresí. Já se vyloženě těším, neboť mi hrozí vyhazov ze školy. Pokud se na stránkách Heleny už neobjeví moje recenze menzy, víte, jak jsem dopadl. Takže si užijte čtení mého posledního oběda tohoto semestru. Snad vás bude bavit více, než mě bavilo samotné jídlo.