Vyhledávání

Menza: Nehledejte složitosti

Prázdniny skončily, zpátky do školy, pacholci. Můj vyhazov z univerzity se nekonal, takže mě tu zase máte. Menza je navíc kompletně zrekonstruovaná a přestavěná čili máme mnoho důvodů, proč tam zajít a porovnat. Já osobně jsem vskutku nadmíru spokojen. Pokud tedy máte chvilku a ještě jste nebyli v menze, pohodlně se usaďte a čtěte.

Pamatujte na kuchyň oddělující jídelny? Tak ta je pryč. 

Odpusťte, že začínám tak klišovitě, ale začal nám semestr a já jsem velmi rád, že mohu být jeho součástí. Ve svém posledním článku jsem uváděl, že mi hrozí vyhazov ze školy a že si ode mě možná už nic nepřečtete. Dobrá věc se však podařila a já jsem stále zde, spolu s menzou. A menza dokonce v novém kabátě. Pro nováčky, kteří jsou na naší univerzitě poprvé a které tu srdečně vítám, uvedu jen to, že menza v ulici 17. listopadu vypadala poněkud jinak než teď. Klíčové je sice jídlo, já nicméně rámcově přiblížím ke stavebním změnám, kterými si menza prošla.

Pamatujete na možnost vybrat si ve vestibulu cestu doprava, nebo doleva? Teď půjdete pouze doprava. Levé dveře slouží totiž jako východ z jídelny. Myslete na to, prosím. Spousta strávníků totiž leze do cesty těm, kteří se jdou najíst. Po vstupu do prostor s jídelnou a výdejem vás čeká zábradlí značící směr, kterým by se měla ubírat případná fronta. Ta postupuje do oddělených části výdejny, kde hned u začátku čeká stojan s tácy a příbory. Za nimi máte možnost sáhnout do nových chladících pultů a vybrat si z nemalé nabídky nápojů nebo něčeho menšího na zub. S tácem si stejně jako všude jinde stoupnete k výdeji, vezmete si jídlo a jdete. Pokud máte chuť na salát, vyberete a postoupíte k pokladně, kde se vše naváží a namarkuje. A zbytek si dovedete představit.

V původní menze měl člověk na výběr ze dvou jídelen. V první si mohl dopřát minutky, ve druhé obědy na objednávku. Mezi oběma jídelnami byla velká kuchyně. Ta je pryč a obě části jsou propojeny. Respektive se přesunula do pravého horního rohu patra. Tohle vítám především já, jelikož jím rád v klidu, a tímto krokem se o něco snížila míra hluku v jídelně. Prakticky slyšíte jen cinkání nádobí a nějakou tu konverzaci mezi lidmi. Rozhodně zmizelo křičení čísel, která měli strávníci s pizzou. Nově je i možnost si načepovat chlazenou vodu z automatu. Jak řekl můj kolega a bývalý šéfredaktor Heleny v krabici Petr Šrajer: „Konečně to tu vypadá jako v roce 2018.“ Souhlasím. Pojďme však k tomu hlavnímu a tím je jídlo. Trochu z nostalgie jsem zvolil hamburskou vepřovou kýtu s houskovým knedlíkem, jelikož moje úplně první jídlo v menze bylo něco podobného, právě s tradičními pěti.

Hamburská vepř. kýta (smetana, steril. okurky, šunka), houskový knedlík

Vzhledem k tomu, že jsem přes léto byl odkázán na nejjednodušší možnou kuchyni (ano, jsem líné prase, kterému se nechce trávit u vaření moc času, když má za sebou desetihodinové směny), bylo zde jisté očekávání, že zhodnotím kladně jakékoliv jídlo, které mi přistane na talíři. Naštěstí se tak nestalo, protože jídlo opravdu stálo za to. Celé se to tvářilo jako svíčková, kterou jsme dostávali na základních školách. Omáčka se lišila jen tím, že v ní byly kousky šunky. Pět knedlíků, tvarem připomínající malé ovečky (trapný vtip, já vím), a poměrně slušný kus masa. Chvíli jsem se bál, že omáčka bude hodně cítit mrkví, jak tomu bylo v časech mého dětství, ale naštěstí k tomu nedošlo. Kuchaři patrně použili více smetany, která omáčku na zeleninovém základu zjemnila. Do toho kus vepřové kýty, na povrchu obalený do koření, který se krásně krájel a rozpadal. Houskové knedlíky nadýchané a v dostatečném počtu. To já rád.

Člověk by si řekl, že to bude kousek masa s nějakou univerzální omáčkou a knedlíkem a že to podle toho bude i chutnat. Nikoliv. Omáčka chuťově velmi jemná a vydařená, maso měkké a dobře kořeněné, příloha naprosto v pořádku. Vše bylo o to lepší, že jsem byl po prvním obědě tohoto semestru v nové menze sakra spokojen.

Tak zas někdy.

Hamburská vepř. kýta (smetana, steril. okurky, šunka), houskový knedlík, 35 Kč, konečná známka: 1

Michal Bajnok

Cimrmanovský přízrak hrající si na novináře. Jsem nepříjemný, údajně kulhám a rád štvu lidi. Občas mě potkáte při nočních procházkách Olomoucí nebo v menze, kde si fotím talíř.