Není nad krásné letní počasí, zmrzlinku místo oběda, možnost vypít si vínko na lavičce v parku a celkově nad léto obecně není. Člověk pak ani nemá hlad. Ovoce i zelenina nestojí týdenní kapesné a častějším problémem je spíš žízeň. I tak je samozřejmě zapotřebí dát si občas něco teplého do žaludku. Já, jelikož teď bývám v knihovně jako doma, věděla, že si zajdu do menzy na rektorátu. Byla jsem tam hned dva dny za sebou a pokaždé jsem se těšila, jelikož obě jídla měla skvělý název. Mé nadšení však opadlo hned, jak jsem uviděla paní kuchařku házet pokrmy na talíř.

Současné období by se dalo popsat jako příjemně hysterické. Blíží se zkoušky, ale konečně jsme se dočkali tepla. Jelikož se nám pomalu, ale jistě přibližují i ty prázdniny, většina z nás hodlá hubnout do plavek, aby pak byla u vody přitažlivá a mohla se přiblble fotit na Instagram. No, já k vodě nechodím, ale také hubnu. Zatím neúspěšně. Každopádně jsem omezil příjem potravy a tento týden jsem zašel do menzy jen jednou. Respektive jsem měl za celý týden jeden oběd. A myslíte, že stál za to?

Taky vás někdy honí mlsná a máte neskutečnou chuť na něco sladkého? Nás touha po velké kalorické bombě dohnala tento týden, a proto jsme si jako další zastávku za kavárnami a restauracemi v Olomouci vybraly Cukrárnu Madlen. Využily jsme venkovní zahrádky a kromě naší oblíbené kávy jsme vyzkoušely i zákusky a zmrzlinu.

Sluníčko září čím dál víc, blíží se uzávěrky seminárek, zápočtové testy a další „příjemné“ věci, na které se těšíme už od začátku semestru. A rozhodně se nelení ani v menze, kde připravují čím dál více zajímavých pokrmů a lahůdek. Zrovna ve čtvrtek mě zajímal oběd s názvem vaječná sedlina.

Je tu další týden a s ním i krásné slunečné počasí. Zní to jako pofidérní předpověď, ale nenechte se mýlit. Takhle tentokrát začínáme s dalším tipem, kam vyrazit za skvělou kávou. Na tuto kavárnu jsem se už delší dobu chystala, bohužel prostory na sezení nejsou nijak zvlášť velké, tak jsem si musela počkat na teplé počasí, kdy už bude možné sedět venku na lavičce a při slunění popíjet i kafíčko.

Je to pár týdnů, co se nedaleko Horního náměstí otevřel podnik, který v Olomouci zatím nemá obdoby. Možná jste si jej všimli cestou od UPointu Ztracenou ulicí směrem k Faency Fries. Místo toho, abyste prostor bývalého Café Destiny pomyslně minuli, pojďte se s Helenou podívat dovnitř.

Jistě, ten titulek je extrémně prvoplánový, ale byl by hřích ho při názvu jídla párské koule nepoužít, ať už si ho převedete jakkoli. Menza je proslulá právě svými netypickými názvy (především adjektivy) jídel. No a já, když jsem se snažila najít na googlu něco jako „pársko“ nebo „párský“, tak na mě vyskočila slovíčka v norštině. Zadala jsem tedy do překladače „par sko“ a našla jsem význam „pár bot“. Nebýt ingredience napsané v závorce, tak bych netušila, jak si pojem párské koule interpretovat, ale už jsem měla hlad, a tak jsem nelenila a v krásném čtvrtečním dni hladově přispěchala do menzy, jak už je tradicí, na Šmeralky.

Výborná káva, skvělé jídlo a milá obsluha, co víc si přát? V úterní odpoledne jsem zavítaly do místní kavárny na Dolním náměstí. Ta je mimo jiné součástí projektu, který zaměstnává osoby se závislostí a dává jim tak příležitost získat nové zkušenosti pro lepší uplatnění na trhu práce. Ohlasy jejich návštěvníků se rozhléhají široko daleko a dostaly se i k nám, proto vám dnes představujeme dlouho očekávané Naše Café.

Tato recenze bude v pár věcech podobná té poslední. Tohle se v ní sice neobjevilo, ale opět připomínám, že se blíží zkoušky. Ale nebojte, blíží se i den, na který se, myslím, všichni těšíme. A to Majáles. Nicméně, co se oné repetice týče, opět jsem pokazil jednu zásadní věc týkající se menzy a s ní bude spojena i tradiční chvíle sebelítosti. Takže se máte na co těšit. Pohodlně se usaďte a čtěte, moji milí.