Vyhledávání

Menza: Guláš s Vokem

V nově zrekonstruované menze jsem dlouho nevydržel. Z časových důvodů bylo nutné změnit výdejnu, ale třeba jen pro tento týden. Nicméně jsem zůstal věrný svému heslu „s pětima“ a přináším další knedlíkovou recenzi, tentokrát guláše. Stálo to za to? Špatné to nebylo, ale příště budu doufat ve šťastnější ruku.

Pokud jste čekali, že budu ze začátku přinášet články o jídle konzumovaném pouze v nové menze, tak se omlouvám. Čas mi jaksi nedovoloval do ní zavítat, když jsem celý den trávil v knihovně. Od toho máme výdejnu v ulici Křížkovského. Což se mi možná ve finále trochu vymstilo. Také jsem si nechtěl zbytečně natahovat cestu, jelikož jsem onemocněl a moudrá paní v lékárně doporučila odpočinek.

Minulý týden se objevilo pár reakcí na první článek o menze v tomto semestru. Konkrétně dvě, obě pozitivní. Děkuji, jsem poctěn. Objevují se však i rozporuplné reakce, jako ta následující. Jistá Karolína T., studující druhý ročník oboru Česká filologie se zaměřením na editorskou práci ve sdělovacích prostředcích, se zeptala, jestli: „zas žeru a pak o tom píšu?“ Ano, je to skutečně tak. Očekával jsem, že si tím pádem přečetla recenzi hamburské vepřové kýty. Ukázalo se, že ne a že jen viděla zmínku na facebookových stránkách SKM. Navíc článek bez udání důvodu kategoricky odmítala přečíst. Lidi, když už narazíte na jakýkoliv článek nejen z Heleny, který ve vás vyvolá nějakou reakci nebo bůhví co, rozklikněte ho a nezůstávejte jen u čtení titulku. On už je to takový všeobecný nešvar, že si lidé většinou přečtou jen titulek nebo čelo či perex a zbytku se už nevěnují.  

Pojďme ale k jídlu. Při procházení jídelníčku mne zaujal pouze vepřový guláš Petra Voka. V ten moment mi začalo hlavou procházet, proč je zrovna Petra Voka. Po investigativním pátrání na Googlu jsem našel zajímavé názory. Petr Vok z Rožmberka byl vysoce postavený šlechtic, který patrně nestál u plotny a nevymýšlel jedinečný recept na guláš. Dále se objevily pochybnosti o tom, že by se v době posledního představitele rodu Rožmberků na našem území objevovala uherská gastronomie. Guláš totiž pochází právě odtud. Spekuluje se, že jeho kořeny sahají spíše do germánských zemí, já však dostojím svého příjmení a hájím názor, že tento pokrm pochází z Uher. A nakonec samotná podoba pokrmu, kdy je guláš polévkovitého charakteru a to, co se s oblibou servíruje u nás, je v Maďarsku pojmenováváno jako perkelt. Samozřejmě není perkelt jako perkelt. Rozmanitost a hravost české gastronomie je schopná přetvořit k obrazu svému cokoliv. Na místě je tedy otázka, jestli je guláš Petra Voka opravdu jeho, nebo je mu pouze věnován. Diskutovat se mnou můžete na Facebooku. 

Omlouvám se za podobu fotografie, ale hlady jsem nějak zapomněl, že bych měl nejprve fotit a pak jíst. Pokusím se ale popsat původní podobu. Paní u výdeje asi neměla šťastný den a naložila mi sice dostatek masa, ale značně šlachovitého a blanitého. To mě hodně mrzelo. Následovalo oblíbených pět knedlíků a nakonec samotný guláš, jehož mutací je v českém gastroprostředí nemalé množství. Moje verze obsahovala především kousky klobás. Někde se můžete setkat s kombinací leča a guláše, jinde s tradiční podobou masových kostek a cibulových kroužků. Po usednutí přišlo již zmíněné zklamání z masa. Šťáva byla jemně pikantní a šla výrazně cítit klobásami. Také méně zahuštěná. Knedlíky tentokrát tvarem nepřipomínaly malé ovečky, byť kvalitou byly v pořádku. Jen bych je trochu více napařil. Celkově bylo jídlo relativně v pohodě, jediný problém byl v mase. Pokud by se místo toho, co mi přistálo na talíři, objevily obyčejné masové kostky, spokojenost by byla jistě větší.

Vepřový guláš Petra Voka, houskový knedlík, 37 Kč, konečná známka: 2-

Michal Bajnok

Cimrmanovský přízrak hrající si na novináře. Jsem nepříjemný, údajně kulhám a rád štvu lidi. Občas mě potkáte při nočních procházkách Olomoucí nebo v menze, kde si fotím talíř.