Vyhledávání

ZA HRANICE: Mám pro Olomouc skvělý byznys plán, směje se studentka z Ukrajiny Anastasija Korž

V pátém díle seriálu o zahraničních studentech v Olomouci si v předposledním předkarantenním rozhovoru promluvíme se studentkou slavistiky. Ukrajinka Anastasija Korž se pro Helenu v krabici rozpovídala o tom, co si myslí o kolejích, jak vnímá rozdíly mezi našimi národy a jak by srovnala Erasmus+ v Olomouci s pobytem v Chorvatsku.

Co tě vedlo k tomu jít studovat do Olomouce?

Jsem z Ukrajiny, to je taky slovanská země. Vždycky jsem chtěla vědět co nejvíc o dalších slovanských národech. Už jsem byla na Erasmu v Chorvatsku, to znamená, že už mám zkušenosti s Chorvaty. A proč Česko? Přestože je to do Česka z Ukrajiny relativně blízko, ještě nikdy jsem tady nebyla. Kromě toho se učím jazyk a ráda bych se na konci pobytu domluvila s místními.

Jak bys srovnala úroveň tvé kyjevské univerzity s úrovní Univerzity Palackého?

U vás je trochu jiný systém výuky. Obdivuju, že se třeba vyučující na první hodině snaží zaujmout své studenty a udělat pro ně předmět zajímavý, v interaktivní formě. Na univerzitě nevstáváte, když do místnosti vstoupí profesor, zatímco na Ukrajině je tohle jedno ze základních pravidel. A hrozně se mi líbí, jakým způsobem využíváte internet! My si pořád všechno píšeme do sešitů, minimum materiálů je na internetu, něco jako Moodle u nás bohužel není.

A když srovnáš Erasmus+ u nás a v Chorvatsku?

V Záhřebu bylo jiné bydlení. Záhřeb je hlavní město, je o dost větší než Olomouc, byla jsem víc s místními a všechno bylo v chorvatštině. Tady mluvím zase hodně anglicky, je to trochu větší vystoupení z komfortní zóny. Univerzita tady se mi ale líbí víc, máte zajímavější přístup k výuce.

Znáš nějaké významné Čechy?

Neučili jsme se literaturu ani historii, pouze jazyk. Z vlastní vůle jsem ale četla třeba Nesnesitelnou lehkost bytí od Milana Kundery, měla jsem knížku, kde byla jedna strana česky, druhá rusky a četla jsem to. Znám taky Karla Čapka a jeho Povídky z jedné kapsy, to jsem dokonce četla česky!

Předpokládám, že jsi o Česku slyšela. Znáš tedy nějaké stereotypy?

Že český jazyk je nejtěžší slovanský jazyk. Což je ale pravda, má největší počet výjimek a je poměrně náročné jej studovat. Nejvíc česká potravina je pivo, jste na něj hrdí. Já pivo ale nemám nijak moc ráda, neholduju alkoholu. I když české pivo se na rozdíl od ukrajinského dá vypít. Z typických jídel znám samozřejmě trdelník.

Ale trdelník není český.

Vážně? Nás na univerzitě učili, že je to tradiční české jídlo, a že když přijedeme do Prahy, musíme si koupit trdelník. To mě teda opravdu překvapuje.

Jak vnímáš kulturní rozdíly, českou mentalitu?

Upřímně, přestože jsem v Česku, většinou se tady potkávám s dalšími studenty ze zahraničí, znám tebe a dalších pár lidí. Zaujalo mě, že třeba v obchodech máte poměrně přísné prodavačky, které se moc neusmívají. V drogerii za námi třeba chodila jedna prodavačka, která kontrolovala, jestli jsme dobře zavřeli tester a nepříjemně nás pozorovala.

Ještě jsem si vzpomněla, že auta u českých přechodů moc často nezastavují. Když stojím u přechodu v Kyjevě, skoro vždycky mi někdo zastaví a nechá mě přejít. Také u nás jsou lidé, kteří jedou jako duraci, jezdí rychle a nezastaví, ale oproti Olomouci jich potkávám doma minimum. A pokud jede český řidič kolem domů, přes obytné zóny, tak jezdí hodně rychle, to mi přijde nebezpečné třeba kvůli dětem.

Velký kulturní rozdíl je hlasité smrkání, to je u nás společensky nepřípustné. Pokud bych teď chtěla smrkat, musela bych se zvednout a odejít třeba na chodbu nebo na záchod. Ale Chorvati taky nahlas smrkají, zatímco Ukrajinci a Rusové to považují za neslušné.

Co říkáš na české jídlo?

V Česku všude dostanu ohromné porce. Ať jsem v restauraci, v menze nebo kdekoliv jinde, vždycky mi donesou porci jako od babičky (smích).

Kam jsi zatím po Česku cestovala? A jaká místa chceš ještě navštívit?

Zatím jsem ještě nikde nebyla, počasí mi moc nepřálo. Pouze jsme prošli Olomouc a našli tu spoustu zajímavých míst. Na konci pobytu budu moct chodit pěšky se zavřenýma očima, ani jsem si nekupovala lístek na hromadnou dopravu. Kromě toho si chci půjčit kolo a projet se po okolí, podle mapy je tady velice krásné prostředí. Až ale bude tepleji, chceme s ostatními jet do Prahy a pak určitě na jižní Moravu, říkal jsi mi o lázních v Luhačovicích. A pak asi Karlovy Vary, Plzeň a západní část České republiky.

K tomu jsem ale byla doma, protože jsem měla problém s vízem. Když jsem ale dojela zpátky do Olomouce, měla jsem snad větší radost než když jsem přijela domů, tak moc se mi tady líbí.

Jaký mají Ukrajinci názor na Českou republiku?

Ukrajinci jezdí velmi často do Prahy, je tam spousta ukrajinských turistů, na každém rohu tam člověk slyší ruštinu a vidí azbuku, našim lidem se tady líbí. Kromě toho v Česku hodně mých spoluobčanů pracuje nebo studuje, někteří Ukrajinci se třeba hlásí na Univerzitu Karlovu.

Co způsobilo, že ses tam nehlásila taky?

Moje škola s Univerzitou Karlovou nemá smlouvu, do Česka jsem mohla jedině na Univerzitu Palackého, tedy sem do Olomouce. Olomouc se mi ale líbí, přes prvotní zklamání jsem i spokojená s životem na kolejích, pořád se tam něco děje a klíčoví tam jsou lidé a ti jsou skvělí.

Na tvé univerzitě nebydlíš na kolejích? A co v Chorvatsku? 

Když jsem doma, tak žiju doma u rodiny, takže s životem na kolejích na Ukrajině nemám žádnou zkušenost. V Záhřebu jsem sice na kolejích bydlela, systém byl ale nastaven trochu jinak. Měli jsme větší a pěknější pokoje, ale bylo tam poměrně tiché prostředí a studenti se mezi sebou moc nestýkali. Slyšela jsem, že podobné to je na kolejích v Neředíně. Jak ale říkám, klíčoví jsou lidé a ti jsou mých kolejích skvělí.

Jaký máš pohled na českou pivní kulturu?

Alkohol piju jen při výjimečných příležitostech jako jsou narozeniny nebo Vánoce. Všichni se na mě dívali hrozně divně, když jsem si v baru objednala Kofolu, podle pohledů ostatních jsem si připadala jak vrah. Stereotyp, že Ukrajinci nebo Rusové pijí víc, se vůbec nezakládá na pravdě. U vás je možné pít v pondělí ráno, k obědu, v jakoukoli dobu. Všeobecně se mluví o tom, že východní Slované jsou alkoholici, není to ale pravda.

Zajímavé je, že když se čeští studenti potkávají, většinou jdou na pivo, nepotkáváte se často třeba u čaje nebo u kávy. A navíc tu máte spoustu podniků, kde je pouze alkohol, ale žádné jídlo. Jak můžete pít alkohol a nejíst u toho?

Chybí ti v Olomouci jako městě něco, co bys ocenila?

Kiosky, malé obchody! U nás v Kyjevě je spousta malých obchůdků, kde se můžeš zastavit na jídlo, pro vodu, koupit si základní věci. Tady v Olomouci mi tohle chybí, když jdu z kolejí nebo ze školy nakoupit, stejně vždycky musím do Šantovky nebo na náměstí (do Galerie Moritz, pozn. red.).

Kdybych tady chtěla zůstat delší dobu, rozjela bych si tady s tím byznys a odjela jako bohatý člověk (smích).

Chceš se do ČR jednoho dne vrátit?

To každopádně, určitě chci. Mám několik plánů ohledně budoucnosti, nevím jestli bych tady chtěla žít, ale stoprocentně chci do Česka ještě někdy přijet.

zdroj fotografií: archiv Anastasiji Korž

Jaroslav Synčák

Student ruštiny na FF v Olomouci, absolvent programu Erasmus+ na Durham University ve Velké Británii. Momentálně se věnuji tématu zahraničních pobytů, mou vášní je fotbal.