Vyhledávání

ZA HRANICE: Důležité je se v karanténě nezbláznit, říká Francouz Gaël Vidal

V sedmém díle seriálu ZA HRANICE jsem si i přes karanténu popovídal s Francouzem Gaëlem Vidalem. Gaël přijel na roční pobyt Erasmus+ z univerzity v Grenoblu a promluvil o tom, jaké je být v karanténě s pozitivním testem na COVID-19 na kolejích, předal mi pár rad, jak se nezbláznit, a hlavně shrnul svůj dosavadní pobyt v České republice.

 

Jaký obor tady vlastně studuješ?

Studuju historii a pedagogiku, chtěl bych učit na střední škole, příští rok bych měl jít na magisterské studium. Tady v Olomouci studuji na Pedagogické fakultě.

Co tě vedlo k tomu jít studovat do Olomouce?

Popravdě jsem chtěl buď do Švédska nebo do Prahy, byl jsem ale v přijímacím řízení „pod čarou“. Erasmus+ koordinátorka mi místo toho nabídla možnost vyjet do Olomouce. Když jsem se ptal studentů, kteří tady byli, tak si Olomouc a UPOL všichni pochvalovali a slyšel jsem samé pozitivní recenze. To se mi potvrdilo i v praxi, je tady velmi pěkná Erasmus komunita, kromě toho jste ve středu Evropy a kdyby nepřišla karanténa, určitě bych cestoval o hodně víc.

Stihl jsi aspoň před karanténou cestovat?

Ještě před Erasmem jsem byl asi šestkrát v Praze, takže jsem si tam připadal jako průvodce pro ostatní studenty. Tento rok jsem byl tedy v Praze, v Brně a ve Zlíně. A chtěl jsem jet na jaro do Českého Krumlova, mezitím byla zavedena karanténní opatření a já byl pozitivně testovaný na COVID-19.

Jak bys porovnal způsob a kvalitu života v Česku a ve Francii?

Kvalita života je velmi podobná, ceny v obchodech jsou si také podobné, jen pivo je levnější. Vztahy mezi lidmi tady jsou trochu jiné, jsem cizinec a mluvím anglicky, takže mezi českou komunitu úplně nezapadám.

Dá se všeobecně říct, že máme rozdílnou mentalitu?

Nemyslím si, že bychom měli odlišnou mentalitu, v něčem jsme si podobní, v něčem jsou menší rozdíly. Obecně se dá říct, že rozdílů je jenom pár a nijak výrazných. Líbí se mi, že Češi jsou k sobě přímí, když ti mají něco říct, tak to řeknou, na nic si nehrají. Před příjezdem jsem slyšel, že jsou Češi chladní. Podle mě však jenom potřebují víc času na to se s tebou poznat, což je ale pochopitelné.

Někteří zahraniční studenti, které jsem potkal, mi říkali, že si jich třeba lidé více všímají kvůli jinému vzhledu. Setkal ses s něčím takovým?

Mám bílou barvu kůže, takže sem zapadám. Češi podle mě nejsou rasisti, ale třeba u nás ve Francii je běžnější potkat spoustu imigrantů a lidí z různých částí planety. Měli jsme v Africe kolonie, takže lidé z těchto zemí jsou běžnou součástí našeho života a je pravda, že Francie je co se týče ras velmi promíchaná.

Jak jsi poprvé slyšel o České republice?

Poprvé jsem o Česku slyšel ve spojení se sportem, ve Francii byl váš slavný fotbalový brankář Petr Čech! Protože studuju historii, tak vím, že Češi, Němci, Rakušané a Francouzi měli velmi podobnou historii, Marie Antoinetta byla dcera vaší císařovny a pak byla francouzskou královnou, ale pak byla za Velké francouzské revoluce popravena.

Kromě rozdílů v mentalitě, všiml sis nějakých rozdílů v kultuře?

Několika kulturních rozdílů jsem si všiml, vy Češi jste poměrně sekulární země, váš každodenní život není tak propojený s náboženstvím jako u nás. To ale ani francouzská mladá generace nevěnuje tolik energie náboženskému životu narozdíl od té starší.

České jídlo je třeba zajímavé, chutnají mi knedlíky a guláš, je to odlišné od jídla ve Francii. A zajímavý mi přijde jeden fun fact! Opravdu je v Česku běžné mít před Vánoci v koupelně rybu, kapra?

Ano, spousta rodin to takhle dělá.Takže jsi přes Vánoce jedl kapra?

Na Vánoce jsem jel domů, ale myslím si, že určitě chutná jako každá jiná ryba.

Setkal ses během pohybu s nějakými problémy?

No, největší problém je pro mě samozřejmě COVID-19 (smích), ale neměl jsem žádné silné příznaky. A pak jsem měl problém najít v Olomouci basketbalové hřiště, naštěstí se ale povedlo a zahrál jsem si basketbal.

Někteří cizinci jsou překvapení naší pivní kulturou. Co si o ní myslíš ty?

Když jsem přijel, viděl jsme graf, že Češi vypijí nejvíc piva na osobu na světě. Tohle se mi líbí, Erasmus je taky o párty životě. České pivo mi chutná, ale nevypiju jich za večer moc, po druhém už cítím, že už další nepotřebuju.

A jak bys ji srovnal s francouzskou kulturou?

Pití piva je to podle mě prostě součást vaší kultury a řekl bych, že je vaše pivní kultura velmi podobná kultuře červeného vína u nás ve Francii. Vím, že vy Češi taky produkujete víno, ale bílé. Ještě jsem jej nezkoušel, upřímně mi moc bílé víno nechutná, ale až mi skončí karanténa, třeba si jej vyzkouším.

Dokážeš si představit, že by ses do ČR někdy vrátil, popřípadě bys tady žil?

Upřímně, nedokážu si to moc představit, chybí mi slunce a teplé počasí. V příštích letech je můj sen vyjet do USA a vyzkoušet život tam. Erasmus+ v Česku se mi ale velmi líbil, užil jsem si jej.

Mám poměrně aktuální otázku, která se dotýká i tebe. Porovnal bys nějak koronavirová opatření ve Francii a v Česku?

Francie byla bohužel nemocí zasažena velmi brzo, Češi měli naštěstí o něco více času reagovat. Oceňuji, že Češi dokázali následně velmi rychle zareagovat karanténou a povinným nošením roušek.

Moje poslední otázka směřuje na tvou karanténu. Jak se za takovou dobu nezbláznit? A dostal ses alespoň do obchodu?

Do obchodu jsme naštěstí nemuseli, před pokoje nám všechno jídlo a další věci donášeli dobrovolníci.

Občas bylo poměrně těžké najít nějaký způsob, jak trávit tolik volného času, takže jsem četl si knížky o historii, sledoval starší basketbalové zápasy, učil jsem se. Nakonec jsem se snad nezbláznil (smích).

zdroj fotografií: archiv Gaëla Vidala

Jaroslav Synčák

Student ruštiny na FF v Olomouci, absolvent programu Erasmus+ na Durham University ve Velké Británii. Momentálně se věnuji tématu zahraničních pobytů, mou vášní je fotbal.