Vyhledávání

RECENZE: Emma s tečkou, která rozechvěje s vykřičníkem

Pokud neznáte román Emma od Jane Austen, zřejmě pro vás bude stejnojmenný film Emma. poněkud překvapením. Emma s tečkou sice právě teď neběží v kinech, zato si ji můžete vychutnat v pohodlí domova. A jestli máte pocit, že atmosféra ve vašem pokoji není dostačující, postačí, když na vaše křeslo či židli napíšete číslo 7, na koberec vedle položíte rozsvícený telefon s písmenkem B a popcorn si uděláte třeba do papírového sáčku. Perfektní! Můžeme? Tak začínáme.


image.png

Celý příběh filmu jako by se v podstatě vyloupl z naší doby a veškeré reálie se pouze zasadily do časů, kdy nebylo slušné ani žádoucí dávat své myšlenky a pocity na obdiv druhým. Kdy bylo vše na první pohled ztuhlé a upjaté a kdy se člověk bál u oběda zakašlat. Tato formálnost propůjčila celému světu kromě nepohodlí i jakési kouzlo. Kouzlo, které nevyhnutelně prostoupilo celý příběh a dalo mu velmi romantický nádech. Ten samozřejmě vychází i z příběhu samotného, ale kdyby se film odehrával v naší době, byl by spíše antiromantickou tragikomedií.

Celý romantický opar ale poněkud nečekaně nabourává velmi specifický styl humoru. Ten vám doslova vyrazí dech a vy jej zaručeně budete hledat v papírovém pytlíku s popcornem. Vtipné scény pramení kromě jiného také z toho, jak komicky působí právě v daném prostředí. Vtip dodává celému filmu také celkem příjemný spád, bez kterého by záplava jmen a situací, při kterých je otrávená i samotná hlavní hrdinka, byla pro diváka nekonečná.

Grimasy a pohyby herců v situacích, kdy by to člověk nejméně čekal, jsou jako šlehnutí bičem. Ten rozvlní vzduch kolem vás a vy se příjemně zachvějete ve svém provizorním kině. Kdyby ale postavy nenosily honosné šaty a neměly šílené účesy, vtipné situace by se bývaly rozplynuly jako vidina na ukončení naší karantény. Komické situace vytváří ale především samotní herci svými výkony, jelikož příběh samotný takový styl humoru dle mého přirozeně nenabízí.

image-1.png

Hlavní hrdinka, Emma Woodhouse, kterou ztvárnila Anya Taylor-Joy, prošla během všech svých peripetií poměrně viditelnou vnitřní proměnou. Ta jde krásně vidět na obličeji samotné herečky, do kterého se vrátila nejen živost, ale i upřímnost. Než ale Emmu příběh do této fáze dostane, projde si nemalým trápením, které pramení z její povahy, kvůli níž má neodbytnou potřebu zasahovat do života jiných lidí.

Dát nenápadnými krůčky dohromady svou sestru s mužem jejího života je zřejmě dobrý skutek, ale chorobně utvářet ze svých přátel jeden pár za druhým je už značně nepřirozené. Nejen pro samotné potencionální páry, ale především pro Emmu. Ta je ale na sebe velmi hrdá a její nos jako by se otíral o oblaka. Celý její život by byl v podstatě ideální, kdyby mohla hrát na piano, u toho zpívat a dívat se před sebe na své diváky, kteří jí pozorně naslouchají, obdivují ji a žijí podle jejích představ.

Její přítelkyně Harriet (Mia Goth) je jejím běsněním také zasažena. Ve filmu se v souvislosti s ní objevují poměrně k zamyšlení hodné záběry. Na nich je vidět Harriet v hloučku mladých žen, které stejně jako ona pocházejí z chudých poměrů. Všechny na sobě přitom mají sytě červené šaty a béžové klobouky a štrádují si to ve dvojicích za sebou. Během toho je slyšet tiché šuškání a chichotání. Skoro by se mohlo zdát, že se do Emmy. přišly procházet ženy ze seriálu Příběh služebnice (v originále The Handmaid's Tale).

Dívky z chudých poměrů, které neměly možnost se vzdělávat, nečekal v té době tak zářný a úspěšný život, jaký mohla vést třeba majetná Emma. Byly tak odkázány především na práci a peníze svého manžela, pokud tedy nějakého měly. Zda se režisérka filmu Autumn de Wilde pokusila na problematiku ze seriálu prostřednictvím oblečení poukázat, se zřejmě nedozvíme. Jisté je ale to, že se takovéto záběry ve filmové adaptaci Emmy z roku 1996 neobjevují.

image-2.png

FOTO: imdb.com

Zlata Mašindová

Výplňový text, než si autor doplní info.