Vyhledávání

ROZHOVOR: Příští semestr už to snad bude lepší, chci podporovat studenty, říká nový rektor Procházka

CATRIN je slovo, které v akademických kruzích rezonuje už několik let. Ústav nakonec zapříčinil rezignaci rektora Millera. Rektorské volby nakonec vyhrál a novým rektorem se od 1. května 2021 stane prof. Martin Procházka z Fakulty zdravotnických věd. Co nový rektor chystá? Jak se odlišuje od prof. Millera? Proč se rozhodl kandidovat? A jak situaci s ústavem CATRIN vyřeší?

Prof. MUDr. Martin Procházka, Ph.D. je absolventem LF UP, je profesorem v oboru gynekologie a porodnictví. Jako lékař se odborně specializuje na vysoce riziková těhotenství, trombofilní stavy a na ambulantní gynekologii a prenatální péči, neplodnost a endometriózu. Zkušenosti získal i v rámci studijních pobytů a odborných stáží v Belgii, Švédsku a Holandsku. Podle databáze Web of Science je autorem 119 odborných prací, které mají přes 500 citací. 28. dubna byl jmenován rektorem Univerzity Palackého.

Pane profesore, v nedávné době, řekněme na podzim 2020, se v akademickém prostředí mluvilo o možném odvolání rektora Millera. Mluvilo se o tom v souvislosti s tím, že Akademický senát Přírodovědecké fakulty navrhoval jeho odvolání, což by bylo něco velmi neobvyklého. Rozhodoval jste se o tom, že budete kandidovat na pozici rektora už v té době? A kdy jste se rozhodl, že budete kandidovat?

Odstoupení pana rektora Millera asi nikdo nečekal. Předpokládal jsem, že volební období dokončí a byť byly návrhy na jeho odvolání, myslím si, že v případě reálného hlasování by k němu nedošlo. O kandidatuře jsem začal uvažovat až v okamžiku, kdy profesor Miller oznámil své rozhodnutí odejít z pozice rektora.

Takže někdy v prosinci, kdy oznámil, že ke konci dubna rezignuje?

Ano.

Proč jste se rozhodl na tu pozici kandidovat?

Bylo to z toho důvodu, že z pozice děkana jsem s panem docentem Václavem Stehlíkem, děkanem Právnické fakulty, působil v komisi, která měla za úkol vyřešit problémy kolem CATRIN. Byl jsem odhodlaný univerzitě pomoci a ten elán mě neopouští. Moje motivace je jednoduchá – baví mě práce s lidmi a rád bych pro naši alma mater udělal to nejlepší, co bude v mých silách.

Zároveň musím říct, že Fakulta zdravotnických věd je mojí srdeční záležitostí a odcházím z ní tedy s lítostí. Zároveň ale vím, že z rektorátu budu moct na fakultu „dohlížet“, a předpokládám, že se do jejího týmu po ukončení mandátu rektora zase vrátím.

Zmínili jsme problém s ústavem CATRIN. Hovořil jsem s prof. Jařabem, prvním polistopadovým rektorem, a on říkal, že nový rektor bude mít s tímto ústavem ještě spoustu práce. Ta situace je pořád velmi napjatá, jaké konkrétní kroky chcete podniknout?

To je velmi složitá otázka. Už během volební kampaně jsem říkal, že bychom si měli sednout ke stolu a jednat, být nohama na zemi a bavit se o tom, co je reálně nejlepší pro univerzitu. Mám velmi dobrý pocit z jednání za poslední tři týdny, kdy se mi malými krůčky daří všechny strany k tomuto přesvědčení dovést a vidím naději jak ze strany Přírodovědecké fakulty, tak ze strany CATRIN.

Vedeme velmi intenzivní jednání, v nichž jsou zastoupeni jak kolegové z PřF, tak rovněž kolegové z humanitních fakult, ale i zástupci studentů ze studentské kurie. Celý ten spor se tak snad posune o kousek dál.

Zmínil jste motivaci, se kterou jdete do rektorování. Co myslíte, že můžete dát univerzitě třeba v porovnání se současným (do 30. 4. 2021, pozn. aut.) rektorem Millerem?

Já bych se nechtěl vůči minulému vedení nějak vymezovat. Tito lidé udělali spoustu práce, je to vidět například v mezinárodních žebříčcích hodnocení univerzit, ale i v domácích hodnoceních vědy a výzkumu, kde jsme dosáhli opravdu skvělých výsledků. Dařilo se jim začlenit univerzitu do projektu AURORA, což já považuju za velké vítězství a za skvělý krok v rámci prezentace univerzity v zahraniční i na domácí půdě.

Členům dosavadního vedení UP tedy patří velké poděkování. Jsem přesvědčený, že rektor je tak silný, jak silná je univerzita, v jejímž čele stojí. Já jsem lékař, mám biomedicínské vzdělání, čili nemám tak květnatou mluvu jako filozofové a možná nebudu umět hovořit tak vzletně o tom, k jakým cílům chceme směřovat. Spíše se chci zaměřit na každodenní studentský život a život pedagogů. Přeji si, abychom univerzitu vnímali skutečně jako naši alma mater a abychom tu pracovali a studovali opravdu rádi.

Srovnejme to, s jakým cílem, s jakými tezemi šel do rektorování prof. Miller a s čím jdete vy. Jaké tam jsou rozdíly?

Takové srovnání je složité, protože do našich životů zasáhl covid. To musíme respektovat a také realizovat určité změny, které po ukončení epidemie přijdou, ať se to týká financí nebo některých legislativních změn, přechodu na online výuku a podobně. Čili ty základní cíle samozřejmě zůstávají stejné – rozvoj univerzity, v žebříčcích vysokých škol bychom měli atakovat vyšší a vyšší mety. Já budu více dbát na zkvalitnění výuky, na tu opravdovou studentskou agendu. I proto mám ve svém týmu například kolegu Víta Procházku, který bude prorektorem pro komunikaci a studentské záležitosti a který je v tomto ohledu velmi aktivní. Chtěl bych doplnit například kolegium rektora o studentské zástupce a podobné věci.

A co se týče vědy a výzkumu, čekají nás velké změny, velké projekty. Chtěl bych sestavit opravdu kompetentní tým, s nímž budeme schopni čelit výzvám, které přijdou.

Mluvíte o kvalitě vzdělání. Vy jako lékař vidíte nejvíce do srovnání lékařských fakult. Jak na tom třeba je Lékařská fakulta UP v porovnání s dalšími českými univerzitami?

Myslím si, že jsme na tom velmi dobře, po všech stránkách. To ale neznamená, že není nadále co zlepšovat. Například Brnu můžeme závidět praktické učebny, v Ostravě se například pro účely výuky buduje virtuální nemocnice. Nesmíme v tomto ohledu zůstat pozadu.

A jak je na tom univerzita coby celek?

Tradiční univerzity jsou kvalitou vzdělávání velmi podobné, tam žádné zásadní rozdíly nevidím, i cíle a evaluace studia vypadají podobně. Samozřejmě tam musí být určitá kompetice, to je to, co je motorem rozvoje. Trendem je spojovat obory a více spolupracovat tak, aby rostla kvalita.

Jak se dá zvýšit kvalita vzdělání? Velkou roli hrají finance a i kvůli té pocovidové době bude poměrně obtížné sehnat nějaké finance navíc na platy pedagogů.

Finance jsou vždy alfou a omegou. Pokud máte dost peněz, zaplatíte kvalitní pedagogy. Financování výuky je na našich vysokých školách poměrně fixní záležitostí. Po debatách s děkany jsme se rozhodli příliš nenavyšovat počet studentů, ale jít spíš cestou navyšování kvality dosavadních studijních programů. To nám může pomoci zvýšit atraktivitu v očích současných i budoucích studentů.

A jak toho dosáhnout? Způsobů je více, ale především musíme mít kvalitní evaluaci, která v tuto chvíli sice funguje, ale návratnost není taková, jak bychom si představovali. Mně se na fakultě osvědčil model, kdy evaluaci dělají sami studenti přes své zástupce a ombudsmany, a pak dostanou k dispozici výsledky. Návrhů řešení i motivačních prvků je celá řada.

Jak studenty chcete motivovat k větší účasti v evaluacích? Už v dnešní době studentům chodí do mailů evaluační dotazníky, univerzitní sociální sítě sdílí výzvy k tomu, aby studenti evaluovali.

To je dobrá otázka, protože pokud nejsou studenti motivováni k tomu, aby se výuka zlepšovala, tak pedagogové s tím moc neudělají. Ty cesty jsou různé, třeba Lékařská fakulta zůstala u té staré papírové metody po skončení a po zápočtech tak, aby nebyly nějaké problémy. Návratnost dotazníků je přes 90 %.

Je to otázka do diskuse a bude to i má otázka na studentské zástupce v Akademickém senátu, musíme to probrat.

Srovnal jste univerzity v Česku, Univerzita Palackého se v žebříčcích umisťuje na 2.–3. místě, poslední dobou spíš na tom druhém. Máte ambice jít ještě výš?

Musíme mít ambice jít výš, ještě se zlepšovat, musíme si ale být vědomi svých možností.

Je vlastně možné jít ještě výš? Univerzita Karlova je v hlavním městě, je to nejstarší univerzita v ČR, je to slovutná instituce.

To je pravda, na druhé straně i život mimo Prahu má své výhody. Já sám jsem se narodil v Ostravě, přesto jsem olomoucký patriot. Navíc z Moravy zase máme blízko Vídeň. Nadneseně to znamená, že bych se chtěl zaměřit i na spolupráci s těmi blízkými zeměmi, nejenom s těmi vzdálenými. Z pohledu zdravotnických fakult pro nás hraje velkou roli třeba Německo a Rakousko.

Olomouc je dvě hodiny vlakem z Prahy, není to hlavní město, některým připomíná západoevropská univerzitní města, minulí rektoři měli za cíl udělat z ní moravský Heidelberg nebo moravský Oxford. Máte taky nějakou univerzitu, která je pro vás vzorem?

Ano, mám. Každý si svůj vlastní vzor asi definuje podle toho, kde se mu líbilo. Já jsem studoval a dělal část disertační práce ve švédském Lundu. Je to město velikostí podobné Olomouci, má kolem sto tisíc obyvatel, má velmi blízko k Malmö, takže je tam spolupráce v rámci velké aglomerace podobně jako u nás s ostravským regionem. Pro mě to byla velká inspirace.

Studoval jste ve Švédsku, Nizozemsku a Belgii. Má se olomoucká univerzita co učit, nebo se spíš oni mají učit od nás?

Vždycky se je co učit. Univerzita v Lundu je v žebříčcích daleko před námi i co se týče vědy a výzkumu, takže tam ta spolupráce a odkoukávání know-how musí být. Byl jsem i na Svobodné univerzitě v Amsterdamu, ale to byl víceméně medicínský pobyt, takže jsme se věnovali lékařským problémům a společné odborné studii. A do Belgie jsem jezdil učit, to už jsem byl na FZV. Pak jsme měli i společnou Zimní školu, kdy k nám přijely studentky z Belgie nebo kolegyně z Estonska. Letos se to bohužel kvůli covidu nemohlo opakovat. Myslím si ale, že celkově se ve srovnání se zahraničím nemáme rozhodně za co stydět.

Říkáte, že lékařské učení na zdejší univerzitě není vůbec špatné. Na LF je největší počet zahraničních studentů. Chcete zahraniční studenty přitáhnout ještě víc? Je to vůbec ještě únosné?

To je spíše otázka na vedení LF. Kapacita je v této době opravdu na hraně a musíme respektovat požadavky našeho zdravotnictví.

Vím, že kolegové řešili navýšení počtu studentů, je tam i navýšení o studenty z ostravské LF, která nepřijímala nové studenty. Neumím si představit další navýšení o zahraniční studenty, přestože jsou zajímavým zdrojem financí, protože za studium platí.

V této chvíli jsou kapacity LF naplněny.

Proč si myslíte, že těch zahraničních studentů jezdí na LF tolik? Je Olomouc prestižní?

Je to tradice, kterou LF vytvořila už v 90. letech, kdy začala anglická výuka. Na FZV jsme letos poprvé otevřeli fyzioterapii v angličtině. Myslím, že studenti k nám jezdí kvůli dobrým zkušenostem, o které se mezi sebou podělí, a také s ohledem na dobré uplatnění po ukončení studia. Důležitým kritériem je i finanční náročnost studia, která je u nás příznivější. Pro některé zahraniční zájemce může být podstatný také fakt, že získají titul studiem v členské zemi EU.

Univerzita v Lundu, Švédsko.

Na začátku rozhovoru jste zmínil, že pocovidová doba přinese spoustu úskalí, ale také spoustu příležitostí. V tomto akademickém roce byl spuštěn první kompletní online program, tuším, že se jednalo o CMTF. Myslíte, že bychom se online výuky měli držet? Je to trend do budoucna?

Víte, člověk je tvor společenský, za ten rok a půl, co mám možnost pozorovat vliv online výuky na studenty, tak musím říct, že čistě online programy asi moc budoucnost mít nebudou. Budou mít budoucnost u lidí, kteří jsou zaměstnaní, chtějí si zvýšit kvalifikaci a nemají tolik času dojíždět.

Zejména však u nás na zdravotnických oborech jsme ze strany studentů velmi silně pociťovali chybějící kontakt v praktické výuce, to se online nedá naučit, i kolegové z jiných fakult však mluvili o tom, že ten fyzický kontakt chybí. Psychicky to pro studenty není dobré.

Na druhé straně i sami studenti požadují, aby velké teoretické přednášky byly nahrávány, aby si je mohli doma v klidu přehrát, udělat znovu zápisky apod.

Budete se snažit nějak motivovat učitele k tomu, aby přednášky nahrávali? Vím, že tohle bylo docela téma, sám věřím tomu, že v době uzávěr, ale i mimo ně, je někdy lepší si přednášky pustit ve chvílích, kdy se můžu lépe soustředit.

Ano, v tomto máte pravdu. Většinou je dobré, pokud za tou přednáškou následují nějaké úkoly, nějaká další práce, aby to nebylo jen formální. Myslím, že se budeme snažit tyto dva typy výuky zkombinovat. Také to přináší vedlejší efekt a to je snížení tlaku na volné učebny.

Trošku jste mi utekl od otázky – budete se tedy snažit pedagogy nějak motivovat?

Budu. To jsou strategické záležitosti, které musí vycházet takzvaně zezdola. Poprosím kolegy děkany, aby si udělali analýzu na svých fakultách, něco jiného je výuka právníků a třeba mediků. Nelze paušálně říct – bude to takhle. Každá fakulta si vytvoří svůj model.

Po covidu bude všechno jiné. Zajímal by mě nějaký váš odhad, jako lékaře, budoucího rektora – vrátíme se do učeben na začátku příštího akademického roku?

Já v to pevně věřím. Myslím si, že ten příští semestr už to bude reálné. Předpokládám, že většina pedagogů už bude proočkována a že bude dost vakcín i pro studenty. Věřím, že se vše vrátí do starých kolejí, a tím nemyslím jenom výuku, ale také studentský život, ten je pro studenty také extrémně důležitý.

Zaznamenal jsem, že třeba Česká konference rektorů podporuje prioritizaci také vysokoškolských pedagogů. Jak se na to díváte? Je to vůbec možné?

I když bych si to moc přál, dívám se na to skepticky a nemyslím si, že je to reálné. Už jenom proto, že vím, jaký je tlak ze strany jiných zájmových skupin.

Jako lékař věříte tomu, že na konci srpna budeme mít proočkováno 70 % obyvatelstva?

Věřím tomu, že proočkujeme všechny, kteří chtějí být očkováni. Rozhodující je, zda se vládě podaří zajistit dostatek vakcín.

Narážíte tím na současnou situaci s nákupem Sputniku V, kdy má vicepremiér Hamáček jet do Moskvy?

To je určitě politická záležitost, já myslím, že bychom měli respektovat základní evropské principy, především tedy používání vakcín schválených EMA. Na druhou stranu pokud vakcínu Sputnik V schválí v licenční výrobě Německo, tak si myslím, že ta vakcína nemůže být úplně špatná, budou-li dodrženy veškeré evropské standardy výroby.

Říkal jste mi, že jste už naočkovaný, přesto se ptám: Nechal byste se naočkovat právě Sputnikem V?

Pokud by byl schválený EMA, tak ano. I když se nám to nelíbí a všichni na to žehráme, tak všechny ty audity, standardy a další předpisy EU své opodstatnění mají.

Zůstaňme ještě u vakcín. Mluvili jsme o pedagozích, jak to bude podle Vás se studenty, třeba se studenty zdravotnických oborů, kteří se setkávají s lidmi?

Dohodl jsem se s ředitelem Fakultní nemocnice Olomouc profesorem Romanem Havlíkem, aby studenti z našich tří fakult, kteří chodí pomáhat do olomoucké nemocnice, byli naočkováni. To už z větší části proběhlo a pracujeme i na tom, aby byli očkováni i ti, kteří se budou setkávat s pacienty v rámci své praktické výuky.

Chceme, aby naši studenti byli chráněni a zároveň chránili pacienty před nákazou. Zejména bych chtěl poděkovat těm studentům, kteří aktivně pomáhali v různých nemocnicích, těm patří velký dík.

Za 4 roky, 30. dubna 2025, budete posledním dnem na pozici rektora. Jak si představujete, že té době bude univerzita vypadat? Jak na tom bude v žebříčcích?

Nejsem prognostik, ani bych to nechtěl nějak striktně definovat. Budu rád, pokud se v žebříčcích budeme posunovat směrem vzhůru.

V tezích jste psal, že chcete podporovat studenty a studentské spolky. V souvislosti s tím, že finanční situace, jak již bylo zmíněno, je zhoršená, by mě zajímalo – jak vlastně tyto spolky chcete podpořit?

Už jsem to trochu zmínil, kolega Vít Procházka teď kontaktuje všechny studentské spolky, uspořádáme společné setkání a já se budu velmi snažit, abychom našli finance na jejich provoz.

zdroj fotografií: archiv Martina Procházky, lunduniversity.lu.se

Jaroslav Synčák

Student ruštiny na FF v Olomouci, absolvent programu Erasmus+ na Durham University ve Velké Británii. Mezinárodní vztahy, Erasmus a fotbal - to je moje.