Vyhledávání

RECENZE: „Čína je brutální země“, říká Tomáš Etzler v předpremiéře filmu Nebe

V poslední zářijové úterý jsem byl svědkem předposlední předpremiéry nového českého dokumentu. Filmová zpověď českého novináře Tomáše Etzlera o životě v Číně, obrovských kontrastech a poměrech na vesnicích v této asijské zemi přitáhla diváky, kteří si vstupenku zakoupili v crowfundingové kampani na Hithitu.

Ještě před začátkem promítání přichází autor námětu a režisér filmu, Tomáš Etzler. Jak jinak než v roušce, v té jsou schovány též dýchací otvory všech lidí v sále. Jeho pár slov navnadí publikum na 71 minut dlouhý dokument, který mimochodem vznikal s přestávkami už od roku 2013. Tehdy měl totiž vyjít jako míň než poloviční a byl natočen pro CNN.

První slova, která v dokumentu zazní, jsou zmíněna v titulku, a ty jsem si zase „vypůjčil“ z traileru. „Čína je brutální země. Čína je nesmírně bezohledná země. A mě zajímalo, jakým způsobem se stará o své nejzranitelnější občany“, sděluje autor.

Hlavním tématem jsou obrovské kontrasty a Etzlerovy zkušenosti z jeho osmiletého pobytu v zemi, kde pracoval jako zahraniční korespondent pro americkou televizi CNN a pro ČT (konkrétně v letech 2006-2014, kdy ho na pozici korespondenta pro ČT vystřídala Barbora Šámalová, pozn. aut.).

Tím největším kontrastem je téma handicapovaných dětí a kvality jejich života. Z našeho evropského a moderního pohledu je až téměř nemyslitelné, že handicapované děti jsou nechávány na ulicích, zabíjeny a ty, které se dostanou do specializovaných sirotčinců, žijí v bídě, špíně a obrovské nejistotě. Do jisté míry jde i o následky politiky jednoho dítěte.

Až 90 % handicapovaných lidí v zemi žije pod hranicí chudoby. Neexistuje zde žádná podpora takovýchto zařízení ze strany státu, spíš pravý opak! Čínské komunistické vládě totiž záleží na vlastním PR tak moc, že podle nich takoví lidé vůbec neexistují.

Etzler a jeho tým tak téměř 8 měsíců pátrali po vhodném sirotčinci, protože většina oslovených sirotčinců žije ve strachu a obávají se perzekucí ze strany režimu. Až po tak dlouhé době se jim podařilo najít křesťanský sirotčinec, který svolil s natáčením. Ten se nachází ve východní Číně, na vesnici, daleko od přepychových velkoměst plných bohatství a luxusu.

Dokument v počáteční fázi běží poměrně svižně, střídá kontrasty a popisuje novinářské zážitky, pak bohužel trochu zpomaluje. Přináší však velmi silný příběh sirotčince, který má oproti ostatním ještě trochu „štěstí“ na materiální stránku věci, i tak však funguje výhradně díky víře, odvaze a odhodlání jeptišek, které sirotčinec založily.

Předpremiéra v olomouckém kině Metropol byla předposlední v rámci odměny přispěvatelům do Hithitové kampaně. Do běžných kin by měl film dorazit 30. října, samozřejmě však bude záležet na tom, jak tohle datum ovlivní epidemiologická situace.

Kdybych byl slavná recenzentka Mirka Spáčilová, přemýšlel bych, jestli dát 70 nebo 90 %, možná bych viděl detaily, které běžnému oku uniknou. Naštěstí však filmový kritik nejsem, a tak si dovoluji udělit dokumentu amatérských 80 % a pochvalu za dobrý námět. A protože ještě hodinu a půl trvající debata přinesla spoustu zajímavých informací v příjemné atmosféře, přidávám dokumentu ještě 10 %.

Konečné hodnocení = 90 %.

zdroj fotografií: irozhlas.cz, CNN, twitterový účet Tomáše Etzlera @tvtomas

Jaroslav Synčák

Student ruštiny na FF v Olomouci, absolvent programu Erasmus+ na Durham University ve Velké Británii. Mezinárodní vztahy, Erasmus a fotbal - to je moje.