Vyhledávání

„Portugalci jsou hrdí a soudržní, do srpna chtějí žít jako dřív,“ říká velvyslanec Petr Šelepa o Portugalsku

Velvyslanec většinou bývá společensky poměrně prestižní funkce, ke které vede dlouhá a trnitá cesta. Jak dlouho trvala absolventu Filozofické fakulty v Olomouci, Petru Šelepovi? Co si myslí o jmenování bývalého ministra zdravotnictví bez znalosti finštiny na pozici velvyslance ve Finsku? A jak zvládá současnou pandemickou krizi nejzápadnější evropský stát?

S Petrem Šelepou jsem si promluvil v poslední únorové dny, pár dní po jeho rozhovoru ve veřejnoprávním rozhlasu, musel jsem tedy při vymýšlení otázek být více kreativní. Zajímalo mě několik témat, ve kterých jsme se dostali od jeho gymnaziálních let na jižní Moravě přes studium na Katedře romanistiky UPOL až po zastupitelský úřad v Lisabonu. 

Dobrý den, pane velvyslanče, začnu na vás chrlit otázky. Když jste byl studentem na gymnáziu UH a student na UPOL, čím jste chtěl být?

Abych pravdu řekl, tak jako student gymnázia v Uherském Hradišti jsem pravděpodobně neměl žádnou konkrétní představu. Volba oborů na VŠ se odvíjela, a možná bych to neměl říkat, cestou nejmenšího odporu. Zvolil jsem si obory, u kterých jsem předpokládal, že základy dané gymnáziem mi další studium ulehčí. Myslím, že v 17 nebo 18 letech je to pochopitelné.

Každý si vybírá další studium jinak a každý má jiné preference. U mě byl ten výběr z toho důvodu, že jsem se od malička učil francouzštinu, od víceletého gymnázia jsem se ji učil systematicky, maturoval jsem z ní a chtěl jsem na obor, kde budu mít kombinaci právě s ní. Podával jsem si přihlášky v kombinaci s filozofií, to bylo myslím v Praze, s angličtinou v Brně a v Olomouci to byla kombinace francouzština–portugalština. A shodou náhod to bylo tak, že jsem měl první přijímací zkoušky v Praze, pak v Brně a potom v Olomouci. Ale v Olomouci jsem byl hned dva dny po písemném testu pozván na další kolo přijímacího řízení, na ústní část, a za další dva nebo tři dny jsem dostal vyrozumění o úspěšném složení, zatímco z Prahy nebo z Brna jsem dostal informaci po dost delší době. Nakonec jsem si vybral Olomouc a rozhodně toho nelituju.

Neměl jsem tehdy na olomouckou univerzitu žádné reference, i když tam studovali moji rodiče, ale to bylo dávno a od té doby se změnilo jak město, tak škola, a cesta do Olomouce nebyla nijak plánovaná. Dneska bych mohl říct, že to byla taková šťastná náhoda.

Takže nelitujete toho, že jste nešel do Brna nebo do Prahy?

No, kdybych se dostal do Brna nebo do Prahy, asi bych s Vámi teď nemluvil z české ambasády v Lisabonu. Zvolil jsem si portugalštinu jako doplněk k francouzštině a jako student gymnázia jsem o portugalských reáliích moc nevěděl.

Portugalsko je v naší výuce trošku přehlíženo, ostatně ani v Portugalsku se toho o střední Evropě mnoho neučí. V roce 1998, kdy jsem nastupoval na vysokou školu, si o něm navíc nebylo možné najít informace tak rychle jak dnes. Člověk musel do knihovny, a pokud tu danou knihu neměli, tak si podat žádanku a i několik týdnů čekat, než dorazí, pokud ji vůbec budou mít na skladu.

Na Katedře románské filologie v Olomouci jsem si pochopitelně znalosti rozšířil, měli jsme intenzivní výuku portugalštiny včetně konverzace, reálií a literatury.

Vojenská přehlídka na Svatém Tomáši a audience u prezidenta Svatého Tomáše a Princova ostrova.

Četl jsem o Vás, že umíte mluvit 5 světovými jazyky. Proč Vás upoutala právě portugalština?

Co se týče Portugalska, tak mé znalosti, informace a studium jazyka se datuje od toho roku 1998, je to spojeno s vysokoškolským studiem. Co se týče dalších jazyků, tak německy rozumím, mluvím však velmi špatně, dorozumím se třeba na horách s prodavačem, když říkám, že chci támhleten preclík nebo támhleto pivo. Když se dívám na televizi nebo si čtu text v novinách, tak zhruba vím, o čem jsou zprávy.

Dá se říct, že je to takový průvodní rys mojí generace, protože koncem 80. let se u nás na jižní Moravě dala sledovat ORF1, stejně tak na severní Moravě lidé sledovali polskou televizi a rozumí trochu polsky.

V životopisech nikde neuvádím slovenštinu, protože neumím slovensky dobře mluvit, a kdyby mě slyšel slovenský kolega velvyslanec, jak se slovensky pokouším mluvit, tak by se mi sice nevysmál, on je hodný a slušný, ale možná by mě litoval a určitě by to působilo velmi křečovitě, stejně jako u většiny lidí, kteří bez uzardění uvádí v životopise, že mluví slovensky.

Abych se vrátil k němčině, tak jsem se německy učil ještě na základní škole v Uherském Hradišti  v 80. letech, ale na gymnáziu jsem ji už nestudoval a přišlo mi efektivnější začít s angličtinou a přidat francouzštinu.

A co se týče španělštiny, tak tu jsem studoval kvůli kreditům jako C předmět na Katedře romanistiky, je to jazyk docela podobný těm dvěma dalším. Myslím si, že jsem na tom podobně jako s němčinou. Španělsky rozumím, a když tady třeba nějaká kolegyně mluví španělsko-portugalsky, tak vím, o čem mluví.

Je vztah španělština–portugalština na stejné úrovni jako čeština–slovenština? Nebo je tam větší rozdíl?

Vám možná připadá, že čeština a slovenština jsou hodně podobné, ale velká část běžných výrazů si není podobná. Možná jsou lidé, třeba na severní Moravě, kterým bude polština připadat srozumitelnější.

Evropské varianty portugalštiny a španělštiny si jsou podobné, co se týče gramatiky, větné skladby, částečně tvarosloví, ale odlišná je fonetika, tedy zvuková stránka jazyka, kdy ta portugalská je složitější. Španělština je z fonetického hlediska poměrně jednoduchá. Řekl bych, že španělské mluvené slovo je pro Portugalce velmi dobře srozumitelné, portugalský text je pro Španěla hůře pochopitelný.

Kdybyste teoreticky neuměl vůbec portugalsky, ale jenom španělsky, a někdo by na Vás mluvil portugalsky. Dalo by se pochopit o čem ten člověk mluví?

Moc ne, řekl bych. Asi tak jako kdyby na mě někdo mluvil polsky. Nicméně tyhle země na Pyrenejském poloostrově jsou ve staletém kontaktu, takže se velmi často potkávají a kultury se vzájemně dotýkají.

Utečme od jazyků, Uherského Hradiště, Olomouce a vraťme se do Lisabonu. Jak jste se vlastně dostal k práci velvyslance?

V zásadě podmínkou pro jmenování velvyslance je splnění formálních předpokladů jako to, že člověk musí být zaměstnancem MZV, být ve státní službě, dále jsou zde znalostní předpoklady. Tehdy do toho Portugalska byla podmínka taky znalost jazyka a potom samozřejmě je potřeba přihlásit se do výběrového řízení. Následně proběhne personální rada na MZV, pak jmenný seznam odsouhlasí ministr, následně jej musí schválit vláda a jmenovat prezident s kontrasignací premiéra. Před výjezdem probíhá proces zaškolování, například bezpečnostní, protože někdy pracujeme s utajovanými informacemi. A nakonec státní tajemník MZV rozhodne o výjezdu.

Je to zdlouhavý proces, v mém případě trval něco přes rok.

Zaujalo mě, jak je proces zdlouhavý a jak je potřeba splnit obrovské množství požadavků. V médiích přitom v nedávné době proběhla zpráva o tom, že by se budoucím velvyslancem ve Finsku měl stát bývalý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který ani neumí finsky, a snad nikdy se nevyjadřoval k zahraničně-politickým otázkám. Čím si tohle vysvětlujete?

Myslím, že v rámci svého současného působení v Poslanecké sněmovně se může věnovat expertizám v rámci ústavně-právního výboru nebo se věnuje zdravotnictví a to může být tím důvodem, proč byl vybrán.

Nevím, jestli umí nebo neumí finsky, ale obecně se dá říci, že znalost jazyka není tou hlavní podmínkou. Když někdo jede jako velvyslanec, nebo obecně diplomat, do Srbska, nemusí umět srbsky, a když jede do Řecka, nemusí nutně umět řecky, do Litvy litevsky, nebo do Vietnamu vietnamsky. Znalost jazyka je podmínkou jen pro výjezd do některých zemí.

Je možné, že má odborné zázemí, které ho favorizuje. Věnuje se zdravotnictví a může dělat vyslance i třeba u nějaké bilaterální organizace, třeba OSN, protože se tam řeší zdravotnictví. A tam by zkušenosti, které nabyl jako ministr, jistě také zúročil.

Koneckonců pan velvyslanec Stropnický, toho času v Tel Avivu, využívá znalosti, které získal jako dlouholetý ministr obrany, potažmo ministr zahraničí. Pan Stropnický byl mimochodem jednu dobu velvyslancem právě tady v Lisabonu a třeba budova, ve které sedím, byla v 90. letech zakoupena právě během jeho působení. A nyní jako bývalý ministr obrany má skvělou expertizu, kterou teď může použít na zastupitelském úřadě v Tel Avivu.

Přece jenom ale byl, jak jste říkal, zároveň i ministrem zahraničí, takže s touhle agendou má větší zkušenosti.

Víte co, ono totiž na MZV působí více lidí, kteří získali odbornou kvalifikaci v jiných resortech. Třeba pan náměstek Landovský se po svém dlouholetém působení na Ministerstvu obrany stal českým velvyslancem při Stálé misi NATO. A mezi současnými velvyslanci je několik bývalých ministrů.

Přesuny mezi rezorty sice nejsou pravidlem, ale ani nejsou výjimečné. Může se stát, že nějaké konkrétní odborné znalosti nebo nějaký zájem, který ČR v té dané zemi má, převáží. Nadto to není rozhodnutí jednoho člověka, je to rozhodnutí personální rady, které následně schválila vláda.

Jednání s ministrem vnitra Kapverdské republiky.

Navažme na téma projektů, které můžou být zájmem ČR v jiné zemi. Jaké má v současné době Česká republika projekty v Portugalsku?

Ptáte-li se na projekty, které má ČR v Portugalsku, je samozřejmě nutné je dát do souvislostí, charakterizovat typy diplomatické činnosti. V první řadě zmíním oblast tzv. veřejné diplomacie, kdy se jedná o kombinaci vzdělávání, školství a kultury. V této oblasti si myslím, že vzhledem k tomu, že naše země jsou i v rámci EU geograficky vzdálené, máme vztahy velmi dobré.

Musím samozřejmě říct, že oblast veřejné diplomacie byla velmi zasažena, nechci říct úplně vygumována, současnou pandemií, která zastavila veškeré kulturní aktivity.

Od té doby, co jsem přijel do Lisabonu jako český velvyslanec, jsme začali s několika bilaterálními aktivitami. Pocházím z jižní Moravy, proto jsem měl velkou radost z uskutečnění návštěvy oficiální delegace hejtmana Jihomoravského kraje, která proběhla v roce 2018 v regionu Norte na severu Portugalska. Delegace navštívily několik okresů, seznámily se s několika zajímavými charakteristikami, ať už se jednalo o pěstování vína, výrobu korku nebo oblast výzkumu a nových technologií. Poznaly, jak tyto věci fungují v Portugalsku, a potvrdili jsme si, že oba regiony mají mnoho společného.

Řešili jsme také strukturální fondy EU a bavili se třeba o mezinárodním letišti v Portu ve srovnání s letištěm v Brně. Druhé největší letiště v Portugalsku se blížilo počtem obsluhovaných destinací a přepravených pasažérů letišti v Praze, brněnské letiště bylo zcela nesrovnatelné.

Spojujícím tématem byly i nové technologie. Spolu s panem hejtmanem jsme navštívili iberský institut nanotechnologií. Návštěvy bylo využito k navázání užší spolupráce s brněnským nanocentrem CEITEC. O půl roku později byla jižní Morava zase partnerským regionem vinařského festivalu v Amarante, což byla příležitost ukázat vinařské zemi, kterou Portugalsko bezesporu je, že i v malém vinařském regionu uprostřed Evropy se produkují výborná a kvalitní vína.

Delegace hejtmana Šimka z Jihomoravského kraje v roce 2019.

Máte nějaký konkrétní cíl, nějaký konkrétní projekt, který byste jako velvyslanec chtěl dotáhnout?

V oblasti veřejné diplomacie jsme jako Česká republika byli v roce 2020 partnerem největšího festivalu vážné a sakrální hudby v Portugalsku s názvem Terras Sem Sombra, proběhly 3 české koncerty a další 4 byly zrušeny kvůli pandemii. Naštěstí se českému ministerstvu kultury podařilo realokovat finanční podporu na letošní rok. Za poslední týdny se situace v zemi výrazně zlepšila, takže snad proběhne dosud nerealizovaná část festivalu letos.

Takže to bych chtěl dotáhnout, ale vracíme se zase na začátek, kdy jsem zmiňoval, že oblast veřejné diplomacie je pandemií velmi zasažena. Vše se zkrátka nemohlo přesunout do online podoby.

Jestli mi dovolíte, chtěl bych ještě zmínit oblast ekonomické diplomacie – tam my jako Česká republika v Portugalsku nemáme žádný zásadní ekonomický projekt, není to ani zvykem. Spíš upozorňujeme na příležitosti pro české podnikatele a poskytujeme jim konzultace, pokud si o ně požádají. Velmi často ale tahle spolupráce mezi podnikateli probíhá bez nás v rámci volného trhu EU.

Náš zastupitelský úřad v Lisabonu ale zajišťuje i kontakt s lusofonními zeměmi (tj. portugalsky mluvícími, pozn. aut.), konkrétně zmíním třeba Kapverdy a zmíním také jeden  konkrétní příklad:

Jistá česká firma zaznamenala velký úspěch, kdy se jí podařilo získat zakázku na rekonstrukci regionálních letišť v Senegalu. Vložil se do toho dokonce pan prezident, který poslal osobní dopis svému senegalskému protějšku. Jednalo se o zakázku v řádech stovek milionů. To mě inspirovalo. Kapverdy měly před pandemií velký nárůst mobility a letištní kapacity menších aerodromů přestávaly být dostatečné a neodpovídaly bezpečnostním standardům. Napadlo mne tedy, že firma, která bude pracovat v Senegalu, nebude mít takový problém pracovat i na Kapverdách. Není to tak daleko, z Dakaru (hlavní město Senegalu, pozn. aut.) je to jenom 40 minut letadlem. Navrhli jsme předvést prezentaci dané firmy během návštěvy kapverdského ministra zahraničí v Praze v dubnu 2019 a on byl velmi nadšený. Stejně tak to zaujalo další členy vlády. Já sám jsem mluvil v červnu 2019 při své cestě na Kapverdy s jejich ministrem dopravy. Následovala elektronická komunikace, jejímž výsledkem mělo být setkání a první návštěva zástupců firmy na Kapverdách počátkem dubna 2020. Z čehož ale již kvůli pandemii COVID-19 sešlo. Navíc ze zkušeností víme, že v Africe je nutné s lidmi hovořit osobně, což během pandemie nejde.

To je tedy projekt, který jsme měli naplánovaný, a který, obávám se, bohužel nevyjde. Dokud ale budu v Portugalsku, ještě se pokusím to dotáhnout. Otázka je, jestli ještě budou mít zájem. A omlouvám se, že jsem to vysvětlil tak obsáhle, nám to totiž zabralo ještě daleko více časů a byla s tím spojena celá řada zajímavých zážitků a zkušeností.

Pojďme se věnovat vztahu naší země s Portugalskou republikou. Je to země v EU, nezatýká politické vězně, takže vůči nim neuplatňujeme sankce, ale je relativně vzdálená. Jaké máme bilaterální vztahy?

Bilaterální vztahy jsou samozřejmě vynikající! Ono Portugalsko má s málokterou zemí špatné vztahy.

Během včerejšího dne zde ale silně zarezonoval případ, kdy byla vyhoštěna vedoucí delegace EU v Caracasu, shodou okolností právě z Portugalska. Jedná se ale o vyhoštění velvyslance EU, ne portugalského velvyslance, i tak se jedná pro Portugalsko o citlivou otázku. Ve Venezuele žije okolo 60 tisíc Portugalců, kteří se narodili v Portugalsku, a dalších 300 tisíc, kteří tam žijí už jako druhá nebo třetí generace, takže tam mají poměrně silnou diasporu. Všechno, co se děje ve Venezuele, se jich týká. A jak víte, tak ve Venezuele se dějí podivné věci, takže vztahy s Venezuelou nejsou úplně ideální.

Portugalci vlastně ani nemají v povaze být s někým v konfliktu. Jsou zvyklí komunikovat třeba i s Čínou už od doby, kdy do Číny připluli na lodích a založili tam obchodní stanice, např. dnešní Macao. Nějakým způsobem jsou s nimi schopni se domluvit. Což na druhou stranou může v některých úrovních kompromitovat vztahy se spojenci. USA nelibě nesla relativní otevřenost Portugalska vůči technologiím 5G z Číny. Takže je tam takový lehký stín, nutno říct, že opravdu jenom lehký.

V rámci EU jsme ale všichni spojenci, témata, která by mohla někoho uvést do nepříjemné situace, se na jednání často nedostanou, zcela převažuje snaha vyřešit vše v klidu a předem.

ČR a Portugalsko jsou stejně velké země v EU, takže na drtivou většinu témat mají stejný názor. My nezpochybňujeme jejich historické vazby na různé země, a oni, jako velmi zelená země mající v energetickém mixu víc než 50 % zelené energie, nás nebudou kritizovat za naše jaderné elektrárny. Dle portugalského názoru by měla mít každá země právo skládat si svůj energetický mix. A dáváme si navzájem dobré rady – třeba v oblasti čistých energií nebo v oblasti hybridních hrozeb a kybernetické bezpečnosti.

Většina těchto jednání však už v dnešní době probíhá v širším kontextu EU, kdy se zástupci zemí potkávají snad každý druhý den. Teď jsou ty vztahy intenzivnější, protože Portugalsko je aktuálně předsedající zemí EU a ČR bude předsedat za rok. Témata jsou tak lehce přenositelná i na nás.

Setkání s předsedou portugalského parlamentu Ferro Rodriguesem. 

Říkáte, že Portugalci nemívají žádné konflikty. Je nutné se třeba při komunikaci s Portugalci na něco konkrétního zaměřit?

No, je potřeba být trochu trpělivý a nepropadat panice, když není všechno dlouho dopředu jasně stanovené. Je potřeba být asertivní a nemít obavy, že by se něco nepodařilo.

A při běžném životě… je hlavně potřebné být obezřetný na silnicích (smích). Musíte být empatický vůči jiným řidičům, protože nikdy nevíte, co udělá, bez ohledu na to, co by dle pravidel dělat měl.

Portugalci jsou ale jinak velmi klidní, ale také hrdí na svou zemi a svoji minulost. Také jako národ jsou soudržní. Zvlášť v těchto složitých dobách je to pro ně důležité.

Takže jste ani nezažil nějaký interkulturní problém?

Nevybavuju si žádnou situaci, že bychom se já nebo kolegové dostali do nějaké nepříjemné situace. Možná je tady určitá paralela s Českem. Pokud vám někdo na západ od Chebu řekne, že jste z východní Evropy, řada Čechů se cítí dotčena. My jsme přece ve střední Evropě a ne ve východní. Stejně tak Portugalci se neradi řadí jednoznačně mezi národy jižní Evropy, Italy, Španěly a Řeky. Oni nejsou středomořský stát, ani geograficky, oni jsou západní Evropa, oni jsou ten nejzápadnější bod Evropy.

Velmi lpí na své minulosti. Ostatně před půl tisíciletím ovládali po nějakou dobu polovinu tehdy známého světa. Považují se za specifickou zemi, a když toto před nimi zmíníte, jsou velmi rádi. Stejně, jako kdyby dojel třeba člen portugalské delegace k nám a označil by nás za Středoevropany, obyvatele toho pravého srdce Evropy. To přece každého Čecha pošimrá pod bradou.

Vědí něco běžní Portugalci o Česku? Když půjdete v Lisabonu po ulici a řeknete někomu, že jste Čech, co je napadne?

To se hodně vyvíjí a v posledních letech se to změnilo. Když jsem se před 20 lety poprvé přijel, tak Portugalci neměli moc přehled o světě za hranicemi. Ještě v 60. letech minulého století se běžný Portugalec dostal mimo kontinentální Portugalsko maximálně v rámci služby v bývalých zámořských územích.

Jestliže dneska půjdete po ulici, řeknete, že jste z Česka, tak kromě toho, že si někdo bude pamatovat Karla Poborského, který byl hráčem roku v Benfice Lisabon a je dodnes miláčkem fanoušků, tak je velmi pravděpodobné, že bude znát někoho, kdo v ČR studoval medicínu. Víc než 2000 lékařů, kteří dnes v Portugalsku již pracují a léčí, studovalo na univerzitách v České republice. Každý rok ten počet narůstá a aktuálně je kolem 300 Portugalců, kteří studují medicínu v Česku.

A hodně mladých lidí zná Prahu. Jinak třeba krajanů, Čechů, je tady v Portugalsku poměrně málo, možná míň než třeba Slováků.

Když se zeptám obráceně – co by takový běžný Čech, jako jsem třeba já, měl vědět o Portugalsku?

Záleží na tom, s kým budete mluvit. Takový váš vrstevník, student, určitě ocení, když budete vědět o tom, že jsou Portugalci lídři v zelené energii a jsou na to hrdí. A také lídři v inovacích a nových technologiích. A určitě každého potěšíte ještě tím, když zmíníte tu bohatou historii.

Vraťme se o několik otázek nazpět, když jsme zmiňovali historii a kolonie. Má současné Portugalsko nějaké postkoloniální problémy?

Myslím si, že ne. Když se podíváte na bývalé portugalské kolonie, tak se jedná o země do značné míry stabilizované. Aktuálně největší problémy jsou v Mosambiku, tam pronikají některé islamistické skupiny z Tanzanie, potažmo ze Somálska, a kde již probíhá bezpečnostní krize. Hranice zemí na východě Afriky jsou rozsáhlé a není tam možné zajistit efektivní kontrolu.

Severní provincie Mosambiku je tímto nyní postižena a prostřednictvím Portugalska žádá o zásah EU, o pomoc. Není vyloučeno, že EU vyšle do oblasti výcvikovou misi podobnou těm v Mali, nebo ve Středoafrické republice.

Portugalsko ale dnes nemá žádné postkoloniální třecí plochy nebo traumata. Všechny země hodně komunikují v rámci Společenství portugalsky mluvících zemí (CPLP) a my jako ČR máme příležitost se účastnit aktivit CPLP jako jedna ze zemí se statusem přidruženého pozorovatele.

Návštěva premiéra ČR Andreje Babiše v Portugalsku.

Nedávno jste se vyjadřoval pro Český rozhlas Radiožurnál na téma COVID-19, přesto se Vás zeptám znovu. Jaká je situace v Portugalsku?

Od té doby, co jsem dával ten rozhovor, se situace dále zlepšila. Portugalsko zaznamenává přírůstky na úrovni 10 % toho, co tady bylo ještě před 5 týdny. V té době asi po dobu dvou týdnů Portugalci vévodili všem smutným tabulkám, co se týče nových případů i úmrtí.

Vláda deklarovala, že pokud to nebude nezbytně nutné, nebude zavádět přísná opatření jako je zákaz vycházení nebo lockdown ekonomického charakteru. Bohužel se ukázalo, že ta situace je neudržitelná, takže k těmto opatřením musela sáhnout.

Nyní už se zase hovoří, i když opatrně, o postupném uvolňování. To nenastane dřív než druhý týden v březnu, to by mohly být otevřeny mateřské školy a část školáků by se mohla vrátit do škol.

Další uvolnění se očekává až po Velikonocích, ještě během svátků bude nejspíš platit zákaz pohybu mezi okresy. Ten platí od Vánoc a ukázalo se, že je poměrně efektivní.

A v horizontu 4–5 týdnů se při současné situaci očekává, že se země vrátí do běžného provozu – samozřejmě však s povinností nošení roušek v uzavření prostorách a MHD, omezení kapacit obchodů a restaurací. Tato povinnost tady ostatně platila celý rok a byla ze strany obyvatelstva dodržována.

Portugalská vláda teď má jednodušší pozici, protože opatření zafungovala. Tady s příjímáním těch opatření problém není, všichni se jimi řídí, protože vědí, že je to v jejich zájmu a v zájmu celé země. Zmiňoval jsem, že jsou národem soudržným a hrdým. Oni nechtějí být ti, kteří jsou nejhorší.

Jak jsou na tom Portugalci s očkováním?

V rámci distribučního procesu zaštítěného EU se vakcíny posílají do jednotlivých států podle počtu obyvatel, takže mají v reálném čase k dispozici stejný počet vakcín jako my, plus minus den.

Nevím přesně, kolik vakcín teď máme v Česku, ale podle posledních údajů je tady kolem 1,1 milionu vakcín, z nichž je 990 tisíc vyočkovaných. Jsou to také stejné přípravky, tj. Pfizer/BioNTech, AstraZeneca a Moderna. A počítají s tím, že do konce března budou mít i přes krácení dodávek 2,5 milionu dávek a do srpna budou mít proočkováno
70 % populace, na tom se nic nezměnilo, i kvůli turismu.

Portugalci si hodně potrpí na tituly, ani ne akademické, tady jsou všichni doktoři, ale často i šlechtické a vojenské. Hlavním koordinátorem očkování byl jmenován viceadmirál Gouveia e Melo a vždycky je kladen důraz na to, že je to viceadmirál a že vnesl do procesu ten námořnický pořádek.

Lidé tady mají důvěru v opatření i ve vývoj pandemie, mají od vlády jasná stanoviska, se kterými mohou pracovat. A podle toho se chovají.

Dá se tedy říct, že portugalská vláda nebojuje s nějakými dezinformacemi?

V Portugalsku nikdy nebyla dezinformační scéna tak silná jako v Česku, tady není takový problém. Občas se objeví nějaká mylná nebo zavádějící informace, ale není to nic cíleného jako u nás.

Ochota portugalského obyvatelstva se očkovat a vrátit se do normálního života je obrovská a podle mě nebudou muset nikoho přemlouvat.

To zní skvěle! Mám na Vás tedy poslední otázku – chystá se portugalská vláda naočkovat i velvyslance a diplomaty z jiných zemí? Mluvil jsem s diplomatkou v Izraeli a ta mi sdělila, že už dostala první dávku.

Ano, bude to možné. Vakcínu pro diplomaty pracující pro zastupitelské úřady jiných zemí v Praze plánuje ale zajistit i naše MZV.

Budeme ale mít možnost se očkovat, až na nás přijde řada. Nebudeme předbíhat a nejsme v rámci nějaké prioritní skupiny. Tady v Portugalsku jsme dostali nótu, abychom identifikovali, jestli někdo z personálu našeho zastupitelského úřadu patří do první rizikové skupiny. A protože nikdo z nás do této skupiny nepatří, vyčkáme dalších instrukcí.

A protože, jak jsem uváděl, se tady nepředbíhá, máme nárok někdy v červnu nebo v červenci. Tehdy se tedy necháme naočkovat.

Úplně na závěr – Vy sám se necháte naočkovat?

Ano. Než jsem jel loni pracovně do Dakaru, nechal jsem se naočkovat proti žluté zimnici a dengue. Domnívám se, že tyto vakcíny budou asi silnější dryák, takže snad mě ani vakcína proti COVID-19 nesloží (smích).

zdroj fotografií: voltaaomundo.pt; FB stránka Velvyslanectví ČR v Lisabonu; archiv Petra Šelepy

Jaroslav Synčák

Student ruštiny na FF v Olomouci, absolvent programu Erasmus+ na Durham University ve Velké Británii. Mezinárodní vztahy, Erasmus a fotbal - to je moje.