Vyhledávání

Politoložka Žídková: „Navalnému jde o život, vyhostit diplomaty je řešení, volby v Rusku nejsou volby.“

Markéta Žídková, odborná asistenka Katedry politologie a evropských studií na Filozofické fakultě, se dlouhodobě zabývá Ruskem a postsovětským prostorem. Ještě před odhalením ruského útoku ve Vrběticích v roce 2014 jsme spolu probrali nejen téma současného Ruska, opozici a zatčeného Navalného, možnou občanskou válku, ale pohovoříme i o česko-ruských vztazích. Proč byl odvolán ministr Petříček? A je vakcína Sputnik V hybridní zbraň? 

Ve svém nedávném článku jsem se zamýšlel nad tím, proč je současné Rusko takové, jaké je. Když přicházel tehdy v podstatě neznámý Vladimir Putin, mluvil o větší spolupráci s Evropou, o otevíráno archivů. Za těch 20 let se situace změnila, archivy jsou uzavřeny, novináři a opozičníci jsou ve vězení nebo mrtví a například v Petrohradu funguje trollí farma, která má za cíl dezinformacemi ovlivňovat veřejné mínění v západních zemích. Co se za těch 20 let změnilo? A proč?

Vy jste zmínil několik aspektů, které dneska definují tento režim. Mohli bychom zmínit desítky dalších, protože se zkrátka ten režim vyvinul v režim přísně autokratický. Tím bych chtěla začít: zdůrazněme, že na ose demokracie-nedemokracie je režim nedemokratický a ani netvrdí, že by byl demokratický. Ani na počátku Putin žádné demokratizační změny nepředpokládal a nesliboval, ale jak jste říkal, tak on sám nevěděl, kudy se vydá a co přesně vybuduje.

Když přišel v srpnu 1999 jako premiér k moci, tak se o něm moc nevědělo, přestože tehdy byl šéfem FSB. To bylo za Jelcina, tehdy ti silovici, neboli šéfové silových ministerstev, neměli takové slovo, což je také velmi mrzelo. Oni ztratili svou moc s pádem SSSR, potom se snažili vylézt po Putinových zádech k větší moci.

Původně nebyl Putin vyhraněný „protizapadnik“, skoro naopak, o spolupráci se Západem do značné míry stál. Nicméně poměrně rychle zjistil, že Evropa a USA upozorňují na různé problémy a praktiky v Rusku a nespolupracují s Ruskem a jeho novým vedením tak rychle a jednoduše, jak by si představoval. Svou vládu také začal drastickou válkou v Čečensku a bojem proti čečenskému a mezinárodnímu terorismu, což přineslo brzy řadu problémů a nedorozumění do vztahů se Západem. Putin postupoval stále svou cestou, budoval svůj systém, jak potřeboval, neohlížel se. A dneska je Rusko prakticky v izolaci a o spolupráci se Západem nemůžeme vůbec mluvit. Za těch 21 let, co je Putin u moci, to udělalo opravdu velký oblouk.

Právě proto, že Putin Rusko trochu izoloval a se západem nespolupracuje, mě zajímá, proč má zapotřebí vůči nim používat třeba ty dezinformace?

Podívejte, on jako každý autokratický politik potřebuje zůstat u moci. Putin považuje Rusko za své teritorium a myslí si, že má právo tam vybudovat režim, který mu vyhovuje, o kterém je přesvědčen, že je nejlepší pro tuto část světa. No a ten západ překvapivě nespolupracuje, natož na mezinárodním poli, jak si Putin přestavoval.

Už od začátku měl Putin nějaké požadavky, které se postupně dostávaly na hranu toho, kam Západ jít může v tom, aby Putinovu vizi, která zahrnuje i neruská území a obyvatelstvo, mohl nějak akceptovat. Ale i když nemůže, je dnes Západ slabý na to, aby skutečně tvrdému putinskému/ruskému stylu oponoval v tom, kam (ne)může zajít. Západ je slabý – v tom smyslu, aby skutečně oponoval. I dneska, když se haraší zbraněmi na východní Ukrajině, tak USA mohou nabádat, mohou uvalit nějaké sankce, o kterých se můžeme bavit, zda skutečně mohou ten putinský režim oslabit, totéž EU. Ale v podstatě je velmi těžké zabránit Rusku v nějakých bojových operacích, kdyby k tomu došlo.

Znamená to, že harašení těmi zbraněmi, jak říkáte, napadání Krymu a podobně, dělá Rusko prostě proto, že může?

Protože může a protože mu právě tohle vychází takticky, tohle mu pomůže udržet jeho režim. Na podzim zase budou v Rusku takzvané volby. Je třeba trošku zaharašit zbraněmi, je třeba populaci ukázat, že existují vnější nepřátelé. Skutečně to funguje, může se vám to zdát banální, ale historicky to tak funguje. Režim populaci říká: „Vnější nepřítel jde proti naší civilizaci, proti našim hodnotám, proti Rusku. Nás tam nemají rádi a nepřítel pomáhá Ukrajincům“. Z Ukrajinců udělali fašisty a nepřátele. Před 20 lety by nikdo nevěřil, že Rusko může s Ukrajinou bojovat, no a stalo se.

Ruská zahraniční politika míří dnes hodně dovnitř, má imponovat vlastnímu obyvatelstvu. Putinský režim nesnáší, že ho v poslední době Američané neberou tak vážně, jak by měli, že pro ně není tematem číslo jedna. Dnešní kroky a vyjádření proti Západu a USA jsou vzkazem dovnitř – podívejte, jak o nás na západě mluví, my jsme ti důležití, my máme mít hlavní slovo.

Mluvila jste o tom, že Rusko je autokratický režim, někteří uvádí, že Putin je diktátor…

…takhle přesně já třeba Putina nevidím.

Potřebuje vlastně Putin popularitu?

Když jste populární, je všechno jednodušší. Navíc když si spousta lidí myslí, že není žádná alternativa. A to je to, čeho on dosáhl.

Kromě Levada centra tam dneska není žádné nezávislé centrum průzkumu veřejného mínění. Ale i když se díváte na nezávislé nebo „závislé“ průzkumy, velká většina, a nebojím se říct, že 75–80 % lidí, by Putina podpořila, protože nevidí alternativu.

Dnes si stále většina Rusů myslí, že Putin nemá žádného seriózního vyzyvatele, že nikdo takový neexistuje, že Rusku nikdo tak jako Putin nerozumí. Svým způsobem je to pravda, protože Putinovi se povedlo ruskou opozici oslabit téměř do neviditelna.

„V Rusku hrozí občanská válka“


Dá se tedy říct, že v Rusku není nějaká alternativa? Boris Němcov byl zastřelen, Alexej Navalnyj byl otráven a teď je ve vězení, vypadá to, že se odtud delší dobu nedostane. Navíc to podle některých vypadá, že nemá žádný program kromě antiputin. Nikdo neví, jaký je jeho program kromě boje s korupcí. Dá se Navalnyj považovat za alternativu?

Navalnyj je nejvýznamnější tváří ruské opozice. Co se týče jeho programu, máte pravdu v tom, že není celistvý. Navalnyj již v minulosti několikrát kandidoval, dovolili mu kandidovat třeba v roce 2013 na primátora Moskvy. Ale pak už mu nedovolili kandidaturu na ruského prezidenta a další věci.

On je dneska ve vězení. Až z toho vězení vyjde a dovolí mu kandidovat – a já se bojím, že se tohle za Putina nestane – tak můžeme zjistit, jaký je jeho program. Co vlastně chce? Když vyjde z vězení a představí svůj program, řeknou si běžní Rusové, že je lepší než Putin? Nebo je Putin lepší? Dnes po něm ale žádný program nechtějme, chtějme, aby přežil.

Podívejme se na další opozici. Existuje strana Jabloko, ve které mimochodem Navalnyj začínal, existuje pořád Parnas, což je původně Němcovova strana.

Je ale pravdou, že není nikdo, kdo by byl v této chvíli natolik organizačně schopný, že by měl v každé části Ruské federace svoji office a zvládl práci opozičníka na tomto ohromném teritoriu i technicky–organizačně. Navalnyj se o to snažil, měl skvěle našlápnuto.

Své lidi v regionech samozřejmě má i strana Jabloko a nebo i další strany, ale například Jabloko, do kterého vkládali liberálové a stoupenci reforem a příznivci spolupráce s Evropou své naděje v 90. letech i později, je dnes velmi opatrná, skoro mrtvá strana, která čeká na Putinův konec. Ale ono to asi bude až v roce 2036, což skutečně není žádná alternativa.

Putinovu režimu se podařilo zlikvidovat existenci prakticky veškeré politické opozice, která by mohla převzít po nějakých volbách moc. Režim udělal všechno pro to, aby až jednoho dne bude muset odejít, a ono k tomu jednoho dne dojde, byla v Rusku velká řež, než aby došlo k nějakému předání moci. Putin a lidé, na nichž režim stojí, samozřejmě nechtějí předat moc nikomu, koho si „nevychovali“, jako kdysi Dmitrije Medveděva, který převzal na čtyři roky prezidentské otěže. Přitom takový člověk dnes neexistuje. Potvrdil to vývoj v minulém roce, kdy bylo rozhodnuto o změnách ústavy. Nově může Putin zastávat úřad ještě další dvě období, protože dodatky k ústavě jeho předchozí období anulují. V Rusku ten režim připravil takovou budoucnost, které je možné se obávat.

Mluvila jste o tom, že došlo ke změně ústavy, že se neuvažuje o nástupci. Není takovým nástupcem třeba právě zmiňovaný Dmitrij Medveděv? Když Putin už podle Ústavy nemohl být prezidentem, tak se vlastně vystřídali a pak si to prohodili nazpět.

To říkáte přesně. Oni se dohodli a prohodili se. To byl výsměch k lidem před volbami do Dumy na podzim v roce 2011, v přímém přenosu se dohodli. Tisíce lidí tím vytočili, takže začaly demonstrace, které skončily tzv. Bolotnym dělom, kdy na Bolotném náměstí byly zatčeny stovky lidí. Do dneška jsou někteří lidi ve vězení a vlastně to měla být taková výstraha opozici.

Když Medveděv v minulém roce skončil jako premiér, byl už dlouho velmi neoblíben. O jeho návratu do prezidentské funkce nemůže být ani řeči a to přesto, že patří (na rozdíl třeba od ministra zahraničních věcí Lavrova) do vnitřního putinského kruhu, do politického jádra dnešního režimu. Systém Medveděva nevypudí nikam na okraj, své si díky korupčním schématům vzal (mimochodem o tom je jeden ze skvělých Navalného investigativních filmů), ale jako tvář režimu ho již opravdu nepotřebují.

A Putin, ten jeho vnitřní kruh, se rozhodl, že žádného nástupce teď nechtějí. Je to velmi důležitý moment. Dali tak všem, i svým podporovatelům z řad oligarchů, najevo, že se vlastně nic v příštích letech měnit nebude, že se mají připravit na další stagnaci a dlouhodobý úpadek, že žádná inovace za Putina, který zůstane, již nepřijde. Tohle nemuselo mnohé nadchnout. Jedna věc je, že podporujete ten systém, budete mu dávat miliardy třeba na olympiádu v Soči, ale taky čekáte, že vám na oplátku poskytne možnost rozvoje svého podnikání, třeba obchodu s vyspělými ekonomikami. Mnohé možnosti se loňským řešením uzavřely.

Měl jsem debatu s historikem Voronovem, podle jehož názoru je situace v Rusku tak vyhrocená, protože kvůli covidu lidé znovu zchudli, klesla cena ropy, že reálně hrozí i občanská válka. Myslíte si, že opravdu něco takového hrozí?

Je to ve scénářích několika analytiků, je zde stres lidí, kteří si uvědomují tu bezvýchodnost situace. Když umlčíte veškerou opozici, úplně ze všech uděláte zahraniční agenty, média nemají žádnou možnost a už ani nechtějí prezentovat jiné názory než oficiální – dokonce sama jdou dopředu, už sama vymýšlí, co by si vůdce asi přál, aby zaznělo – tak jednoho dne se můžete dostat do bodu, kdy je to nebezpečné a kdy pouze revolučním děním dokážete změnit nastavení společnosti.

Když jeden člověk, kolem kterého se to všechno točí, po desetiletích „vypadne“, vznikne velmi napjatá situace. A v Rusku dnes nejsou mechanismy, které by byly záchytné, takže ano, musím souhlasit, tahle možnost reálně hrozí.

„Má smysl dobýt Ukrajinu?“


Navalnyj mluví o Putinovi jako o dědovi z bunkru, mluví se o tom, že je Putin opravdu ukrytý v nějakém bunkru, skrytý před okolním světem. Voronov mi říkal, že starý a uzavřený diktátor dělá chyby. Je chyba to, že shromažďuje vojska na východní Ukrajině? A proč má vlastně zapotřebí tohle harašení? Ukrajina je relativně chudá země, mělo by smysl ji dobýt?

Tohle všechno souvisí s tím, aby ten režim zůstal u moci, aby ukázal Západu, že ho má respektovat, protože cítí, že ten respekt, o který velmi stojí ze strany USA, popřípadě evropských zemí, upadá. Že se s Ruskem jedná s despektem, že se konkrétně s Putinem jedná s despektem. Tohle před 15 lety vůbec nebylo. Situace je špatná od anexe Krymu.

To, jestli dnes dělají chybu, když mají manévry u ukrajinských hranic, to bych se vůbec neodvažovala říkat, protože nikdo neví, jaký je cíl těchto operací. Hodně lidí říká, že dnes nedojde k velké eskalaci, ačkoli tam mají v této době nejvíc vojáků od roku 2014. Může se jednat třeba o uznání samostatnosti té Doněcké a Luhanské republiky. Může to být třeba Oděsa, teroritoria kolem Azovského moře. Potřebují upevnit pozici na Krymu – dneska je problém dostat na Krym vodu. My prostě nevíme.

Posledních 7 let tam trvá válka. To je dlouhé období, vy jste za tu dobu vystudoval střední školu a jste ve třetím ročníku na vysoké škole! Víme stoprocentně, že ta válka byla vyvolaná agresí Ruska. Každé toto harašení zbraněmi je důkazem, že tato agrese stále probíhá, že nic neskončilo a že Rusko je tou stranou, která se nechce domluvit.

Ukrajina jistě není chudá, bezvýznamná zemička. Je to největší evropský stát s opravdu velkým potenciálem. Rusko se teprve smiřuje s tím, že není v jeho orbitu a že s ním bezvýhradně nespolupracuje a nebuduje jím řízené východní „unie“.

Proč se nechtějí domluvit?

Protože jim to vyhovuje. Nejsou spokojeni s žádným kompromisem, žádným formátem těch Minských dohod. Rusko nechce nic měnit.

Volby v Rusku


Vraťme se zpět k tematu opozice. Zmínila jste, že na podzim proběhnou „takzvané volby“. Má současná ruská státní Duma nějakou funkci? Není to pro Rusy spíš takový kabaret?

Od chvíle, kdy Putin přišel k moci, vytváří systém, kde exekutiva je nejsilnější částí moci. Všechny další prvky moci mají té exekutivě pomoci. V tomto smyslu byla také dána pravidla, jak volit do Dumy, všechny ty volební zákony. Dlouhodobě se pracuje na tom, aby se do Dumy dostaly buď systémové strany nebo tzv. systémová opozice. To jsou například komunisté nebo Žirinovského LDP, kteří spolupracují s tím režimem a kteří vědí, kde je jejich místo. Ne všechno se jim líbí, ale stále jsou tzv. systémovou opozicí.

Z nesystémové opozice se do té Dumy nikdo nedostane a s největší pravděpodobností to tak bude i na podzim. Duma skutečně plní podpůrnou úlohu režimu. Pro politologa ani nemá smysl dívat se na diskuse, které tam probíhají, protože tam není žádný samostatný politik. Zajímavé může být maximálně to, když třeba loni Valentina Těreškovová, bývalá kosmonautka a dnes poslankyně za vládní stranu Jednotné Rusko, řekla: „No, my potřebujeme novou Ústavu, chceme, aby proběhla anulace volebních období, aby Putin mohl být prezidentem ještě delší dobu!“.

Takže se tam někdy někdo objeví s plamennou řečí, ve které systém podpoří a řekne, že chápe, proč to ten systém dělá. Nebo když Volodin, spíkr té Dumy, tvrdí, že Rusko je nejsvobodnější stát, že nechápe to, proč by někdo chtěl žít jinde.

Volby nejsou v Rusku volby. Parlament není parlament.

Věří opravdu Volodin tomu, že je Rusko svobodné?

Myslím si, že ano. Je to bohatý člověk, sloužící režimu, má se dobře díky systému a neskutečné korupci. Tento člověk se dostane ke krásnému bytu, ke krásné vile. On věří tomu, jak ten systém funguje, a pro něj to dává smysl. A myslím si, že tomuto věří celá Duma, spousta lidí napojených na ten státní aparát a majících z něj výhody. I tito lidé, napojení na režim, na Kreml, si ale často vytváří paralelní možnosti pro případ „co kdyby“. A určitě posílají své děti studovat na západ.

Když jsem byl na Erasmu v Durhamu v Anglii, potkal jsem spoustu dětí bohatých Rusů. Někteří bohatí Rusové sice dělají všechno proti Západu a kritizují jej, ale jejich děti studují na západě a využívají všechny výhody západního světa. V souvislosti s tím bych se Vás chtěl zeptat na otázku sankcí. Na Politologickém klubu se mluvilo o tom, že sankce vůči Rusku jsou v podstatě neúčinné. Největší beneficienti mají občanství nějaké západní země. Není řešením třeba upravit sankce tak, aby to tyto lidi více bolelo? Třeba tím, že bychom jim vzali ty výhody Západu?

Tento režim stojí hlavně na lži. Člověk, který z něj má nějaké výhody, je třeba i vzdělaný, ví, že ten režim se jednoho dne může položit jako domeček z karet. Proto chtějí mít nějaká zadní vrátka a tuší, že jejich děti v tomhle už žít nebudou, tak je posílají na západ. Aby měli tamní vzdělání, aby tam případně mohli ti lidé zůstat.

Nejsem proti tomu, aby mohli studovat na západě. Nám se to nemusí líbit, na druhu stranu čím víc Rusů, kteří budou mít zkušenost se Západem, tím líp pro nás. Oni sami poznají, že možná není Západ tak dekadentní, zjistí, že jim život na západě víc vyhovuje a je to do určitě míry naděje, že jednoho dne bude to Rusko řízeno lidmi, kteří si „čichli“ k něčemu jinému.

Chci tím říct, že nás už třeba nebudou považovat na nepřátele. Do budoucna to může být až nevýhodné pro tento režim. Už dnes existují zákony, že úředníci by neměli mít dvojí občanství, neměli by mít nemovitosti na západě, měli by se tomu režimu zodpovídat.

Co se týče sankcí, ty nejsou účinné tak, jak by měly být, režim se v nich naučil chodit. Sankce jsou tematem mnoha politologů a ekonomů. Například Alexandr Morozov, dnes působící v Centru Borise Němcova při FF UK, je vidí jako výhodný byznys pro určitou vrstvu. Sankce prostě generují určitý typ podnikání.

V této chvíli se s tím ale asi nic dělat nebude. Sama Evropská unie má nyní velké množství problémů. Ekonomika je zasažena covidem, očkování se nedaří tak rychle, jak by mělo, Brexit není dořešený. Řešit Rusko není tak důležité.

Státy EU mají každý jinou zahraniční politiku, ono ani nejde to sjednotit. Vzpomínám si však, že když Rusko nechalo otrávit Skripalovy v Anglii, spousta evropských států vyhostila diplomaty. Možná tohle by bylo cestou, někteří naši politikové po tom volají.

Česko-ruské vztahy


Když jste zmínila diplomacii a vztah Česka k Rusku a naopak. Na české ambasádě v Rusku pracuje kolem 15 lidí, na té ruské v Česku 140 lidí, je to obrovský nepoměr. Bylo by řešením nějaké ruské diplomaty vyhostit?

Určitě bychom se měli podívat, proč je ruská ambasáda tak předimenzovaná. Všichni tušíme, že Praha je takovým centrem pro ruskou rozvědku ve střední Evropě. Bývala to Vídeň, dnes je to Praha.

My jsme v tomhle velmi mírní, trošku se na to díval pan ministr Petříček, který dnes skončil. V nejbližší budoucnosti si nemyslím, že by to někdo vyřešil.

Bylo by řešením, i za cenu zhoršení vztahů, diplomaty vyhostit. Už kvůli tomu, jak se Ruská federace vměšuje do vnitřních záležitostí, do voleb, těmi svými Sputniky a Aeronety, svou propagandou.

Jak jste sama řekla, dnes byl odvolán pan ministr Petříček. V kuloárech se mluví o tom, že za tím stojí tlak prezidenta Zemana. Proč myslíte, že současná česká politika, ať už se jedná o Hamáčka, Zemana nebo Havlíčka, o Sputnik V nebo Dukovany, se tak přibližuje k Rusku?

Nechci si hrát na odbornici na českou politiku, vidíme ale dnes a denně, jak se věci mají. Prezident této země je Rusku velmi nakloněn, neudělá nic, co by se Rusku nelíbilo. Já jsem dodnes nepochopila, proč přesně, ale asi to má své důvody.

ČSSD se rozhodla konat, jak koná, aby překročila 5 % ve volbách, je to její strategie. Hamáček už je dneska na velmi tenkém ledu, jestliže shání voliče mezi voliči Miloše Zemana. Na sjezdu si zvolili, koho si zvolili, a vidíme rychlé kroky k tomu, aby udělali něco, co se líbí prezidentovi, to znamená to, co se líbí Kremlu. Proto jede do Moskvy vyjednávat o Sputniku V, a proto není ani schopen odpovědět na otázku, jestli chce dovézt ten Sputnik V z odborného časopisu Lancet nebo ten, který je ve skladech na Slovensku, když víme, že to jsou dvě rozdílné vakcíny.

A tady je to jádro pudla. Ruští vědci jsou skvělí, tedy ti, kteří ještě neemigrovali, To, co my zpochybňujeme je, že Rusko pořád nedalo všechny ty dokumenty EMA, aby člověk v Evropě mohl být Sputnikem V očkován.

Tam, kde se to vyrábí, ta situace není tak skvělá jako s vědci. Klidně nám můžou doručit něco, co chtějí doručit na to Slovensko. Hamáček si myslí, že dojedná tu švýcarskou variantu. A hlavně – když Rusko něco slíbí, tak to nemusí dodržet, což bývá pravidlem.

Proč vlastně máme spoléhat na někoho, kdo se chová jako Rusko? Proč jim jdeme na lep? Rusko samo o sobě ani netvrdí, že je demokratické. Chce být partnerem Západu, ale nic pro to, abychom mu věřili, nedělá.

Proč vlastně události marginálního významu, které se stanou 5000 kilometrů od Moskvy, ať už je to sundání sochy Koněva nebo postavení sochy Vlasovcům v Řeporyjích, Rusko bere tak vážně?

Každý z lidí, kteří dneska pracují pro Rusko, třeba v Česku na ruské ambasádě, tak musí vykonávat nějakou činnost a dokazovat tomu režimu, že jsou pro něj prospěšní. Čili například reportovat o tom, že v Praze postavili malou sochu.

A taky se to velmi hodí domácí propagandě. Všechny federální televize, které to přijedou natáčet, jsou státní. Stát operuje s tím, že všichni na západě jsou nepřátelé, že jsou nepřátelé toho, co dnešní Rusko uznává jako svoje hodnoty.

Vrací se tematika druhé světové války, která je nedotknutelná. Jejich Velkou vlasteneckou válku rozpoutalo to fašistické Německo, běda tomu, kdo by řekl, že ne, že ten Sovětský svaz třeba napadl Polsko nebo něco provedl v Katyni.

Když tedy někdo strhne památník Koněvovi, tak toho režim okamžitě využije, pošle sem štáby a je z toho velká reportáž. S tímhle mám osobní zkušenost, v roce 2015 jsem jela do Petrohradu a ve stejný den, kdy jsem přiletěla, se stěhovala vojska NATO z Pobaltí do Německa. A jak přejížděly ty tanky, tak z toho bylo docela haló, někde jim mávali, někde to ignorovali, vždycky u toho byla ruská televize. A v Petrohradě se mě pod vlivem té televize pak všichni ptali, proč vítáme NATO.

Oni tohle používají jako zástěrku, vezmou si do televize Novotného, mluví o tom týden – a nemluví se o tom, jak špatně je na tom ekonomika Ruska.

Takže si tímto vybudují takového slaměného panáka, kterého pak zbourají?

Ano. Je několik temat, se kterými se dá takto krásně pracovat.

Rusko se tedy staví do pozice obránce tradičních hodnot, té Moskvy jako Třetího Říma, i když už asi ne ve smyslu církevním. Slyší na to lidé?

Třetí Řím je několik století starý koncept, geopoliticky s ním pak pracovalo carské Rusko nejprve ve druhé polovině 19. století. Ve stručnosti: Moskva má zachránit a podpořit pravoslavné věřící a Slovany kdekoliv na světě. Tento koncept dodnes ohýbají. Co se týče církve samotné, není to tak, že by každý Rus chodil do kostela, ale na tradice a církev jich pořád spousta slyší. Církev je propojená se státem, takže i ta církev říká, jak je současný systém skvělý, protože něco liberálního by přineslo totální rozvrat.

Cokoliv se týká „tradičních hodnot“, ať už to znamená cokoliv, rezonuje.

Když navážu na nějaká zjištění, která jsem slyšel ve Studiu N Filipa Titlbacha, kdy hovořil s Petrou Procházkovou, která navazovala kontakt s Ruský fondem přímých investic, a on ji v návaznosti na to, že na Slovensku kvůli Sputniku V padla vláda, napsal, že ta vakcína je hodně silná, mocná. Je Sputnik V vakcína nebo spíš hybridní zbraň?

Kdyby ta vakcína fungovala, kdyby toho uměli kvalitně vyrobit tolik, co naslibovali, tak by to bylo pro reputaci Ruska naprosto skvělé. Ale poté co předvádí třeba na Slovensku, tak jim to vůbec nepomáhá.  A priori jsem proti tomu nebyla, ale po tomhle ta má důvěra upadá.

Já se domnívám, že to ale rozhodně není nějaká hybridní zbraň nebo sabotáž, že by s tím chtěli ničit vlády jednotlivých zemí. Podle mě k tomu spíš pasuje ta okřídlená věta, parafráze Viktora Černomyrdina: „Dělali jsme, co jsme mohli, ale zase to nedopadlo“. Stoprocentně by byl Putin rád, kdyby ta vakcína fungovala, protože by to jejich PR dost pomohlo, mohli by získat neskutečnou prestiž.

Jak skončí Navalnyj?


Mám poslední otázku: probrali jsme vakcíny, vztahy s Českem, sankce, Navalného. Vraťme se ještě k tomu Navalnému. Může třeba Západ nějak efektivně zatlačit na Rusko tak, aby jej propustili?

Nemyslím si. Putin je silným lídrem, který chtěl Navalného zabít. Západ může tlačit, jak chce, ale nemá páky, aby jej z toho vězení dostal. Za Putina se podle mě z vězení nedostane, tam nikdo mírumilovný není.  

V Rusku je možné všechno. Myslíte si, že nemůžou zastřelit někoho tak prominentního jako je Němcov přímo před okny Kremlu? Můžou. Že nemůže dvě hodiny čekat sanitka před vězením, ve kterém umírá Magnitskij a nikdo ji nechce pustit dovnitř?

Myslím si, že tohle Navalnyj asi podcenil a jde mu o život. Jeho osud je v rukou systému, který ho chtěl zabít.

zdroj fotografií: archiv Markéty Žídkové, irozhlas.cz, ČT24

Jaroslav Synčák

Student ruštiny na FF v Olomouci, absolvent programu Erasmus+ na Durham University ve Velké Británii. Mezinárodní vztahy, Erasmus a fotbal - to je moje.