Vyhledávání

NA UPOL Z CELÉHO SVĚTA: Erasmus je životní zkušenost, říká italská germanistka Sabine Voda Eschgfäller

V novém seriálu „NA UPOL Z CELÉHO SVĚTA“ si promluvím se zahraničními pracovníky a profesory, kteří předávají své znalosti studentům na Univerzitě Palackého. Sabine Voda Eschgfäller je germanistka a historička, narozená v Itálii. Studovala v Rakousku a nyní vyučuje na katedře germanistiky Filozofické fakulty. Jak se jí líbí život v Česku? Co doporučuje studentům? A jaké problémy jí dělala čeština?

Paní doktorko, německá Wikipedie uvádí, že jste rakouská spisovatelka, vy mi ale tvrdíte, že jste Italka. Jak to tedy je?

Narodila jsem se v Meranu v Itálii, ale studovala jsem v Rakousku na univerzitě v Innsbrucku. Do Olomouce jsem přijela jako rakouská lektorka přes rakouský výměnný program.

Kudy tedy vedla Vaše cesta z Innsbrucku do Olomouce?

V Innsbrucku jsem studovala germanistiku a historii, rok jsem tam učila a pak si kladla otázku, co bych ještě dále zkusila. Pak jsem se přihlásila na výměnný pobyt, prošla konkurzem. Měla jsem na výběr z více zemí, dostala jsem takový seznam. Vybrala jsem si Olomouc.

Proč zrovna Olomouc?

Protože Innsbruck měl spolupráci s olomouckou katedrou germanistiky, Muzeum umění pořádalo konferenci o olomouckém architektovi Paulu Engelmannovi židovského původu, který byl mimo jiné přítelem Ludwiga Wittgensteina. Olomouc mi navíc doporučil jeden z innsbruckých profesorů, že tady byl a líbilo se mu tady. A tak tady jsem, už téměř 19 let.

Bylo pro Vás obtížné se naučit česky?
Když jsem přijela, tak jsem neuměla nic, ani slovo. Bylo to velké dobrodružství, naivně jsem si myslela, žese domluvím třeba v obchodech anglicky. Nebylo tomu tak a byla jsem donucena se naučit česky, chtěla jsem být součástí toho sociální prostředí, a tak byla má motivace celkem silná.

Chodila jsem na různé kurzy pro cizince a jeden student z germanistiky mě učil česky, já jeho německy. Byli jsme takový hezký tandem a nějak to šlo. Teď už se nějak domluvím.

Než jste se naučila česky, měla jste nějaké problémy s lidmi?

Lidé se na mě dívali někdy úplně zvláštně a podezřívavě, ostatně to dělají pořád, když slyší, že jsem cizinka. To je ale spíš starší generace, mladší generace tohle tak neřeší a zvlášť tady na fakultě to je úplně běžné.

Jak byste němčinu a češtinu srovnala? Je podle Vás lehčí naučit se jako rodilý mluvčí němčiny česky nebo jako Čech německy?

Nevím, jaké to je pro Vás. Myslím, že pokud třeba máte znalost nějakého slovanského jazyka, ty další se učí o dost líp. Pokud se jako Němec učíte česky, nejste z oblasti od hranic a nikdy jste pořádně ten jazyk neslyšel, je to obtížné.

Když překládáme z němčiny do češtiny a naopak, je vidět, že Němci potřebují na vyjádření stejného významu o dost víc slov. Texty jsou v němčině většinou delší než ten český originál. Studenti se pak při překladu diví, že text, který byl původně na třetině strany najednou zabírá skoro půlku strany.

Teď jste mě trochu vyděsila. Přemýšlel jsem nad tím, že se začnu učit německy.

Záleží, co od jazyka očekáváte. Naši studenti na katedře si musí zvykat, že někteří vyučující jsou rodilí mluvčí a přednášky a semináře probíhají už od začátku v němčině. Ta změna oproti třeba střední škole je velká.

Mluvili jsme o tom, jak jste se do Olomouce dostala. Proč jste se zde ale rozhodla zůstat?

No, to byly převážně privátní důvody, někoho jsem tady potkala, konkrétně tedy mého muže, Davida Vodu. Proto mám taky tu Vodu ve jméně.

Při rešerši jsem zjistil, že Váš manžel, David Voda, je historik umění. Je i tohle zaměření Vaší práce nebo se v tomhle spolu neshodnete?

Jak možná víte, tak i u nás na katedře je pracoviště, které pátrá po původní německé kultuře v Olomouci. Já v této oblasti také jako kdysi můj muž bádám. Žili tady někteří významní česko-němečtí spisovatelé a filozofové. Moji kamarádi, Lukáš Motyčka a Veronika Opletalová, napsali na tohle téma i knihu „Literární procházky německou Olomoucí“.

Bývalá synagoga v Olomouci.

Cítíte se být Češkou, Italkou nebo Rakušankou?

Tohle je komplikované, pocházím z jižního Tyrolska, v podstatě jde o rakouskou oblast. Od roku 1919 to je ale součást italského státu, za fašismu tam byl velký boj proti původní kultuře a teprve v 60. letech se situace ustálila. I teď je tam většina populace hovořící německy nebo ladinsky, ale mají všichni italský pas a další část hovoří italsky. Každý nezávisle na tom, z jaké jazykové skupiny pochází, se dnes může vzdělávat ve své mateřštině.

Já jsem studovala v Rakousku proto, že Rakousko tenkrát lidem z naší oblasti odpouštělo školné. Dnes je tam výjimečná míra autonomie. Zvyknete si, že je tam multikulturní obyvatelstvo, a tak jdete do jednoho obchodu a mluvíte s prodavačem německy a v druhém obchodě zase italsky. Výhoda toho je, že jsem se naučila přijímat i další jazyky a jsem v tomto ohledu poměrně flexibilní.

Zaujalo mě, že překládáte také poezii. Mám zkušenost s překladem a nedokážu si představit, že bych měl překládat třeba verše. Není to příliš složité? A jak to zvládáte?

Moderní německá poezie už naštěstí není v rýmech, ale tím, že je zase velmi abstraktní, je velmi těžké přeložit něco, co v originálním jazyce není úplně jednoznačné. Je to velká výzva a studenti na katedře to nedělají rádi, musíte je skoro nutit. Ale je to něco, co může být velmi obohacující, protože se nad tím musíte zamyslet hodně do hloubky.

Od od roku 2016 děláme tady v Olomouci Cenu Václava Buriana, festival poezie, kde překládáme básně z a do němčiny z různých slovanských jazyků.

Jak je to v němčině s dialekty? Byl jsem na Erasmu v Anglii a tam jsou rozdíly mezi akcenty opravdu obrovské, je to tak i v němčině?

Třeba vídeňský, bavorský a berlínský dialekt jsou opravdu totálně rozdílné. Já se občas divím, že Češi mluví o moravském dialektu, většinou jen na základě toho, že řekne zvláštní slovo jako třeba „rožnout". Německé dialekty jsou diametrálně jiný svět, někdy se divím svým studentům, že se v tomto světě dokážou orientovat.

Merano - Innsbruck - Olomouc

Vy jste na katedře germanistiky také koordinátor právě zmíněného Erasmu. Jak jsou studenti germanistiky ochotní vyjíždět? A ovlivnila nějak Erasmus epidemie COVID-19?

Myslím, že je to životní zkušenost, říkám studentům. Nedokážu jim říct, jak se to covidem mění, jak se mění studijní podmínky. Jestli funguje on-line výuka, jestli lze ukončit předměty. Může to být jednoduché, ale i velmi komplikované. Záleží na destinaci.

Občas vidím, že studenti váhají, jestli mají jet na Erasmus, že se jim do toho moc nechce. Vnímám, že je tam teď určitý pokles, že lidé moc nechtějí jezdit. Podle mě je to ale škoda, zvlášť pokud člověk studuje jazyk, tam vždycky lépe pochopí ten jazyk z jiné perspektivy. Kvůli covidu k nám bohužel letošní semestr nikdo nepřijel.

A vy osobně jste někdy byla na Erasmu?

Ano, byla jsem na semestr v Manchesteru v Anglii. Angličtina je důležitý jazyk i pro nás historiky a většinou jsem do té doby měla všechny předměty jenom v němčině. Jela jsem tam poměrně naivně před více než 20 lety a zaujalo mě, že tam byla docela špatná bezpečnostní situace. Nyní je to prý ještě horší.

Jak třeba Italové nebo Rakušani vnímají Česko?

Rakušané mají společnou historii, ti tenhle svět většinou znají, znají Prahu a není to nic exotického. Oproti tomu mám pocit, že Italové Česko vnímají spíš jako východní Evropu než střední, že to bylo za železnou oponou. Moji rodiče tady třeba nikdy předtím nebyli, až za mnou. Znají třeba Prahu, ale kromě toho je Česko pro ně velká neznámá, exotický svět.

A poslední otázka: jak jsou na tom třeba rakouské a italské univerzity ve světových žebříčcích a v různých srovnáních?

Podle mě jsou na tom pedagogicky a výzkumně docela dobře, třeba ve Vídni, Salzburku, Klagenfurtu nebo v Grazu. Je zajímavé, že v dnešní době spousta profesorů v mém oboru, který učí na rakouských univerzitách pochází z Německa. To souvisí s tím že v Německu v posledních letech se hodně investovalo do postgraduálního vzdělání na rozdíl od Rakouska.  Rakouské univerzity jsou na tom – dle mého nekvalifikovaného odhadu – organizačně i finančně lépe než italské. Když posíláme studenty do Itálie, je občas v porovnání s Rakouskem větší problém s organizačními věcmi, třeba i během epidemie to bylo hodně chaotické.  Což určitě souvisí i s tím, že Itálie byla v první vlně tak moc zasažena jako skoro žádná jiná země.

zdroj fotografií: archiv Sabine Voda, wikipedia.org

Jaroslav Synčák

Student ruštiny na FF v Olomouci, absolvent programu Erasmus+ na Durham University ve Velké Británii. Mezinárodní vztahy, Erasmus a fotbal - to je moje.