Vyhledávání

MFDF 2017: Letošní výherci

Představilo se celkem 342 snímků. Počet přihlášených děl přesáhl číslo 3 600. Na programu se skvělo deset soutěžních sekcí. Sedmdesát filmů zažilo v Jihlavě světovou, dvanáct evropskou a dvaadvacet mezinárodní premiéru. V osmi kinosálech přivítala téměř čtyři a půl tisíce akreditovaných diváků a přes pět set zahraničních hostů. Taková byla letošní Ji.hlava v číslech.

Diváci v prvních řadách na zemi nebyli nic neobvyklého

Nejlepším českým dokumentem se stal snímek Hranice práce od režisérky Apoleny Rychlíkové. Cenu za nejvýraznější světový dokument získala Zeď ruského filmaře Dmitryho Bogolubova. Dokument Opera o Polsku bodoval v kategorii Mezi moři. Turecký režisér Gürcan Keltek se svým snímkem Meteory a libanonská filmařka Rana Eidová, autorka snímku Panoptic, byli obdařeni cenou za nejlepší celovečerní debut. Režisér Marcel Ophüls si do Jihlavy přijel pro ocenění za přínos světové kinematografii. „Dokumentární film tu není proto, aby dával falešnou naději, ale aby se snažil přiblížit pravdě. Protože bez pravdy skutečnou naději nezískáme. Jakkoli mohou dokumentaristé reflektovat politiku, nikdy by ji neměli vytvářet, protože v rukou politiků by se jejich filmy staly nástrojem ideologie nebo marketingu,“ promluvil k divákům.  

Marek Hovorka a Marcel Ophüls

Cenu přebíral z rukou ředitele festivalu Marka Hovorky. Ten se pozitivně vyjádřil nejen k tvorbě pana Ophülse, ale i úspěchu letošního ročníku. „Film v jeho rukou byl příležitostí poznat sebe sama,“ uvedl a dodal: „Letošní 21. Ji.hlava zopakovala úspěch předchozího jubilejního ročníku. Nabitý program i desítky inspirativních diskuzí přenesly na diváky energii i radost z objevování. I letošní ročník potvrdil, že Ji.hlava je Mekkou dokumentárního filmu, jak ji kdysi nazval Manoel de Oliveira. Jsem rád, že se stala skutečnou slavností tvořivého a zvídavého přístupu.“

Česká radost pro Rychlíkovou

Režisérka Apolena Rychlíková spolu s novinářkou Sašou Uhlovou natočily dokument Hranice práce, který si získal Jihlavu natolik, že si odnesl hned dvě ceny. Hlavní cenu České radosti a také ocenění od těch nejpovolanějších, od jihlavských diváků. „Porota oceňuje lidský vklad Saši Uhlové, která se na všednodenní skutečnost vykořisťovaných lidí dokázala podívat poctivě, konkrétně, empaticky, bez ideologizování. Ocenili jsme režijní přínos Apoleny Rychlíkové, která se stejně dokázala podívat na Sašu Uhlovou,“ uvedla porota, ve které zasedla Andrea Hanáčková, Miroslav Janek, Tomáš Bojar, Rozálie Kohoutová, Alice Krajčírová a Krištof Kintera. Dokument vznikl v rámci cyklu Český žurnál pro Českou televizi. Stejná porota se navíc rozhodla udělit ještě dvě zvláštní ocenění. První získal režisér Jindřich Andrs a jeho snímek Poslední šichta Tomáše Hisema, který zaujal především radikalitou provedení a unikátní autenticitou. Svobodou filmového jazyka naopak zaujal snímek filmařky Violy Ježkové Všechno má svůj čas

Apolena Rychlíková, režisérka snímku Hranice práce, a Krištof Kintera

Ocenění pro Stalina

Sekci Opus Bonum ovládl Stalin ve snímku Zeď od Dmitryho Bogolubova. Dokument se zabývá zneklidňujícím kultem J. V. Stalina v současném Rusku. „Cenu uděluji za použití filmového jazyka k vyjádření nevyjádřitelného,“ uvedla Laila Pakalniņa, jediná porotkyně soutěže Opus Bonum. „Představte si tisíce Židů modlících se u Hitlerova hrobu. Že je to nemožné? Jak mohou lidé uctívat někoho, kdo je vraždil ve velkém? V současném Rusku lze podobnou paradoxní situaci spatřit,“ vyjádřil se ke svému snímku režisér.

Detailní záběry tváří Stalinových obdivovatelů tvoří většinu stopáže snímku Zeď

Polsko vítězí mezi snímky ze střední a východní Evropy

Sekce Mezi moři jako svého vítěze zvolila snímek Opera o Polsku od polského dokumentaristy Piotra Stasika. Jedná se o cestopisnou koláž o hledání polské identity. Myslím, že potřebujeme psychoterapii. Ale předtím bychom se měli podívat na naši zemi a nás samé. Věřím, že existuje něco jako duch země a duch času,“ říká ke svému filmu Stasik.Pětičlenná mezinárodní porota (Nicole Brenezová, Tiffany Pritchardová, Robert Kirchhoff, Ilja Gladštejn a Thomas A. Østbye) ohodnolila film slovy: „Mezinárodní pohotovost! Hysterická analýza. Ničivá mozaika. Heretická esej. Audio útok. Anti-katarze. Opera o Polsku Piotra Stasika.“ Speciálního ocenění se dočkal film Lidé-oblázek režisérské dvojice Jivko Darakchiev a Perrine Gamot. Porota ocenila harmonizaci roztříštěné krajiny a experimentování s texturou. 

Snímek Opera o Polsku

Ve Fascinasích vítězila migrace

Cenu za nejlepší experimentální snímek si odnesla britská režisérka Sarah Woodová a Lidé lodí. Porotce oslovil především kombinací subjektivního pohledu, historické reflexe a role pohyblivého obrazu při zobrazování tragických událostí spojených se ztrátou domova.„Film je zamyšlením nad rolí migrace v dějinách lidstva. Na základě převzatých výjevů z filmů a poetického textu voiceoveru skládá obraz migrace na pozadí dějin Británie jako námořní velmoci a nepředvídatelného pohybu lidských mas,“ uvedla komise složená z umělce Zdeňka Baladrána a jeho rodiny. „Zaujalo nás také téma pohostinnosti jako klíčového lidského prvku přístupu k těm ostatním,“ dodává. Komise rovněž udělila čestné uznání snímku Konec časů od makedonského filmaře Milcha Manchevskiho. „Na půdorysu několika minut ukazuje několikavteřinový výjev z každodenního života. Otevírá tím časové okno s množstvím skrytých detailů oslavujících život. Zaujala nás přímočarost režisérova přístupu a schopnost vybudovat napětí ve zdánlivém bezčasí kubánské ulice. Drobné příběhy odhalené nestejným zpomalením pohyblivého obrazu dají vyniknout malým zázrakům, které unikají vnímání při běžné rychlosti toku času,“ zhodnotili pětiminutovou filmovou miniaturu Baladránovi.

Expermntl.cz a Konzerva

Filamřka Lucie Navrátilová divákům Ji.hlavy přivezla filmovou koláž s názvem Konzerva„Film vtipně rozvíjí téma uchovávání a konzervování, s ambicí být také sám uchovávatelem nejen hanáckého folkloru, umírajících stromů, ale i forem vyprávění, které se stávají neadekvátními a pomalu zanikají,“ uvedla porota, opět složená z rodiny Baladránových, která ocenila humorný nadhled, hravost i práci s formou a dodali: „jde o koláž několika různých vyprávěcích rovin, spojujících se do velmi osobní výpovědi o končícím mládí a nezadržitelném konci všeho, co je spojené s intimním poznáváním světa.“ Zvláštní ocenění udělili osmiminutovému snímku Kateřiny Turečkové, studentky FAMU, který se jmenuje Tradice. „Film, který vznikl jako studentské cvičení, poeticky reflektuje kyjovské tradice spojené se slováckým folklorem a konzumací pervitinu rozšířenou mezi mládeží,“ přibližuje porota, jež ocenila jemnou ironii v kloubení starých i nových tradic. „Oceňujeme také pokus integrovat pervitin do citlivé vrstvy filmu, kde působí jako zobrazení sněti zabraňující společenské reflexi. Věříme, že se film stane katalyzátorem diskuze i změn ve městě, které na film také finančně přispělo,“ dodává.

První světla hned třikrát

Nejlepšími dlouhometrážními debuty porota zvolila hned dva filmy. Meteory od Gürcana Kelteka a Panoptic od Rany Eidové. „Rozhodnutí je výsledkem kolektivního a stejného nadšení pro oba snímky. Nejedná se o kompromis dvou rozporných názorů,“ zdůrazňuje porota.

Snímek Meteory

„Vybrané snímky se od sebe vzájemně liší formou i vyzněním, oba však promlouvají o temných podtónech doby, ve které žijeme. Přinášejí komplexní studii kořenů konfliktů v Turecku, v Libanonu a v dalších krajinách. Na pozadí válek, které jako by nebraly konce, vidíme tím nejbrutálnějším možným způsobem obnaženy staré zášti. Tvůrci těchto snímků zde plní své vznešené dokumentární poslání a podávají ostatním svědectví o utrpení, které je před námi účelově skrýváno. Poetičnost jejich krutých obrazů prohlubuje naši vnímavost vůči bolesti jiných. Skýtají nám naději, že dokážeme vystoupit z temnoty, která nás všechny obklopuje. Vidíme v nich novou inspiraci i šanci pro budoucnost dokumentárního filmu,“ dodává porota, ve které zasedl Giona A. Nazzaro, Hisam Falláh, Josh Siegel, Evženyj Gusjatinskij a Augustín Masaedo.

Snímek Panoptic

Vysokoškolská porota v této sekci za vítěze vybrala snímek Tvoření spravedlnosti od Sarah Vanhe. Na něm oceňují jasnou vizi, sebevědomou režii a dávku lidskosti, kterou dokument narušuje konvenční pohled na odsouzené. 

U studentů tentokrát Milda

Kdysi nejmocenější muž republiky, představitel Komunistické strany Československa, v současnosti devadesátník, který ale stále vyvolává silné reakce ve společnosti. Režisér Pavel Křemen se vydává společně s Miloušem Jakešem po stopách jeho života. „Chtěli jsme upozornit na to, že i my, kteří tuto absurdní dobu nezažili, máme zájem o zamyšlení se nad zvěrstvy tehdejšího komunistického režimu. Chtěli bychom, aby se dokument dostal především do povědomí mladší generace, která je podle našeho názoru jediná, jež má šanci naši společnost změnit a nedopustit se stejných chyb," uvedl za středoškoláky Daniel Bauška. 

Snímek Milda mapující život Milouše Jakeše

Cenu Silver Eye získal snímek Krev a písek

Cenu Silver Eye, kterou uděluje Institut dokumentárního filmu nejlepším dokumentům zařazeným do trhu East Silver, převzal Rakušan Matthias Krepp se snímkem Krev a písek. „Snímek vypráví o ozbrojených konfliktech v Iráku a Sýrii a o válečných uprchlících z těchto oblastí, a to prostřednictvím jejich vlastních záběrů a domácích videí. Oceněný film přináší srdcervoucí, syrové a drsné svědectví, které je však nezbytné pro pochopení složitosti lidské povahy a konání za podmínek extrémní konfrontace a násilí,“ uvedla porotkyně Elena Subira i Roca.

Vybíral se i nejlepší plakát

Návštěvníci festivalu i filmoví profesionálové vybírali nejkrásnější filmový plakát. V obou kategoriích nakonec zvítězil plakát k srbskému festivalu Beldocs.

Plakát srbského filmového festivalu Beldocs

 

Fotografie: archiv MFDF 

Lucie Kratochvílová

I když se tvářím, že tomu naprosto rozumím, tak většinu času nemám ani páru. Své problémy s prokrastinací vyřeším zítra. Pravdu hledám na dně lahve a má láska k vínu je nehynoucí a věčná. Úplatky beru.