Vyhledávání

Majálesování napříč časem

Kde se vzal majáles v Olomouci? A kde se vzal ve světě? Co to vůbec je? Spolu s exředitelkou Vlastivědného muzea Olomouc, Miloslavou Hoškovou, a ředitelem Archivu Univerzity Palackého, Pavlem Urbáškem, jsme se pídili po historii majálesů olomouckých i majálesů obecně.

Jak už to dnes bývá, na začátku všeho je internet. A ten v otázce původu majálesu zavede badatele až do římského impéria. Římané tehdy první květnový den oslavovali bohyni Maiu, matku známějšího boha Merkura. Město Ostia, kde se konaly hlavní oslavy, bylo vyzdobené květinami a větvičkami s ovocem a sladkostmi a žilo veselím. Mimochodem slovo maialis znamená v latině vykleštěný vepř, který byl Maie obětován.

Pojďme ovšem vstříc současnosti, kdy je majáles víceméně spojen se studenty, a pusťme ke slovu Miloslavu Hoškovou: „Studenti nějaké speciální zvyky neměli, snad jen tzv. řehořské obchůzky, kdy si mohli něco málo přivydělat. Majálesové snahy jako studentské oslavy jara se začínají nejvíce rozvíjet v 19. století.“ Jak takový majáles vypadal, krásně popsal literární velikán Alois Jirásek ve své Filosofské historii - rok 1847, studenti i přes zákaz uspořádají majáles v malebné Litomyšli.

Průvody masek a volba krále jsou podle Hoškové novodobou záležitostí. „Volba krále majálesu má podle mě vztah k lidové tradici, kdy si mládež volila svého stárka, který v tomto období chasu dirigoval a přebíral jisté pomyslné pravomoci. Co se týče masek, tak s maskou na tváři se každá legrace dělá lépe,“ soudí ředitelka Vlastivědného muzea. Do studentských slavností se postupem času promítají politika, národovecké otázky, také ale dobročinné účely. Například ve 30. letech minulého století studenti Slovanského gymnázia v Olomouci majálesem podpoří výstavbu Studentského domova.

Po druhé světové válce, v únoru 1946, je obnovena Univerzita Palackého. „Jestli se do roku 1948 konaly nějaké majálesy, o tom nemáme zprávy,“ říká ředitel univerzitního archivu Pavel Urbášek, „po roce 1948 se pak majálesy objevily vždy, když se nějak zachvěl režim.“ Majáles nebyl zrovna vítanou zábavou, a tak se první slavnosti spojené s univerzitou konají v roce 1956. „Předcházel tomu XX. sjezd KSSS, který odhalil kult Stalina, což vyvolalo řadu reakcí v lidově demokratických zemích, nejvýrazněji v Maďarsku, kde došlo ke krvavě potlačenému povstání,“ pokračuje Urbášek. „U nás to mělo dopad zejména na intelektuálskou rovinu. Spisovatelé po svém sjezdu požadovali rehabilitaci těch, co byli ve vězení nebo nesměli publikovat.“ Jakési obrození ale mělo krátkého trvání, vláda ještě pohrozila prověrkami centrálních úřadů, při nichž byla prověřena také olomoucká alma mater.

V 60. letech však vláda snížením kádrových požadavků otevře vysoké školy generaci, která je vůči režimu kritická. „Tady začíná tzv. emancipace studentského hnutí, která vyvrcholí souběžně s Pražským jarem, ke kterému společnost směřovala. A sem spadají i ty majálesy,“ uvádí Urbášek. V Praze je v roce 1965 povolen majáles, jehož králem je zvolen americký básník Allen Ginsberg. O olomouckých majálesech mezi lety 1965-67 se toho ví málo, avšak něco přece. „Majálesy v Olomouci byly brány jako bezproblémové, ale k průšvihu došlo, když se v roce 1967 dva studenti přírodovědecké fakulty oblékli jako ruští mužici a měli transparent „Sovětský svaz – náš vzor“,“ vypráví Urbášek. Disciplinární komise jim tehdy však udělila pouze důtky.

A už jsme u slavného májového happeningu v roce 1968. Studenti v hotelu Palác korunují králem majálesu Josefa Škvoreckého, kočár ho odváží na Horní náměstí, kde spisovatel z balkonu radnice mluví k zaplněnému rynku. 25 tisíc lidí. „Atmosféra tam byla neobyčejně jednotně liberální. Nevím, co by dnes takto semklo studenty,“ přemýšlí Urbášek. Nicméně další majáles se konal až po převratu, v roce 1990, králem tehdy byl současný prezident republiky Václav Klaus. Postupem času se však z majálesů vytrácel jednotící náboj, o další takové akce upadal zájem a majálesy se měnily spíše k dnes zažitému a přežívajícímu modelu hudebního festivalu s pivem a občas nějakou tou maskou či králem.

Až v roce 2010 se na olomouckou akademickou půdu vrátil majáles pořádaný studenty zdejšího Palackého vysokého učení. Z balkonu radnice ku zábavě zval z pozice krále světoznámý fotograf, profesor Jindřich Štreit, a i přes nepříliš pěkné počasí se nádvoří tereziánské zbrojnice, která již dávno neslouží svému účelu, nýbrž regálům knih a studovnám, s koncertním pódiem, nádvoří filozofické fakulty se stánky studentských organizací a také prostory jezuitského konviktu s divadelními představeními zaplnily.

A jak to bude letos? Dozvíme se 2. května. Stejná místa, bohatší program a určitě lepší počasí.

Martin Višňa