Vyhledávání

Internet je bezpečný podle toho, jak si ho nastaví sám uživatel, říká Pavel Schweiner

Kapitán Pavel Schweiner, vrchní komisař oddělení kybernetické kriminality, spolupracuje s projektem Univerzity Palackého Ebezpečí. Tento projekt se zabývá prevencí proti kybernetické kriminalitě. Školí tak děti o nástrahách a nebezpečí internetu. Téma kyberšikany a kybergroomingu je čím dál tím populárnější, proto si jej Helena v krabici vyzpovídala.

Jak dlouho funguje Oddělní kybernetické kriminality?

Tohle oddělení procházelo určitým vývojem. Nejdříve bylo pod hospodářskou kriminálkou a IT problematika se nazývala počítačová nebo internetová kriminalita, poté se to vyvinulo v informační kriminalitu a v současné době fungujeme pod názvem Oddělení kybernetické kriminality. Takové oddělení je i v olomouckém kraji cca 8 let a všech ostatních krajích České republiky.Kyberkriminalitu řeším od doby, co jsem v Olomouci na kriminálce cca 12 rok. Kybernetická kriminalita má vývoj. Začínalo to drobnými internetovými podvody, na to se potom začaly vázat sociální sítě, herní účty a další služby na internetu. S tím se samozřejmě vyvíjela spojená rizika a trestní činnost.

Proč jste se vydal jít tímto odvětvím kriminalistiky? Baví Vás to?

Měl jsem u policie dva sny, první z nich bylo potírat toxy, čili drogy. Poté mě začal zajímat právě virtuální prostor, virtuální svět a cítil jsem, že by v tom mohl být rozlet. Tak jsem se na to upnul a vyšlo to. Hrozně moc mě to baví. Vidím v tom naplnění už tím, že jsem potkal Ebezpečí.

Proč jste se rozhodl pracovat s Ebezpečí a jak spolupráce vznikla?

Důvodem bylo to, že jsem před sebou viděl oběti, děti zubožené působením na sociálních sítích, hrách apod. Cítil jsem, že to nemá žádný prostor a nikdo se o to nezajímá. Hlavně si nikdo neumí představit, jaký dopad to může mít na danou oběť. Shodou okolností jsem se v tu dobu úplnou náhodou zkontaktoval s Ebezpečí. Od té doby jsme si plácli, sedli jsme si a už to bude 11 let.

Co týče případů kybernetické kriminality, je nějaký, který je nevyřešitelný?

Určitě existuji, pokud se ale budeme bavit o dětských pachatelích, tak jsme v řešení hodně úspěšní. Co se týče útočníků jako jsou sexuální predátoři, abuseři nebo lidé útočící na děti, tak je několik skupin. Jedni, kteří za sebou dokáží pokrýt stopy a ti, kteří nedokáží, protože mají jiné úmysly a účely, proč na děti útočí. Těch možností, jak se schovat nebo jakým způsobem zametat stopy nebo jak se k nim vůbec dostat je na internetu mnoho. Co se ale týče sexuálních tlaků na děti činěné cestou sociálních sítí, tak v této věci jsme poměrně hodně úspěšní.

V čem přesně spočívá Vaše práce?

Když si představíte zloděje, který jde do bytu s motivem ukrást nějaké věci, tak ten postup vyšetřování je vlastně stejný. Samozřejmě využíváme úplně jiné prostředky, ale ta policejní práce je ve výsledku podobná. Musíme se dostat do virtuálního prostoru, do prostředí pachatele, a tam najít jeho digitální/elektronickou stopu. Veškerá data, která se dozvíme, poté zpracováváme a snažíme se ustanovit pachatele, včetně oběti, která nám může kolikrát poskytnout nějaké informace.

Takže ve své práci musíte být tak trochu IT specialista?

Tak trochu jo. Samozřejmě víme, že to jsou nové věci a je potřeba rozlišit technickou stránku od té trestní, které už řeší vyšetřovatelé. Na oddělení máme i své techniky ale je nutné, aby se sám vyšetřovatel orientoval na tomto poli.

Je nějaký nejzávažnější případ, který se Vám vybaví?

Žádný nebyl v pohodě. Každý je stejně závažný, protože se v jednom případě útočí na desítky možná stovky dětí. Navíc dítě je dle trestního řádu zvlášť zranitelná oběť, jakmile se tedy vede útok na něj, tak je okamžitě závažný. Některé oběti se do dnes léčí na psychiatrii, někteří si dokázali ublížit a spáchat i sebevraždu. Svým způsobem je každý případ závažný a platí to nejen u dětí ale i u dospělých, ti také dokáží poměrně snadno naletět na internetu. Postup u dospělých je stejný s tím rozdílem, že se na ně nahlíží jako na typického poškozeného.

Je podle Vás internet bezpečný? Bude podle Vás někdy doba, kdy budou všichni znát pravidla virtuálního světa?

Internet je bezpečný podle toho, jak si ho nastaví sám uživatel. To kolikrát chybí a věřím, že Ebezpečí pro to vzdělání dělá maximum. Můj názor je, že by měla být internetová bezpečnost zakomponovaná v osnovách školní výuky už na základních školách třeba už od čtvrté třídy. Není nutné, aby to bylo v předmětu výpočetní techniky, ale může to být třeba i ve výuce občanské nauky nebo etické výchovy. Kdekoliv se kolem sebe podíváte, ten virtuální svět je všude kolem nás a hmatatelný. Děti se s mobilem v rukách prakticky narodily. Ta doba nebude. Nastala doba aut a všichni věděli, že si ho musí zamykat a nenechávat v něm kabelky a dodnes to dělají. Tato trestná činnost se bude páchat vždy a budou tam rizika. Budou se hledat jiné způsoby, a jak se vše vyvíjí, tak se bude vyvíjet i toto odvětví.

Myslíte si, že je dokument V síti dobrým krokem ke zvýšení povědomí o kyberšikaně a kybergroomingu?

Je to vynikající krok a už jen to, že jsou dvě verze, jedna pro děti do škol s vysvětlením a metodikou pro učitele, s čímž se dá dále pracovat, je to velká věc. Na film musím já jako profesionál jako na umělecké dílo, osobně je tam ale spousta věcí, co mi nesedí, které nechci zmiňovat. Aby ten film působil správně na rodiče a splnil ten cíl motivovat je k tomu, aby své dítě hlídali ve virtuálním prostoru, tak je to skvěle provedené. Líbí se mi, jak je emotivně udělaný, může to opravdu silně zapůsobit, dejme tomu až vystrašit, ale jsou tam určité nuance, se kterými se osobně moc neztotožňuji.

Co do budoucna s Ebezpečím chystáte?

Jedeme pořád ve stejné linii, snažíme se držet krok právě s vývojem informačních technologií. Snažíme se vše upravovat na základě výzkumů prevence. Akce pro děti, rodiče, seniory, učitele apod. Snažíme se, aby vše bylo podané v odborném náhledu, ale zároveň zábavnou formou. Právě proto čerpáme z živých případů nebo z případů, které se doopravdy staly.

Je jednoduché mluvit s dětmi na tak citlivé téma?

Musíte vědět o čem mluvíte. Děti obecně rychle poznají, že nejste v daném prostředí zběhlý. Když řeknu slovo youtuber, tak jim dojde, že stejně nikoho takového neznáte. Takže je opravdu dobré, a Ebezpečí to dělá, školit své vlastní lektory. U nás to jsou většinově šikovní studenti, kteří se v tom virtuálním prostoru orientují. Pro děti je nejlepší kamarád kyberprostor a stejně tak k tomu musíme přistupovat, když jim chceme vysvětlovat určitá rizika. Internet tady bude dnes, za dvacet let a bude se dál vyvíjet. Stejně tak, jak jsme se naučili řídit auto, jezdit na kole, se musíme naučit řídit virtuální prostor.

zdroj fotografií: archiv projektu Ebezpečí

Sára Poloučková

Chodím pozdě, ale na víno vždy včas.