Vyhledávání

Festival MusicOlomouc otevírá brány soudobé hudby

Letošní ročník mezinárodního festivalu soudobé hudby MusicOlomouc se nesl ve znamení sněhu, ledu a polární krajiny. Pořadatelé se nezalekli nepříznivé situace a směle se vydali do online prostoru. Během října a listopadu zaznělo celkem pět koncertů, a to v Olomouci a ve Vídni. Živé vysílání umožnilo vychutnat si hudbu inspirovanou zimou i z pohodlí vyhřátého domova. Také já jsem se v úterý 3. 11. virtuálně zúčastnila koncertu s názvem flowing…floating.


Během večera se se svými skladbami představili interpreti: Jiří Lukeš na akordeon a live electronic, Ondřej Štochl na violu a Petr Nouzovský na violoncello. Výhodou soudobé hudby je, že skladatel a interpret jsou často tatáž osoba. S tím souvisí také další výhoda, a sice, že skladatel je stále naživu, a může se tak s posluchači podělit o své myšlenky, které se k dílu pojí. Současná klasická hudba má ovšem i svá úskalí. Pro svátečního posluchače, který se s vážnou hudbou setká spíše v reklamě než v koncertním sále, může být její poslech oříšek. Ale dejte tomu šanci.

V prostorách Divadla na cucky, které koncertu propůjčilo své jeviště, zaznělo celkem pět skladeb pro sólové nástroje a elektroniku. První skladba ...sounds from the ice! propojila akordeon Jiřího Lukeše s nahrávkami tříštění ledu z finského města Turku, které autor a interpret skladby sám pořídil.

 „Oba dva zvukové světy se propojují v místy mrazivý celek připomínající stejně mrazivé příběhy hrdinů severských detektivních příběhů,“ prozradil Jiří Lukeš již v programu koncertu.

Skladba Pianissimo od německého skladatele Jakoba Ullmana patří k těm poslechově náročnějším. Sám skladatel ji okomentoval takto: „Čím méně slyšíme, tím více se snažíme slyšet.“  Zatímco Ondřeji Štochlovi instalovali mikrofon na violu, hudebník poznamenal, že ačkoliv se jedná o skladbu na hraně slyšitelnosti, tak je to pianissimo, které křičí.

Třetím bodem programu byl opět akordeon. Když Toshio Hosokawa vytvářel skladbu Melodia, chtěl dle svých slov najít novou zvukovou dimenzi, a to se mu do určité míry jistě povedlo. Melodia byla zamýšlena jako ztvárnění nekončícího proudu zvuků v našich uších a Jiří Lukeš tento koncept svou hrou svědomitě naplnil.

.

Následně se na scéně objevil Ondřej Štochl. „Kompozice pro violu s elektroakustickou stopou vychází z názvu básně předního českého symbolisty Karla Hlaváčka. Hudební proud báseň částečně parafrázuje v její emocionální rovině. Celkový koncept reaguje na volnost v uchopení exponovaného materiálu a vytváří prostor k interakci mezi hudebním materiálem a interpretem,“ řekl o své skladbě Svou violu jsem naladil co možná nejhloubějí  autor Tomáš Pálka. 

Největší nástroj večera se předvedl až v poslední skladbě. Na violoncello zahrál Petr Nouzovský skladbu Tetralog od již zmiňovaného violisty a skladatele Ondřeje Štochla. Inspirací mu byla možná paralela mezi čtyřmi typy osobnosti a čtyřmi strunami. Právě violoncello má totiž ten správný rozsah – od flegmatické hloubky až po cholerickou nejvyšší polohu. Skladba o čtyřech větách má představovat rozhovor – tetralog charakterových typů – protože žádný z nich neexistuje v jednom člověku samostatně.

Mezinárodní festival soudobé hudby MusicOlomouc pořádá již dvanáctým rokem Univerzita Palackého v Olomouci a spolek MusicOlomouc. Záznam festivalu je dostupný na YouTube kanále MusicOlomouc. Festival doprovází také fotografická výstava Kateřiny Borkové Srdce za polárním kruhem, která přibližuje inspirativní severskou krajinu. Celá fotovýstava je dostupná na webových stránkách festivalu, které si můžete rozkliknout zde.

Foto: print screen živého přenosu; akordeon skrze kameru - Petra Kožušníková

Štěpánka Némethová

Studentka s hlavou v oblacích a nohama na zemi. Když neví co říct - usmívá se.