Vyhledávání

Diváci i porota V.Ř.E.D.u ocenili dobrý příběh a technickou kvalitu

Přehlídka studentských filmů V.Ř.E.D. se těší čím dál větší oblibě. Letos již po sedmé vyzval V.Ř.E.D. studenty Univerzity Palackého k natočení svého filmu. „Tarantino začínal ve videopůjčovně, a co ty?“ motivovaly plakáty.

Z přihlášených filmů nakonec porota vybrala finálních osm. Promítaly se ve čtvrtek 15. 4. od půl desáté večer v Divadle hudby. Žánrově pestrá projekce nabídla divákům detektivku, sci-fi thriller, dokument, jednozáběrovou hříčku i paranoidní drama.

Večer patřil černobílé krimi Odsouzenec, natočené podle povídky Woodyho Allena. Hlavní cenu, Oliheň naděje, získal její autor Lukáš Masner zaslouženě. Film měl ucelený gradující děj a byl výborný také po technické stránce díky skvělému střihu, kameře, i práci s exteriéry. Dlážděné olomoucké uličky a zákoutí na chvíli skutečně připomínaly revoluční Paříž roku 1848. Úvodním citátem odkázal snímek k Franzi Kafkovi a i dále se vracel k myšlenkám existencionalismu. Avšak ze sarkastických vnitřních monologů hlavní postavy, které sem tam film odlehčily, bylo zřejmé, že tento filosofický směr zde není brán nijak vážně. Závěrečné scény, kdy odsouzený hrdina čekal v cele na popravu, byly více divadelní než filmové. Především proto, že k vykreslení hrdinových bludů využil režisér jako výrazový prostředek světlo. Divadelnost bezprostřednímu dojmu z filmu ale neubírala.

Nejlepším filmem po vizuální stránce se stal snímek Woodstroke. Autorem je Jan Haluza, loňský dvojnásobný vítěz. Letos předvedl skutečně velkolepou podívanou ve stylu Resident Evil. Divácky atraktivní byl výběr známých prostor coby dějiště filmu. Přírodovědecká fakulta se tak stala experimentálním ústavem a letištní hangár v Neředíně zase torzem postapokalyptického města. Avšak „béčkový“ příběh o infekci, zmutovaných lidech a mimozemských bytostech, který „už každý viděl“, film neutáhl.

Nejlepší „oddychovkou“ večera - skečem, který by snadno zapadl do České sody - byla Nedělní chvilka poezie. Film navodil v sále tu správnou poetickou náladu. Nechyběl hořící krb, tichá klavírní hudba ani básníkův zamyšlený pohled někam do dálky. Z dobové linky 70. let vybočoval jen výběr textu – píseň Funky čaroděj od „superstar“ Standy Dolínka. Nápad, spojit známý normalizační pořad právě s touto opravdu nepodařenou písní, se ukázal jako velmi dobrý. Vážný přednes i česká výslovnost funky upřímně pobavila celý sál.

Milým překvapením V.Ř.E.D.u byl snímek Dneska se vdávám, který vznikl ve spolupráci s prostějovským stacionářem a v němž si jeho mentálně postižení klienti sami zahráli. Film neměl ambice být technicky dokonalý, jednalo se spíše o sociální projekt, ovšem se spoustou nápadů a situačního vtipu, bez potřeby hrát na city. Už ta radost, jakou měli herci z tvorby, stála za to film vidět.

Pod pojem studentský film se dá schovat ledacos. Často se jedná o „filmaření“ samo pro sebe; pseudoarty bez děje, ve kterých je roztřesená kamera nositelem vysoké umělecké hodnoty. Na V.Ř.E.D.u se z osmi snímků takovýchto naštěstí našlo jen pár. Přestože UP nemá studijní obor zaměřený přímo na tvorbu filmu, některé snímky byly svou kvalitou srovnatelné i s produkcí filmových škol.

Více informací, včetně vítězného filmu Odsouzenec, najdete na stránkách V.Ř.E.D.u: http://25fps.cz/vred/