Vyhledávání

ROZHOVOR: „Člověk může žít ekologicky, aniž by si to uvědomoval,“ říká Anežka Tomečková

Změny klimatu, nadbytečná spotřeba plastu, neuvědomělé nakupování, plýtvání vodou, znečišťování ovzduší. Všemi zmíněnými body a spoustou dalších se zabývají ekologové a ochránci přírody po celém světě. Přitom východisko z této na první pohled beznadějné situace máme na dosah a překvapivě není nikterak komplikované. Jak může každý z nás přispět i malými kroky k lepším životním podmínkám pro nás i budoucí generace? Souvisí to, jak se přírodě snažíme pomáhat, s naší finanční situací nebo místem bydliště? A je potřeba žít stoprocentně zero waste? Odpovědi nejen na tyto otázky jsem hledala v rámci rozhovoru s Anežkou Tomečkovou, která se tématem ekologie aktivně zabývá.


Přibližně před týdnem se opět uskutečnila rozsáhlá akce Ukliďme Česko. Mimo to jsou stále více propagovány také akce Zasaďme Česko, kde lidé sázejí nové stromy a keře. Účastníš se akcí tohoto typu?
Hromadné akce a přednášky ohledně životního prostředí jsme měli, co si pamatuji, často už na střední škole v rámci Co se výsadby stromů týče. Tady ty věci je potřeba chápat více komplexně. Slepé sázení stromů za účelem pomoct životnímu prostředí, samo o sobě nic neřeší. Můj táta je hajný u nás ve Slatinicích, a tak vím, že sázení stromů nemá přílišnou váhu, pokud o něj následně není dostatečně pečováno. Stromy se musí v prvé řadě umístit na vhodné místo, kde jsou lapače proti kůrovcům a kde budou chráněny proti hmyzu. Zároveň je zapotřebí je chránit od okusování zvěří. Až poté, co stromu věnujeme konstantní několikaletou péči a on vyroste, můžeme říct, že jsme pomohli přírodě.

Rozumím tomu tak, že by bylo přínosnější, kdyby lidé na tyto akce nepřicházeli jednorázově, ale pravidelně a starali se o svůj zasazený strom i v průběhu let?
Buď, a nebo by mohli více podporovat a komunikovat s majiteli lesa, případně se státem prostřednictvím podniku Lesy ČR. Ti nejlépe vědí, co je potřeba udělat, aby se lesům dařilo. U nás zapojujeme brigádníky, kteří dvakrát až třikrát za sezónu vyjedou do lesa, posekají trávu kolem stromků, plevel, vyhází klestí a udělají zkrátka, co je potřeba, aby stromy mohly v klidu růst.

Téma ekologie nás provází po celý život. Jaký impuls tě přinutil zajímat se o ekologii více do hloubky?
Zásadní zlom nastal přibližně před třemi lety, když jsem přestala jíst maso a začala se víc zajímat o to, jak zvířata trpí ve velkochovech, a celkově o naši planetu. Do té doby jsem maso zbožňovala. Rodina navíc mému rozhodnutí nepřikládala příliš velkou váhu, což bylo pro mne těžké.

Co přesně tě vedlo k tomu přestat jíst maso? Byly to zmíněné velkochovy?
Tenkrát jsem prožívala složité životní období. Vnitřně jsem cítila, že potřebuji změnu. Začala jsem se více zajímat o seberozvoj, vnímat věci kolem a chodit bosky. Toho času jsme u nás ve Slatinicích, kde trvale bydlím, navíc začali chovat slepičky a já najednou vnímala ta zvířata z úplně jiné perspektivy. Donutilo mě to přemýšlet víc o tom, jaký vliv má maso na náš zdravotní stav a dohledávat si k tomu potřebné informace. Ukázalo se, že nemusí být tak nezbytně nutné, jak se běžně traduje ve společnosti.

Jak souvisí s ekologií knížky o seberozvoji?
V těchto knížkách se opakuje jedna stěžejní myšlenka či poselství. Jsme tady na planetě jeden obrovský celek, který by měl společně fungovat. Člověk se nesmí distancovat od tohoto celku, jinak bude ztracen. Lidé by tedy měli vnímat to, co se děje kolem, a nějakým způsobem na to reagovat. Všechno je jedna velká skládačka, která do sebe zapadá.

Všechno se v jistém směru prolíná. Jak tedy souvisí například ekonomie a ekologie?
Paradoxně se obojí vzájemně potkává. Dřív, když jsem byla ještě student, jsem spoustu věcí v rámci ekologie, jako nakupování v second handech, dělala kvůli té ekonomické stránce. Nyní si už ale sama vydělávám, a tak se držím různých zásad čistě z ekologických důvodů.

Zmínila si second handy. Boří se postupně mýty o oblečení z druhé ruky?
Můj osobní dojem je, že mladá generace second handům stále příliš nakloněná není, a spíše je to záležitost určitých skupin. Spoustu lidí má předsudky a vzbuzuje to v nich dojem nevkusného oblečení, opak je ale pravdou. Sama nakupuji v sekáčích již řadu let a poslední rok a půl už pouze v nich. Baví mě hledat ty zajímavé kousky a znovu jim vdechnout život. Za mě je to to nejlepší, co člověk může udělat.

Tradiční second handové prodejny se postupně přesouvají do online prostředí. Máš s tímto prostředím vlastní zkušenost?
V této době jsem vyzkoušela i některé internetové second handy a k mému překvapení nákupy proběhly vesměs úspěšně ve smyslu, že zakoupené kousky mi většinou seděly. Důležité je, aby dané kousky oblečení našly maximální využití, a pokud mi nesedí, posílám je dál. Skvělým řešením jsou bílé kontejnery na textil, které jsou pro tyto účely určené. Důležité je vkládat oblečení opravdu sem, nebo mu zkrátka najít další využití jiným způsobem, protože pouze 3 % z oblečení, které se vyhodí do komunálního odpadu, se zrecyklují, a ostatní jdou na skládku. Rozložení takových ponožek pak trvá minimálně rok a půl, což není zrovna krátká doba.

Máš jistě srovnání, zda se třídění odpadů věnují spíše lidé z menších obcí nebo větších měst, když si nějakou dobu pobývala jak ve Zlíně, tak u vás ve Slatinicích…
Musím přiznat, že v tomhle směru nemůžu být zcela objektivní, a to z jednoho prostého důvodu. Nám ve Slatinicích obec zařídila, aby každý dům měl vlastní popelnice na třídění odpadu, jako plast, papír, bio aj., za což jsme nesmírně rádi, protože nám to umožňuje třídit přímo doma. V jiných menších městech však takovou možnost mnohdy vůbec nemají, neboť nemají sběrná místa pro tříděný odpad. Naopak ve větších městech, jako je Olomouc nebo Zlín, mají právě výhodu, že sběrných míst je tu dostatek a lidé této možnosti začínají, dle mého názoru, čím dál více využívat. Bohužel to nemění nic na faktu, že i tříděný odpad je stáleodpad, a bylo by tedy výrazně ekologičtější ten odpad jako takový produkovat co nejméně.

S myšlenkou minimalizace odpadu si pohrávali při svém vzniku i bezobalové obchody, z nichž jeden se nachází i u nás v Olomouci. Měla jsi možnost už některý z těchto krámků sama navštívit?
Ačkoliv mne tyto obchody lákají, bohužel zatím nemám v tomhle směru osobní zkušenost. To je jedna z těch nevýhod, když člověk nebydlí ve velkoměstě.

Žiješ ve Slatinicích, kde jistě máte možnost si vypěstovat spoustu plodin na zahrádce. Nakupuješ stále i v klasických supermarketech?
Naše babička nás dost zásobuje zeleninou ze zahrádky, brambory a podobně. Přesto ani na vesnici není zdaleka v našich silách vypěstovat vše, takže pro některé věci musíme i do obchodu. Pak ovšem záleží na tom, do kterého obchodu člověk jde, a jak moc sleduje, které potraviny kupuje.

To je dobrá otázka. Vybíráš si potraviny podle země původu, ceny, nebo chuti?
V období na vysoké škole ve Zlíně jsem tyto věci řešila o dost více. Nyní tomu nevěnuji už takovou pozornost, ale snažím se spíš omezit jídlo jako takové. Momentálně držím přerušovaný půst, což znamená, že od osmé hodiny večer do dvanácté polední hodiny nejím, a následně mám osm hodin, kdy můžu jíst libovolně. Samozřejmě by se člověk ani během těch osmi hodin neměl úplně přejídat, ale počet jídel nějak limitovaný v zásadě není. Dám svému tělu najíst, když si řekne i dříve, ale tato forma stravy mi momentálně vyhovuje. Snažím se tím zároveň omezit nadbytečný konzum, ale jíst opravdu jen tehdy, když to moje tělo vyžaduje.

Jak vypadá takový tvůj běžný nákup?
Zrovna tento měsíc jsem se rozhodla, že vyzkouším vařit podle jídelníčku, který jsem si sama předem sestavila. S tím souvisí promyšlené jednorázové nákupy na 14 dní, čímž zamezím nadbytečným výjezdům několikrát týdně do obchodů ve velkoměstech, jak jsem byla dříve zvyklá. Samozřejmě člověk musí více strategicky promýšlet trvanlivost potravin, které kupuje – jako zelenina, která má tendenci rychleji se začít kazit.

Kdyby sis měla vybrat, rozhodla by ses pro nablýskané čerstvé nezabalené ovoce, či zeleninu z pultu, nebo bys dala přednost tomu zabalenému na tácu v potravinářské fólii s cedulkou ,,pomozte nám neplýtvat“?
To je zajímavá otázka. Lidé jsou v dnešní době straky a tíhnou k tomu, co se třpytí. Já bych se naopak zřejmě rozhodla pro to zabalené, byť v plastu, a to z toho důvodu, že vím, kolik dá práce zeleninu vypěstovat, a nechtěla bych, aby to úsilí přišlo vniveč, a to i za cenu toho, že je zabalené v plastu.

V posledních letech zažívá velký boom domácí přírodní kosmetika a drogerie. Měla jsi už možnost něco z toho vyzkoušet?
Četla jsem o tom spoustu článků, ale sama jsem se k procesu samovýroby zatím nedostala. Nicméně se snažím používat přírodní drogerii z obchodů v stoprocentně recyklovatelných obalech. To zahrnuje pevné mýdlo zabalené v papíru, prací prášek v recyklovatelné láhvi, se kterou se následně vracíte do drogerie a můžete si ji znovu naplnit přírodním gelem, místo jednorázových holících strojků mám klasickou žiletku, těch věcí, které člověk může změnit, je spoustu. Navíc nikdo netvrdí, že člověk musí žít stoprocentně zero waste, aby nejen přírodě, ale i sobě pomohl.

 

Zdroj fotografií: Anežka Tomečková a Pixabay

Denisa Obrtelová

Studentka Žurnalistiky a Evropských studií na UP. Věčně zaneprázdněná optimistka s kreativní duší.