Vyhledávání

ZA HRANICE: Češi se vyhýbají očnímu kontaktu, říká Mohamed Htitich z Maroka

V posledním předpandemickém díle seriálu ZA HRANICE si popovídáme s návštěvou z jiného kontinentu, konkrétně z Afriky. Maročan Mohamed Htitich, který v tomto roce vyjel přes program Erasmus+ do Česka a studuje rozvojová studia na Přírodovědecké fakultě, řekne zajímavé informace o svém semestru na olomoucké univerzitě, o tom jaký byl jeho první pocit z české mentality a o své budoucnosti.

Co tě vedlo k tomu vycestovat zrovna do Česka a do Olomouce?

Upřímně? Moje rozhodnutí bylo vycestovat, nerozhodoval jsem ale o tom kam pojedu. Univerzitu Palackého mi vybral přímo program Erasmus+, máme meziuniverzitní partnerství, maročtí studenti jezdí do Olomouce a studenti z ČR jezdí do Casablanky.

Když uslyšíš „Česká republika“, co si pod tímto pojmem představíš?

Česko je země s velmi pozoruhodnou historií. Vaše geografická poloha je střed Evropy, máte dobré spojení do ostatních zemí, dá se tady skvěle cestovat. Těším se, až budu moct projet aspoň část země a navštívit Prahu, Brno a další zajímavá místa.

Jak se ti líbí v Olomouci? A jak bys srovnal univerzity?

Olomouc je velmi krásné město, líbí se mi chodit po náměstí a kolem historických památek. Palackého univerzita je více rozvinutá, má bohatší historii, je těžké zmínit nějaké další rozdíly.

Zaznamenal jsi nějaké rozdíly v mentalitě nebo nějaké kulturní odlišnosti?

Každá země má svoji historii a kulturu. Všiml jsem si toho, že se Češi při běžném setkání s cizincem třeba na ulici vyhýbají očnímu kontaktu. Když jsem poprvé přijel vlakem do Olomouce, potřeboval jsem se na nádraží zeptat, jak se dostat na koleje nebo k univerzitním budovám. A většina lidí mě ignorovala. Na jednu stranu to chápu, možná někam spěchali, kromě toho jsem pro ně byl neznámý člověk. Na druhou stranu u nás v Maroku je to úplně jinak, lidé jsou k cizincům přívětivější a jsou více ochotní pomoci neznámému člověku.

Největší rozdíl je však určitě náboženství. Moji spoluobčané jsou muslimové. A přestože je v České republice velké množství kostelů, lidé nemají víru v Boha jako prioritu, spousta lidí nevěří v Boha vůbec.

Měl jsi s lidmi v Česku nějaké problémy?

Nenazval bych to problémem, ale stalo se mi, že se lidé zastaví a zírají na mě. Chápu, že jsem pro ně něco neobyčejného, mám jinou barvu kůže, ale je to zvláštní, jsem kuriozita.

Doma v Maroku se ale cizinec jiné barvy kůže může setkat úplně s tím stejným přístupem. Nemyslím si, že je to xenofobie nebo rasismus, že by mě lidé chtěli nějakým způsobem ranit.

Když slyšíš češtinu, jaký z ní máš pocit? A chtěl by ses naučit česky?

Tohle bys asi nečekal, ale ve skutečnosti tady mimo jiné studuju i češtinu.

Vážně? Jak ses k tomu dostal?

Opravdu. Měli jsme možnost výběru různých kurzů, tak jsem si zvolil kurz českého jazyka.

Cestuješ po Česku? A kde všude jsi byl a kam chceš jet?

Byl jsem v Praze a na YouTube jsem viděl video o Brně, údajně je to pěkné město. Během semestru chci cestovat i do okolních zemí, a nejenom tam – mám kamarády na univerzitách ve Francii a rád bych s nimi strávil alespoň týden, pokud mi vyjde čas.

Potkáváš další studenty? Byl jsi na nějaké akci s ESN?

Nejlepší věcí na celém mém pobytu je spousta dalších zahraničních studentů. Díky ESN Olomouc a jejich akcím jsem poznal mnoho dalších studentů. Ukázali nám město, představili aspekty české kultury. Jejich práci velmi oceňuji.

Jaký máš pohled na českou pivní kulturu?

Je to cool. Nejsem věřící, i tak je ale u nás doma konzumace alkoholu zakázaná. Tady je konzumace alkoholu povolená, takže můžu každý večer vyrazit s kamarády do města na pivo. Líbí se mi tenhle způsob života.

A dá se v Maroku koupit „slavné české pivo“?

Ano, dá! Měl jsem Budweiser Budvar a ještě nějakou značku, teď si ji bohužel nevybavím. Není to ale obvyklé, v Maroku se s točeným pivem vůbec nesetkám, jedině s plechovkovým nebo lahvovým. Je ale o dost dražší než u vás.

Chtěl by ses do ČR ještě někdy vrátit a třeba tady žít a pracovat?

Pracovat asi ne, neumím česky, což by byl poměrně velký problém. Někteří lidé trochu negativně reagují když začnu mluvit anglicky. Rád bych zůstal v Evropě, moje první volba by byla Francie, umím jazyk a mám tam spoustu kamarádů. Byli jsme francouzská kolonie, s Francií máme pořád velmi těsné vztahy.  

zdroj fotografií: archiv Mohameda Htiticha

Jaroslav Synčák

Student ruštiny na FF v Olomouci, absolvent programu Erasmus+ na Durham University ve Velké Británii. Momentálně se věnuji tématu zahraničních pobytů, mou vášní je fotbal.