Vyhledávání

ROZHOVOR: Začal jsem mít potřebu napsat dobrou báseň, vraví Adam Hošek

Študent českej filológie a histórie na FF UP Adam Hošek 27. novembra pokrstil svoju debutovú básnickú zbierku A na stromech les. Vyšla vo Vydavatelství UP na základe jeho trojnásobného víťazstva v kategórii poézia univerzitnej Literární souteže. Vo svojich odpovediach nám priblíži, čo preňho znamená poézia a písanie básní.


Ako dlho už píšeš básne?

Když pominu ty úplně první pubertální pokusy, tak asi od druháku na střední. Tehdy asi začalo mít moje psaní nějaké ambice. Ne v tom smyslu, že to někdy vydám nebo že mě někdo pochválí, ale začal jsem mít potřebu napsat dobrou báseň bez ohledu na případnou zpětnou vazbu zvenčí.

Aký je to pocit vydať svoju prvú zbierku básní?

Divný. Krásný, ale divný. Má to hodně co dělat se sebevědomím a s důvěrou ve vlastní texty. Člověk najednou vůči nim zaujímá trochu jiný postoj.

Aký bol tvoj prvotný impulz k písaniu? Ak si ho pamätáš.

Popravdě moc nepamatuju. Mám pocit, že ze začátku to byla hlavně určitá póza a pak taky terapeutický rozměr, taková ta potřeba se „z něčeho vypsat“.

Inšpirovali ťa pri písaní nejakí českí alebo zahraniční básnici?

Samozřejmě, čtenářská zkušenost je strašně důležitá, myslím, že snad pro každého, kdo píše. Mými prvními „vstupy“ do poezie byli Skácel a Jacques Prévert. Za ne úplně doceněného velikána české poezie považuju třeba Jiřího Koláře, moc rád mám i Jana Hanče. Ze současných autorů mě hodně oslovují Radek Fridrich, Jáchym Topol nebo Petr Hruška. Nemůžu ale říct, že bych na někoho vědomě, nebo dokonce nějak programově navazoval. Každá výrazná čtenářská zkušenost – a určitě ne jenom s poezií – trošku formuje pohled na to, co poezie je a co je na ní zajímavé a lákavé, a z toho pak člověk čerpá i při tvorbě.

O akých motívoch najčastejšie píšeš? Čo ťa na nich fascinuje?

Touha, něha, banalita, nějaká vlastní směšnost, ale i třeba hnus, děsivá iracionalita, živočišnost, mýtus, sám nevím, jestli to pojmenovávám správně. Nejsem zrovna ten typ autora, který by se vyžíval v interpretaci svých vlastních textů, to už nechám spíš na čtenáři.

U mnohých básnikoch je motívom ich diela žena. Aké miesto má v tvojich básňach?

Taky se určitě tak či onak k ženě vztahuju, hlavně v té erotické rovině. Ale spíš než o ženu jako takovou mi jde většinou o touhu.

Tvoja prvá zbierka má názov A na stromech les. Akú rolu má v tvojich básňach príroda?

Nejedná se o nějakou přírodní lyriku – byť nic proti ní. Určitě tam příroda svoje místo má. Je to asi prostor, kde neplatí to, co platí v těch prostorech lidmi tvořených. Ta opozice je tam důležitá, ale nemá vždycky stejné nebo jednoznačné vyznění. Někdy je tam příroda spíš znepokojující a cizorodá, jindy naopak uklidňující, útěšlivá.

Čo pre teba znamená poézia, ako ju vnímaš?

Vnímám ji asi jako hodně zvláštní druh komunikace. Čtenář tu má daleko větší slovo než třeba v próze. Je tu tak na jednu stranu spousta prostoru pro nedorozumění, přičemž i ta nedorozumění můžou být krásná, a to, co tím chtěl skutečně básník říci, je nakonec vlastně úplně buřt. A na druhou stranu málokde je možnost tak strašně silného vcítění, prožití, jako když slova básně zaklapnou přesně tam, kam mají.

Premýšľaš nad svojimi básňami, alebo radšej zachytávaš prúd myšlienok na papier?

Neumím moc o básních přemýšlet. Spíš jenom tak osahávám slova a zkoumám, nakolik mi vyhovují, nakolik pasují k sobě navzájem a k pocitu, se kterým se do toho hledání pouštím.

V roku 2017 si okrem poézie vyhral aj tretie miesto v próze. Venuješ sa aktívne písaniu poviedok, alebo skôr preferuješ básne?

Vždycky jednou za čas se ve mně vzedme nějaké nutkání napsat prozaický text, ale zatím jsem skoro vždycky narazil na vlastní netrpělivost nebo necílevědomost. Takže ne, povídky momentálně nepíšu.

Čo zaujímavé si naposledy čítal?

Prózy a básně Věry Linhartové. Dům daleko, Ianus tří tváří, Dům pro mé lásky. A pak taky fascinující debut Roberta Wudyho, Nové pověsti.

Čo plánuješ do budúcnosti? Zúčastníš sa znova Literární soutěže UP?

Další soutěže teď nemám v plánu. Taková soutěž může být dobré popostrčení a zpětná vazba. A když se zadaří, tak i takové poplácání po ramenou nebo znamení, že ta tvorba má smysl i pro někoho dalšího. Ale pro mě je teď zásadnější něco jiného. Žádné plány teď v tvorbě nemám, takový přístup mi ani není vlastní. Prostě se buď objeví téma, které budu mít potřebu zpracovat, nebo taky ne. Uvidíme.

 

Adamovu zbierku básní A na stromech les si môžete kúpiť na stránke Vydavatelství UP alebo priamo na predajni.

Foto: Kamila Fomina

Boris Kořínek

Študent histórie a judaistiky na UP. Jedného dňa sa zjavil v Helene a už neodišiel. Nosí titul v prokrastinácii, no deadliny vždy dodrží. Má rád knihy, dejiny a cestovanie.