Vyhledávání

REPORTÁŽ: Když se sejdou fanoušci Johna Olivera a politické satiry

Tvůrci satirických pořadů Šťastné pondělí a Cynická svině se 6. listopadu odpoledne zúčastnili panelové diskuze s názvem Entertain me na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky UP. Během hodiny a půl hosté vyjádřili své postřehy ke vzniku svých pořadů, míře sledovanosti i financování. Zazněly však i otázky ohledně vtipkařů Johna Olivera, náročné satiry na poslance Fialu nebo rozložení YouTube scény. A my u toho samozřejmě nesměli chybět. 

Středeční diskuze se konala v rámci projektu Týden (reflexe) médií a popkultury, který pořádala již zmíněná katedra. Jednalo se o cyklus přednášek a panelových diskuzí uskutečněných v rámci oslav desátého výročí založení Centra kulturálních, mediálních a komunikačních studií. Akce Entertain me: publicistika na sítích začínala v 15 hodin, a jak se předpokládalo, měla hojnou účast. Hlavními účastníky diskuze byli Jindřich Šídlo a Radovan Samotný. 

Jindřich Šídlo je dlouholetý novinář, který pracuje od roku 1992 v českých médiích. Psal pro Respekt, MF DNES, Hospodářské noviny i Českou televizi a dnes vytváří satirický pořad s názvem Šťastné pondělí pro televizi Seznam. Ten vychází každé pondělí a orientuje se na politickou scénu, jeho sledovanost je vysoká a má velkou základnu fanoušků. Jindřich Šídlo je také držitelem Peroutkovy ceny a Novinářské ceny. 

Radovan Samotný zase vlastní YouTube kanál s názvem Cynická svině. Ve svých videích, která jsou 10–20 minut dlouhá, se satiricky vyjadřuje k nedávným událostem z domova i ze světa. Radovana Samotného sleduje přes 68 tisíc fanoušků a u svých videí má i přes 400 tisíc zhlédnutí. 

Ve středu odpoledne dorazím do posluchárny o pět minut dřív a nestačím se divit nad mírou lidí, kteří už tam sedí spolu s Radovanem Samotným. Téměř všechny židle jsou obsazené a v místnosti je jako ve skleníku. Holt se na nedochvilnost lidí už nikdy spoléhat nebudu. S hrůzou v očích koukám do přeplněné místnosti a hledám volnou židli, najdu jednu, která je úplně přes celou místnost, a začnu se k ní prodírat. Tímto se omlouvám těm deseti lidem, kterým jsem šlápla na nohu. Usadím se a než se vůbec stihnu rozkoukat, už kvapem přichází Jindřich Šídlo a diskuze začíná. 

„Nikdy nesmíte nechat fakta, aby vám zkazily vtip,“ zazní po několika minutách z úst Jindřicha Šídla a celá místnost propukne v smích. A v takovém duchu probíhá diskuze až do konce. Probere se historie pořadů obou hostů a důvody jejich vzniku. Jindřich Šídlo namítá, že televize je méně konzervativní než noviny, a proto má více prostoru pro vyjádření. Radovan Samotný se zase zmíní o cíli svého pořadu: tím je prvotně pobavit a těsně za tím až nějak vzdělat. Také se vyjadřuje k důvodu, proč začal mluvit i o tématech týkajících se Slovenska. „Zjistil jsem, že vím víc o Americe než o Slovensku,“ objasňuje svou situaci. 

Během celé debaty se probere mnoho témat od živého publika přes míru sledovanosti, jedním z nich je i vymýšlení vtipů a jejich inspirace. Oba zmiňují Johna Olivera, který v USA dělá podobnou věc, jeho dosah je však mnohonásobně větší. Zazní i otázka ohledně vtipů na prezidenta Miloše Zemana a premiéra Andreje Babiše. Na to Jindřich Šídlo vtipně odpovídá, že není těžké si z nich dělat srandu, protože to jsou velké osobnosti. „Dělejte si legraci z poslance Fialy – to není úplně lehký, že jo,“ vtipně dodává. 

Po hodině dostávají už prostor studenti a jejich otázky. Překvapivě se více táží Radovana Samotného, a to hlavně na současnou YouTube scénu, financování jeho pořadu nebo návrhy na pořad v televizi. Ani Jindřich Šídlo není ušetřen, ten je tázán hlavně na vztahy a procesy v televizi Seznam, na to však odmítá odpovídat. Posledních deset minut už se ani neřeší novinařina, ale spíše situace na vysokých školách a natáčení let‘s play videí. 

Z debaty odcházím spokojená a s úsměvem na rtech, dostala jsem totiž to, co jsem chtěla. Náhled do tvoření satirických videí a k tomu kopu smíchu. Až zase jednou budu koukat na jejich videa, pousměji se nad tím, že jsem měla tu čest poznat tyto dva nadané pány. 

Foto: Radek Hloch a doc. Bína

 

Daniela Pešková

Pražanda, co se znenadání ocitla v Olomouci. Doufám, že nejsem jediná, kdo tu i po dvou rocích chodí pořád podle Google Maps.