Vyhledávání

REPORTÁŽ: Jak vidí mladí studenti politiku?

Jak vidíme politiku? Tak se ptali olomoučtí studenti na sedmém ročníku politologické konference, která se odehrála v úterý 11. února na olomoucké filozofické fakultě. Konferenci každoročně pořádají studenti Katedry politologie a evropských studií na začátku letního semestru. Helena v krabici byla u toho.


Již tradičně se studenti schází v kapli Božího těla v olomouckém Konviktu. Místo konání dodává akci skvělou atmosféru. Po vstupu do jednoho z nejreprezentativnějších prostorů na univerzitě mě ihned napadá, že pro konferenci je to prostor ideální. Kaple jakoby zdůrazňovala slova řečníků a venku řádící vichřice jim dodala na vážnosti. Publikum tvoří převážně mladší studenti katedry, kterým dnes odpadá výuka a namísto ní byli pozváni na konferenci. Díky čtyřem tematickým okruhům si každý může vybrat, co ho nejvíce zajímá. Řečníci budou postupně promlouvat na téma Mezinárodní vztahy, Migrace, Česká politika a Ideologie. K olomouckým politologům se přidají také studenti Univerzity Karlovy, Univerzity Hradec Králové či slovenské Bratislava International School of Liberal Arts. Na úvod se slova ujímá vedoucí Katedry politologie a evropských studií Tomáš Lebeda. Oceňuje organizaci konference, kterou si studenti pořádají sami: „Dělá mi ohromnou radost, že s každým dalším ročníkem se organizátoři stávají profesionálnějšími a samostatnějšími. První ročník jsem trochu spolupořádal, a u tohoto ročníku už jsme si jen řekli, kdo to zařídí.“ Také zdůrazňuje odvahu řečníků, kteří se rozhodli o svůj výzkum podělit s veřejností a na konferenci vystoupit, jelikož to není jednoduché a pro mnohé z nich je to první velké veřejné vystoupení.

Úvodní panel se věnuje tématu mezinárodních vztahů. Prvním řečníkem je David Broul, student magisterských oborů War and Peace Studies a Evropská Unie. Ačkoliv se na něm projevuje nervozita, s velkým zapálením prezentuje svůj příspěvek pojmenovaný Od jaderných bomb k roztříštěným hrozbám: Jak se změnila povaha konceptu deterrence? Ihned nás, posluchače, s konceptem deterrence seznamuje. Přeložit se dá jako zastrašení či odrazení protivníka. Ale právě na tyto pojmy upozorňuje. Český překlad tohoto termínu není úplně přesný, v angličtině má mnohem výstižnější význam a je šířeji chápán. Jeho pojetí se také měnilo v průběhu historie. Po konci studené války, kdy ustoupila hrozba bezprostředního použití jaderných zbraní, klesl i zájem o studium tohoto konceptu. Teoretici jej považovali za zastaralý. Někteří ale k deterrence začali přistupovat jinak. „Koncept deterrence v jejich novém pojetí nabývá podoby důmyslného psychologického boje s protivníkem,“ vysvětluje zapálený řečník. Právě chápání konceptu deterrence v době studené války a především po ní se ve své práci věnuje nejvíc.

Druhý příspěvek prezentuje Veronika Špalková, která je v Olomouci v prvním ročníku doktorského studia Politologie. Ve své prezentaci nám představuje svoji diplomovou práci. Primárně se zabývá hybridní válkou a propagandou v oblasti Ruska a postsovětského prostoru. Konkrétně se věnuje propagandě ve zpravodajských médiích. Pro toto téma se rozhodla, jelikož je úzce spojeno s hybridní válkou, o kterou se zajímá, a je také velice aktuální. „V posledních letech se často setkáváme s pojmy, jako jsou dezinformace, hoaxy a fake news, které jsou přísně vzato jakési podkategorie propagandy.“ Ve své práci, která se stejně jako její příspěvek jmenuje Komparace sovětské a ruské propagandy vůči Československé socialistické republice/České republice: dis/kontinuita?, se zaměřila na porovnání článku Rudého práva o ruské invazi do Afghánistánu s články české verze ruského zpravodajského webu Sputnik o ruské anexi Krymu. Porovnávala tak sovětskou propagandu mířenou na ČSSR a ruskou propagandu mířenou na současnou Českou republiku a chtěla vědět, jestli mezi nimi existuje nějaká kontinuita. Své výsledky nám ukazuje na grafech. První pohled na ně mě trochu zaskočí. Nic v nich nepoznám. Ale jakmile se Veronika pustí do popisu a vysvětlení toho, co znázorňují, začnou grafy dávat smysl. Výsledky potvrzují hypotézu: „Články, které vycházely v Rudém právu v době komunistického režimu v Československu, jsou velmi podobné, ne-li stejné jako ty, které vycházejí na současném Sputniku.“

Po prvním panelu je čas na přestávku. Na chodbě jsou pro účastníky připraveny stoly se sendviči, muffiny a buchtou. K pití si můžeme nalít kávu, čaj i vodu. Kolem sebe slyším skupinky studentů, jak diskutují o tom, co zaznělo, a o tom, co ještě dnes uslyší. Studentská politologická konference je určitě vydařená tradice, ve které podle slov Tomáše Lebedy má smysl dále pokračovat.

Foto: Bianka Juhászová

Lea Gentric

Studentka Žurnalistiky a Mezinárodních vztahů na UP. Jestli máte psa, tak určitě budeme kamarádi.