Vyhledávání

Děti jsou přístupnější ke komiksu než ke klasické psané knížce, říká Martin Šinkovský

Martin Šinkovský, šumperský rodák a absolvent Univerzity Palackého v Olomouci, vydal v srpnu komiks Trikolora, popisující revoluční události roku 1989 pohledem tehdejších dětí. Kromě toho stojí za několika dalšími, převážně dětskými knihami nebo za večerníčkem Krysáci. S autorem jsme si povídali o rozdílech mezi psaním knížek a scénářů, o jeho inspiraci, tvůrčím postupu nebo o tom, proč si myslí, že komiksové učebnice nejsou dobrý nápad.

Co zajímavého jste naposledy četl?

Naposledy jsem četl Soudce Dreda, ale to už je čtyřicet let staré. Jinak čtu něco pořád, všechny komiksy jsou nějakým způsobem zajímavé. Taky se mi líbilo Rudo, jediný slovenský komiks, který jsem četl, a byl úplně super.

Co jste studoval?

Film a divadlo.

Jak se od toho člověk dostane ke komiksu?

Já se k tomu dostal díky kolejím, kam nás dali dohromady s výtvarníkem Ticho 762, a tam jsme spolu začali dělat komiksy

Vy ale píšete i knížky, které ilustruje často právě Ticho 762.

Snažím se, aby většinu ilustroval on, na začátku mi přiřadili jinou ilustrátorku, ale u těch posledních už dělám s ním.

Tvoříte hlavně pro děti. Můžu se zeptat, máte nějaké?

Tři.

Líbí se jim vaše tvorba?

Já je straším tím, že vždycky když budou zlobit, tak jim budu číst knížky. Ony jsou na to ještě malé, respektive na jednu ne, ta se jim líbí, ale ty ostatní jsou spíš pro starší, takže až budou samy umět číst.

V rámci českého prostředí se hodně zaměřujete na historii, ať už jde o aktuální Trikoloru, nebo váš komiksový diptych o osmičkových letech 1918 a 1968.

My jsme se k těm historickým věcem dostali jako slepí k houslím, začalo to počítačovou hrou Atentát 1942, na kterou oslovili Ticha, aby udělal v podstatě pohyblivé komiksy. Jenže on při prohlédnutí textů viděl, že je potřeba scénárista, tak oslovili mě. Do toho jsme navíc dělali učebnici pro Olomoucký kraj a olomouckou univerzitu o dvacátém století – co rok, to strana. Potom se to rozjelo, přidala se Pevnost poznání se svojí historickou sekcí, kde jsme dělali komiksy o rozloze několik set metrů čtverečních, například generála na koni v životní velikosti a podobně. Postupně se to nabalovalo, pak několik lidí objevilo Ameriku, když zjistilo, že děti jsou přístupnější ke komiksu než ke klasické psané knížce. Jenže z dějin se dělají komiksy špatně, to dítě to vůbec nebaví a odkládá takové komiksy stejně jako učebnice dějepisu. My se proto nesnažíme edukovat, snažíme se přitáhnout pozornost, což nám přijde důležitější a pro ten komiks vhodnější.

Kromě komiksů píšete i klasické knížky a mimo to jste se podílel i na večerníčku Krysáci. Jak se tyto disciplíny liší, co se psaní týče?

Když píšete knížku, jste sami za sebe a ten text musí být připraven jít mezi lidi. Naproti tomu scénář, ať už komiksový, nebo televizní, je jen podpůrný text. Člověk je jen dílek skládačky, šéfem je buď výtvarník u komiksu, nebo režisér u filmu. Ten text je určený pro něho, rozumět mu musí hlavně on. Scénář není určen široké veřejnosti. Neříkám, že je to snazší, jen jiné. Není tak důležitá čtivost, není to pro čtenáře, ale kolegu. Když s někým pracujete dlouho, můžete si dovolit spoustu zkratek, protože víte, že on to pochopí.

Váš poslední komiks, Trikolora, sklízí poslední dobou velký úspěch. Mimo jiné jste o něm dělal rozhovor pro DVTV. Jak tuto situaci vnímáte?

Je to dobré. Loni nás oslovilo nakladatelství, že by chtěli něco pro děti o sametové revoluci, ideálně jako komiks. Pokaždé mají zájem o komiks, dneska se tím zaklíná spousta lidí, aniž by věděli, co chtějí. Dlouho jsme nevěděli, jak to uchopit, je to složité téma, obzvlášť u dětí, pro které je to už historie. V té době jsme dělali 1918/1968 doplněný o dobové výstřižky a reklamy. Poslali jsme to nakladateli s nabídkou, že to uděláme podobně. Jim se to líbilo a chtěli něco takového.

V rozhovoru pro DVTV jste řekl, že jste se hodně ptal pamětníků.

To byla jedna z věcí. Kromě toho, že jsme se zavřeli do knihovny a hledali v dobových novinách vhodné články, reklamu a vše možné, jsem na sítích rozhodil dotaz pro tehdejší plus minus desetileté děti, dnešní čtyřicátníky, co si pamatují z toho kruciálního období mezi sedmnáctým listopadem a dvacátým devátým prosincem, kdy se Trikolora odehrává. Vyšly z toho tři základní věci: Shánění trikolory, už mi neříkejte soudružko/soudruhu ve škole a  kdo je ten Havel, o kterém všichni mluvili. Tyhle tři věci se opakovaly téměř pokaždé, nejvíc ta trikolora. Už v té době jsem věděl, že to bude hlavní téma komiksu.

V 1918/1968 jste hodně vycházel z olomouckých reálií, kdežto Trikolora je v tomto ohledu poněkud vágní. Vy jste původně ze Šumperka. Inspirovalo vás to v něčem?

Osmičkové komiksy jsou z Olomouce, protože tak znělo zadání. U Trikolory jsem si nemohl vymyslet něco úplně nového, takže bylo dobré vycházet z něčeho, co znám. Já jsem si uvědomil, že jsem žil v Šumperku, měli jsme přes silnici ruské vojáky a celkově to bylo malé město. To mi přišlo jako vynikající prostředí, protože jsme měli spoustu zajímavých historek, jako třeba ta s krysou. To byl podklad, přitom jsem ale nechtěl, aby to byl přímo Šumperk, proto jde o fiktivní město. Zároveň jsem si ale všechno nafotil, abych mohl Tichovi ukázat, jak to bylo ve scénáři. V podstatě jde o přejmenovaný Šumperk.

Inspirovaly vás i nějaké další lokace?

Je tam malá odbočka do Prahy, konkrétně to začíná na Národní třídě, pak je tam i Karlovo náměstí, respektive příslušná stanice metra.

Vaše Trikolora vyšla shodou náhod v době, kdy Václav Klaus mladší oznámil založení stejnojmenného hnutí. Myslíte, že vám to v něčem pomohlo či naopak uškodilo?

Ani jedno, je to zkrátka náhoda. Ať si dělá mladý Klaus, co chce, ale je dobře, že odešel ze školství, když ani neumí napsat správně název svého hnutí.

Vy jste hodně aktivní na Twitteru, je to tak?

Asi ano, to je věc názoru.

Taky se angažujete v místní politice.

Já jsem členem ProOlomouc, ale bohužel na to mám méně času, než bych chtěl.

 Živíte se přímo psaním?

Já dělám v reklamní agentuře, samo psaní by mě neuživilo.

Kolik tak máte při práci na psaní čas?

Já si na to beru volno. Někteří lidé létají na dovolenou k moři, já o dovolené píšu.

 

Foto: Lukáš Kubala

Ondřej Gogela

Student žurnalistiky a sociologie, povahou pragmatik, z donucení idealista. Fanoušek Cimrmanů, prázdných kaváren a zapomenutých sci-fi knih.