Vyhledávání

Život ve výloze

Měsíc na Slovensku uběhl rychleji, než byste řekli borovička, a já se odporoučel zpět do hanácké metropole. Opustil jsem jak bydlení na kolejích, tak gentlemanskou společnost a vrátil se na byt ke svým pěti ženám. V minulých příspěvcích jsem zmiňoval pouze výhody a pozitiva s tímto bydlením spojená. Myslím, že je ale na čase prozkoumat odvrácenou stranu tohoto obydlí.

V prvním díle jsem popisoval, jak to všechno začalo, a zmínil drobnost, že mi byl přidělen pokoj s výhledem na dóm. Když člověk zblízka pohlédne na tak ohromnou a majestátní stavbu, tají se mu dech. Ovšem představte si, jak se zatajil dech mně, když jsem poprvé v novém bytě uslyšel odbíjet největší zvon na Moravě. Přiznám se – tohle jsem nedomyslel. Naštěstí máme plastová okna, která ten rachot uspokojivě tlumí, ale pokud si v létě necháte otevřené okno nebo nedej bože zrovna 28. září, připravte se na pořádný rachot. Budík netřeba.

Takže jste vzhůru a chcete si dát rychlou sprchu. Jenže vy si sprchu nedáte. Ne. Vy si dáte koupel. Proč? Kdo nebydlí s dlouhovlasou ženskou, nemá alespoň dvě sestry nebo třeba dvě mámy, nedokáže si představit, co to obnáší. Vlasy, vlasy, vlasy. Všude. Když vyrážíme na nákup, pravidelně si domů odnášíme prostředek na čištění odpadu, protože by se jednoho krásného dne mohlo stát, že se naše koupelna promění v lázně. A stejně jako se ve westernovém filmu objevuje větrem unášený laskavec bílý neboli stepní běžec, tak i na bytě se tvoří podobné chomáče vlasů, které putují po pokoji. Nejhorší na tom je, že pokud nemáte cukle (pro čecháčky – pantofle), odnášíte si na ponožkách tento biologický materiál až domů. Ale jednu výhodu to má. Můžete si vymýšlet výmluvy typu: „Ne, mami. Opravdu jsem tu nikoho neměl. To jsou zase vlasy od holek z Olomouce.“

Nevím proč, ale za celou dobu, co tady bydlíme, jsme si nepořídili ani žaluzie, ani závěsy, ani obyčejné záclony. Mohl bych říct, že vyznáváme severský styl a nestydíme se. Ale faktem je, že jsme líní s tím něco udělat a žijeme tu jako ve výloze. Nejhůř to nesu já. Že by mne někdo cizí zahlédl, jak se pilně učím, to mě netrápí. Daleko větší problém je pouliční osvětlení. Přímo za oknem mám tu největší, nejjasnější a nejotravnější lampu na světě! Jestliže nadměrné množství světla v nočních hodinách narušuje tvorbu melatoninu, je mi již doživotně tento hormon odepřen. Ale zkuste si prosadit tmavé závěsy, když vaše spolubydlící dostávají v naprosté tmě úzkost a potřebují se probudit do krásně prosluněného pokoje.

Samozřejmě by se toho našlo víc. Například fakt, že se zámek od dveří na záchod rozhodne spáchat sebevraždu v tu nejnevhodnější chvíli a vy musíte volat zámečníka nebo že nám občas kotel vypoví službu a vy dopadnete jako Louis de Funès na konci filmu Hibernatus. To jsou další životní zkušenosti, které na kolejích jen tak nezískáte. Protože se ale nevyhnutelně blíží svátky klidu a míru, nechejme si tyto negativní zážitky někdy na příště.

Lukáš Kubala

Lektor projektu E-Bezpečí, filmový a seriálový nadšenec, amatérský fotograf, dobrodruh a milovník domácí slivovice.