Vyhledávání

REPORTÁŽ: The Young Gods stále hrají božsky jako zamlada

The Young Gods se po 7 letech znovu objevili v Olomouci v rámci svého evropského turné, na kterém propagují novou desku Data Mirage Tangram. Jednou ze zastávek na jejich koncertní šňůře byl i S-klub, kde se 2. 12. uskutečnil koncert tohoto švýcarského tria.


Už při obcházení respondentů si všímám, že jsem na koncertu asi nejmladší, což mě vždy zaručeně potěší. Téměř jsem měla pocit, že se sem vůbec nehodím nejen věkem, ale i stylem oblečení. Bílé tričko s červenými srdíčky je na koncertě plném lidí v černém tak trochu projev rebelství. Vzhledem k tomu, že The Young Gods vznikli v roce 1985, se vůbec nedivím, že sem přišli většinou starší posluchači. Bylo vidět, že návštěvníci jsou skalní fanoušci této skupiny nebo lidé, kteří poslouchají podobný žánr, třeba i zkombinovaný s dalším hudebním stylem. Návštěvník Marcel mou domněnku později potvrdil: „Ještě jsem na ničem podobném nebyl. Spíš jsem byl na deathmetalu, tak jsem si chtěl poslechnout jiný žánr. Hrají spíš do té psychedelie, to mě zajímá. Znám je už dlouho a mám naposlouhaných i pár jejich desek. Teď dělají nějaký nový projekt, tak jsem hrozně zvědavý, co to bude.“ Při nástupu skupiny na pódium se ukazuje, jak velkou fanouškovskou základnu v Olomouci mají. Výkřik jednoho pána z publika: „Welcome home!“ je jasným důkazem.

Vůbec jsem nečekala, že bude na koncertě této skupiny narváno. V S-klubu byla hlava na hlavě. Přiznám se, že už při poslechu nahrávek The Young Gods jsem věděla, že to není můj styl. Nicméně jsem se rozhodla, že jim dám šanci, protože hudba naživo je zkrátka jiná, a může se vám zalíbit i to, co byste nečekali.

Těžko popsat, co se v ten večer odehrávalo před mýma očima. To se prostě musí vidět! Skupina je známá tím, že experimentuje. Například se šamanskými zpěvy či zvuky pralesa, které kombinuje s technem. Během let se pořád vyvíjí a zkouší stále nové věci. Nejdříve hráli jakousi, řekla bych, psychedelickou píseň, ve které jsem zaslechla zvuky podobné těm, které vydávají velryby nebo které můžeme zaslechnout v lese. Poté ji vystřídalo elektro, až se nakonec propracovali ke gotice a tvrdému rocku až metalu. Oceňuji, že měli dobře vymyšlený koncept, jak bude koncert probíhat: od pomalých a jemných songů k rychlým a tvrdým. Světla tomu jen dodala grády, například metalovou píseň podtrhovaly červené efekty. U každé písně probíhaly jiné světelné styly a triky. Psychedelitu koncertu podtrhlo třeba i to, že zpěvák diváky oslňoval světlem a do toho zpíval. To bylo skutečně neobvyklé. Akorát mi už od začátku připadalo, že hlasitost hudby byla prostě „přehulená“. Zpěvákovi jsem nerozuměla téměř žádné slovo.

Ačkoliv se ani po koncertu nebudu řadit k fanouškům této hudby, musím ocenit nejen to, jak měli koncert a scénu promyšlenou, ale i to, že zpěvák dokázal střídat různé styly hlasu a každá píseň byla jiná. Člověk měl pocit, že splynul s hudbou díky osvětlení a intimitě hudby. Ale sotva se člověk do písničky vžil, tak skončila a začala hned hrát další píseň, která byla zase v jiném stylu. Co píseň, to originál. Dále musím vyzdvihnout, že měl zpěvák zajímavý rozsah hlasu. Zvládl zazpívat jak tvrdé, tak psychedelické písně. Skoro jako by to ani nebyl jeho hlas. Bylo neuvěřitelné, jak zpěvák dokázal splynout s hudbou, kterou předával, a z celé skupiny vyzařovalo, jak si koncert užívají. Po koncertu mě zajímá názor skalního fanouška Františka, který The Young Gods neviděl naživo poprvé: „Čím jsou starší, tím jsou lepší. V Olomouci byli před 4 lety a teď je to zase ještě lepší. Pánové zrají.“

Foto: S-klub

Marie Oulehlová

Výplňový text, než si autor doplní info.