Vyhledávání

REPORTÁŽ: Přednáška Oběti, vrazi a jejich podoba pohledem forenzní antropologie

Přednáška, která proběhla v rámci Týdne vědy a techniky, se konala 12. listopadu ve Vědecké knihovně a vedl ji kapitán Mgr. Josef Duda z Kriminalistického ústavu. Měla za úkol přiblížit činnost znalců z oblasti forenzní antropologie, především problematiku kresebných metod. Kromě jiného znalci v této oblasti zkoumají kosterní materiál, zabývají se identifikací neznámých mrtvol a pachatelů trestné činnosti zachycených na videozáznamech či fotografiích.


Abychom si udělali představu, co obnáší práce forenzního antropologa, tak nám Duda s lehkou nadsázkou popsal, že forenzní antropologové jsou odborníky na mnoho oblastí, například jsou to znalci kostí a zubů, pediatři, protože určují věk, nebo filmoví diváci – sledují kamerové záznamy, u kterých nikdy nevíte, kdy se pachatel vlastně objeví. Dále jsou také psychology, kreslíři, věštci nebo ajťáky, protože používají softwary na vytváření obličejů.

Samozřejmě hned na úvod Duda zmínil, jaké jsou 3 nejčastější otázky, které experti v jeho oblasti dostávají. Chtěl tím předejít tomu, aby se na tyto otázky někdo na konci přednášky ptal. To bylo velmi prozíravé, protože se ukázalo, že ke klasickým dotazům, které zajímají velkou spoustu lidí, patří otázka, jestli i ve skutečnosti probíhá vyšetřování tak jako v seriálech (i na toto dělají Dudovi kolegové přednášky), koho zase vykopali a zda by mohl zmínit nějaký zajímavý případ (ale pro něj jsou všechny případy zajímavé). A hned nás upozornil na velký omyl v kriminálních seriálech. Není možné zazoomovat kamerové záznamy do poměrně velkých detailů, protože zoom obraz akorát rozmaže. Ovšem v seriálech by podle Dudy přečetli nejen obličej pachatele, ale i občanku v jeho kapse.

Tento vystudovaný antropolog nám vysvětlil podstatu své práce. Na stůl dostane pouze kosti bez měkké tkáně a provádí osteologickou expertizu, jejímž výstupem by měl být biologický profil oběti – rasa, pohlaví (z pánve či lebky), věk (z řezu zubu) a výška. Jakmile je toto určeno, přichází na řadu metoda superprojekce. Například máme-li lebku oběti a fotku osoby, o které uvažujeme jako o oběti, dáme si lebku do stejné polohy, jako je osoba na fotce, aby se daly dobře porovnat jednotlivé znaky. Duda říká, že na hubených, plešatých a smějících se lidech jsou tyto věci vidět nejlépe.

Jedním z úkolů forenzního antropologa mohou být i portréty, které mají zaznamenat vývoj osoby během let, nebo tzv. identikity – portréty, které se dělají na základě paměti svědka. Přednášející nám přiznal, že v KÚ mají software, který jim tvorbu portrétů ulehčuje – z obrovské nabídky například svědek vybere už jen konkrétní nos, ústa, oči atd.

Musím ocenit, že přednášející uměl nejen srozumitelně vysvětlit odborné věci, ale nebál se ani použít humor v morbidních situacích a udělat si legraci z reálných pachatelů. Pachatelé neboli pašíci mají prý podle něj jeden nešvar, a to ten, že páchají trestnou činnost za tmy nebo ve zhoršených světelných podmínkách a také se kryjí. Ukazoval nám příklad jednoho pachatele, kterému se opravdu velice nepovedla podomácku vyrobená kukla. Díry, které měly být na očích, měl nahoře na hlavě a nos měl v díře pro oko. Prý to chtěl vyšetřovatelům asi ještě více ztížit. Někteří pachatelé také nepřemýšlí nad tím, jak jsou vidět na průmyslových kamerách – spousta z nich se ani nesnaží maskovat, nebo se natočí ke kameře částí hlavy, která je něčím specifická, a tím pádem jsou pak snadněji dohledatelní.

Foto: Dan Materna, MAFRA

 

Marie Oulehlová

Výplňový text, než si autor doplní info.