Vyhledávání

REPORTÁŽ: Jelen aneb důkaz, proč se vyplatí investovat do živého koncertu

V úterý 12. listopadu přijela do S-klubu zahrát v rámci svého turné kapela Jelen s hostem, kterým byla dcera Michala Tučného, Michaela Tučná. V tvorbě této skupiny nalezneme prvky country, folku, bluegrassu a bluesu. Celý koncert provázela pověstná jelení energie, které dodal grády i klubový prostor. Jeleni tak byli blízko divákům, což vyústilo v až neuvěřitelnou a strhující atmosféru.


Hned na úvod zmíním dvě věci, které s koncertem zcela nesouvisí, ale třeba by se vám tyto postřehy mohly hodit do života. Zaprvé bych chtěla poukázat na to, jak přísná kontrola v S-klubu probíhá. I když jsem byla vybavená novinářským náramkem, tak mě dovnitř nenechali projít s batohem, a dokonce ani s bundou. Všechny své věci jsem si musela odložit do šatny. Z toho plyne ponaučení nosit s sebou jen nutné minimum. Druhá věc je, že pokud jdete sami na koncert, na kterém si pak téměř neustále děláte poznámky do bloku a pozorujete své okolí, abyste načerpali potřebné informace, tak rozhodně vypadáte podezřele. Skoro jako byste měli mít za lubem nějakou nekalou činnost v prostorách podniku.

Tolik na úvod a v následujících řádcích se budu věnovat už jen věcem souvisejícím s koncertem.

Zajímavé mi přišlo věkové zastoupení publika s ohledem na velký počet posluchačů nad 40 let. Ne, že by čtyřicítka byla nějaký věk, ale Jeleni hrají teprve 7 let, takže bych čekala, že si jejich muziku půjdou poslechnout spíše mladí. Kapela však evidentně dokázala svou hudbou oslovit nejednu generaci. Během jejich hudební kariéry počet členů rostl, až se ustálil na čísle sedm v nasledujícím složení: Jindra Polák – zpěv, kytary, harmonika; Martin Kasal – housle, piáno, vokály; Ondra Málek – basa, buben, vokály; Tomáš Málek – kytara; Honza Rek – banjo, elektrická kytara, valcha; Josef Málek – akordeon; Saša Smutný – trubka. Návštěvník Zdeněk to okomentoval následovně: „Na tento koncert jsem přišel proto, že už 20 let jezdím na Stodolu Michala Tučnýho do Hoštic u Volyně, a láká mě to proto, protože když Jelen začal, tak jsem ho poprvé zaregistroval na Stodole Michala Tučného. A tím, že hraje písničky toho Michala i dneska s Míšou Tučnou, proto su tady.“

Sympatie si u mě Jelen získal tím, že dal příležitost nadějným umělcům, a tak hned 2 předskokani s podobným hudebním stylem jako Jelen měli během 25 minut možnost ukázat to nejlepší, co v nich bylo. Jako první vystoupila kutnohorská Martyho banda. Docela se nabízelo srovnání s Mumford & Sons. Sami přiznali, že se inspirovali jejich albem, ale Martyho banda vzešla z tvrdého bigbítu, takže nejsou žádná kopírka Mumfordů. Jako poslední píseň zazpívali známou countryovku Buráky. Kluci hráli skvěle a uměli navázat kontakt s publikem, takže diváci byli lapeni v jejich síti už od první minuty, což je na téměř neznámou kapelu dobrý výkon. Buráky diváky už jen závěrečně „dorozehřály“ a „donutily“, aby se posluchači přidali a zazpívali si.

Jako druhý předskokan nastoupila pouze devatenáctiletá písničkářka Tereza Balonová, loňská vítězka Porty. Na pódiu se objevila pouze s kytarou a looperem, ale naprosto to stačilo. Její hlas působil neuvěřitelně vyspěle, bylo vidět, že ho umí dobře ovládat a využívat jeho rozsah. Ani ona neměla problém navázat bezprostřední kontakt s publikem. Na konci svého vystoupení nás ještě Tereza pobavila tím, že si udělala s diváky selfie. To prý proto, že letos maturuje a má zameškané hodiny, tak by bylo dobré, aby pan ředitel viděl, že se nefláká.

Oba předskokani připravili půdu pro hlavní tahák, kterým byli Jeleni. Odměnou za jejich performanci jim byl naprosto zasloužený vřelý potlesk, nikoliv rozpačitý, jak to někdy u předkapel bývá.

Předpokládala jsem, že bude v S-ku hlava na hlavě. Nakonec bych řekla, že lidí bylo tak akorát, aby se člověk mohl hýbat, a zároveň byly mezi lidmi mezery, které se daly dobře využít pro tanec. Jelen měl totiž takovou energii, že se nedalo jinak než tančit. Hned, jakmile během první písně nastoupila celá sedmička vedle sebe na pódium co nejblíže divákům, to vzbudilo magický dojem, zvlášť když začali jednohlasně zpívat. Úplně jsem se viděla někde na Valašsku, kde se všichni drží za ramena, kolektivně zpívají známé písničky a vše se nese v přátelském duchu, kdy vás ostatní berou téměř jako rodinu. Už jen ta „slivovica“ chyběla. 

No a protože Jeleni jeli na turné s Míšou Tučnou, tak si s nimi také zazpívala pár písní svého otce, které dle jejích slov „Jeleni oblékli do jeleního kožíšku“. Mně se to zdálo snad ještě lepší než originál, sice jiné, ale přístupnější pro mladší publikum. Během písní, ve kterých Tučná doprovázela zpěv Jindry Poláka, jsem její hlas skoro neslyšela, ale jakmile zpívala sama jen s Polákovým kytarovým doprovodem, zjistila jsem, že disponuje krásným hlasem.

Dalším hostem, i když v tomto případě spíše stálým, byla Kateřina Marie Tichá. Jeleni s ní nazpívali písničku Tančíme spolu, která v programu také zazněla. Ukázalo se, že Tichá dokáže svým vyspělým hudebním projevem podtrhnout hudbu Jelenů.

Od Jelenů jsem znala jen pár písniček, takže jsem čekala, že hned na úvod začnou těmito „rádiovkami" – to ale nebylo vůbec nutné. Polák se zmínil, že písničky byly zvoleny na základě ankety, kterou zveřejnili na facebooku. Celý setlist koncertu tak vlastně vybrali fanoušci, publikum díky tomu dobře znalo všechny skladby a zpívalo s kapelou, k čemuž povzbuzoval i frontman Jindra Polák. Chtěl, abychom skákali, kdykoliv budeme chtít, zpívali s nimi a tleskali do rytmu. Jeho přáním zkrátka bylo, aby se lidé na koncertu vyřádili a užili si ho stejně jako kapela. Během vystoupení se všichni muzikanti nepřetržitě usmívali. Ačkoliv někdy absolvují až 80 koncertů ročně, bylo vidět, že je to stále baví a že je kontakt s publikem naplňuje, obzvlášť v prostředí menšího klubu. Však taky byli na závěr odměněni obrovským potleskem (hlukem, který by obyčejně mohl vydat pětkrát větší sál). Věřte mi, že něčeho takového jste rozhodně chtěli být součástí! Tak to totiž vypadá, když si kapela získá své publikum.

Přemýšlela jsem, zda bych něco vytkla. Ať jsem se snažila sebevíc, opravdu nic mě nenapadlo. Zkrátka to byla skvělá kolektivní party. Ačkoliv jsem byla na koncertu sama, užila jsem si to. S přáteli po boku by byl tento zážitek určitě několikanásobně umocněn a přála bych ho zažít každému.

Ti, kteří by oponovali, že nemá smysl platit si za koncerty, protože si písničky můžou poslechnout na Youtube, Spotify či kdekoliv jinde, měli v úterý vyrazit do S-ka. Z hudby a kapely sálala neuvěřitelná energie, což je přidaná hodnota, kterou jinde než na koncertu nezažijete. Chvíle, kdy jste jen konsternovaně hleděli a říkali si: „Kurník šopa, co to mělo být?“ Proto si je publikum v závěru vyžádalo znovu a bylo odměněno třemi bonusovými písničkami navíc. V ten okamžik jste si opravdu nepřáli, aby koncert skončil, a byli jste ochotní si na místě zaplatit za další.

Myslím si, že každé vystoupení v podání této skupiny je jiné a vy tu energii, kterou s vámi sdílejí, chcete zažít znovu. Jeleni si mě naprosto získali a ve chvíli, kdy Jindra Polák věnoval všem ženám v S-ku píseň, ve které se objevila slova „buď klidná jako voda, ale silná jako proud“, mě lapili do své pasti. V ten moment se ze mě stala fanynka Jelenů, dá se třeba říct, že Jelenice. Dvě slečny to vystihly naprosto přesně. Jedna z nich řekla: „Tak já jsem si to hrozně užila. Hrozně se mi líbí ta atmosféra, kterou umí navodit, a jakou energii má celý ten koncert.“ A Maruška to jen potvrdila: „Úplně super jako. Znovu jsem se zamilovala do hudby. Oni dokážou tu hudbu tak procítit, že je z toho člověk úplně hotovej.“

Foto: S-klub

 

 

 

 

Marie Oulehlová

Výplňový text, než si autor doplní info.