Vyhledávání

Bez Akademického senátu FF bychom tu prakticky shnili, říká jeho člen David Broul

V době voleb do Akademického senátu Filozofické fakulty Univerzity Palackého přinášíme rozhovor s jedním z jeho členů Davidem Broulem, který v senátu zastupuje studentskou kurii. V rozhovoru rozebírá, co může senátor změnit i jaký vliv mají na akademické senáty studenti Univerzity Palackého.

Jak to v akademickém senátu vůbec funguje? Jste spojeni v nějakých blocích, například podle názorové či politické příslušnosti? Nebo tam vystupujete každý sám za sebe?
Senát je bytostně nadstranický orgán. Rozdělení do bloků není určené žádným předpisem, to podstatné je napsáno v jednacím řádu. Tam se píše o volbě předsedy a místopředsedů, volbě různých komisí, které mají na starosti například rozpočet, a jiných praktických věcech. Dva týdny před každým zasedáním senátu musí být znám jeho program, který začátku daného zasedání musíme schválit, stejně jako zápis z posledního zasedání. Potom už můžeme řešit agendu.

Jakou agendu můžete jako senátoři řešit?
Senátoři jsou tu od toho, aby naslouchali studentům a akademikům a zjišťovali, co jim schází a co potřebují. Pak mají na zasedáních tyto iniciativy vznášet. Senát by měl sloužit především jako platforma pro diskuzi. Například můj kolega senátor Michal Nguyen řešil desky při promocích, do nichž se vkládají diplomy. Nebyly totiž z úplně kvalitního papíru, a když se studenti během promoce zapotili, obarvily se jim ruce a ty desky potom vypadaly jako vydání čehosi neidentifikovatelného. Michal je do senátu přinesl, všem ukázal a dopadlo to tak, že se sešla komise, která vybrala nové desky. Možná to zní jako maličkost, ale studenty to trápilo a i tímhle se senát může zabývat. Nebo třeba přeplněnou menzou na Křížkovského 8.

To se řešilo jak?
K tomu jsme si pozvali ředitele Správy kolejí a menz, aby vzal vzniklý problém v potaz a aby si uvědomil závažnost situace, když se tím chceme zabývat v senátu. Opět bych rád podotkl, že se jednalo o iniciativu Michala. Zkrátka to není jenom o tom, že senát schvaluje rozpočet, schvaluje nebo ruší studijní programy a tak dále. Ano, i takové body agenda obsahuje, ale není to zdaleka to jediné, co řešíme.

Jak se o tom, co studenty pálí, dozvídáš? Chodí se svými problémy studenti za tebou?
V podstatě ano, většinou to začíná větou „Hele, ty seš ten senátor…“ a přijdou s nějakým problémem. Jenže on není problém jako problém, některé věci má na starosti třeba ombudsmanka fakulty. Studenti jsou pak často zaskočení, že tato funkce vůbec existuje. V mnohých případech je tedy posílám za někým jiným.  Ale pak jsou samozřejmě věci, kterých si člověk sám všimne a řekne si, že by to mohlo vadit více lidem na fakultě. Obvykle začnu tím, že si najdu nějaké podklady o tom, jak podobné situace řeší jinde. Pak s tím seznámím ostatní senátory. Následuje diskuze. Občas se mi někdo ozve s tím, že daný problém už se řeší a je zbytečné se tím zabývat v senátu. Na našich stránkách funguje kontaktní formulář, přes který nám studenti můžou napsat, čehož během mého mandátu několikrát využili. Ti studenti potom byli pozváni, dostali slovo a měli možnost vyjádřit se k tématu. Senát je tu pro všechny, jenom se o tom často neví. Je ale potřeba rozlišovat, jestli do něj daná agenda patří, nebo jestli spadá například pod univerzitní senát.

Míváte občas problém se s ostatními senátory dohodnout? Je situace někdy vyhrocená?
V nedávné době jsme například řešili započítávání grantů do rozpočtů kateder. Jeden z vedoucích katedry v senátu vystoupil s tím, že nebyl včas spraven o tom, že granty se budou započítávat jinak než doposud. Tím pádem měl na konci roku rozpočtové problémy. Následkem toho vznikl menší konflikt s některými proděkany, kteří tvrdili, že všichni zástupci kateder by o změnách měli vědět. Nakonec se dalo za pravdu tomu vedoucímu, ze strany proděkanů došlo k omluvě a nápravě věci. Takže ano, ke konfliktům samozřejmě občas dochází.

Máte přehled o tom, jaká je ve volbách do Akademického senátu FF účast?
Minule to bylo přibližně 25 procent. Rádi bychom ale, aby se letos toto číslo zvýšilo, proto v senátu vznikla Komise pro styk s akademickou obcí. Snažíme se zlepšovat, protože v předešlých obdobích komunikace hrozně vázla, přestože taková komise už existovala. Volby propagujeme všemi kanály a výsledek našeho úsilí se brzy ukáže. Jsme zvědaví na to letošní skóre.

Hrnou se studenti do senátu?
Před třemi lety, kdy jsem poprvé kandidoval, bylo osmnáct studentských kandidátů. Letos jejich počet klesl na patnáct, pokud ještě někdo neodstoupí, takže se zájem snížil. Může to být tím, že po mém ročníku nastoupilo několik ročníků se slabou demografickou křivkou. Je mi ale líto, že se do senátu nesnaží dostat víc studentů, protože právě oni dokážou získat podporu z vlastních řad. Akademici se často volí mezi sebou.

Není brzy na to sledovat v tom nějaký trend?
Samozřejmě ano, může to být prostě nedostatkem lidí, co se zajímají o dění ve věcech veřejných.

Studuješ politologii, zabýváš se diplomacií, byl jsi na stáži na české ambasádě v Bruselu. Využiješ tohle všechno při práci v senátu?
Určitě ano. Ať už se jedná o vzájemnou komunikaci, přípravu podkladů, dodržování určitého řádu a podobně.

Proč jsi před třemi lety poprvé kandidoval?
Primární motivací byla snaha zvýšit zastoupení politologie v senátu a dobře reprezentovat katedru. O kandidaturu jsem se začal zajímat ve chvíli, kdy Politologický klub UPOL hledal vhodné adepty. Jeho tehdejší vedoucí řekl, že přicházejí volby do senátu a bylo by fajn vygenerovat nějaké kandidáty. Takže o senátech vůbec jsem se dozvěděl, až když přišly volby, to jsem byl tehdy ve čtvrtém semestru. Ale ono to tak bohužel bývá, že o senátech vědí lidé kolem senátorů a hlavně v období voleb. Pak máme tu většinu studentů, kteří se o to ani nezajímají, což pak něco vypovídá o volebních výsledcích.

A proč kandiduješ znovu?
Rád bych v následujícím období podpořil jeden program, který se začíná rozjíždět celouniverzitně. Jde o pokus o zelenější univerzitu. Chtěl bych na tom spolupracovat i s dalšími senátory. Jsou tu tací, u kterých bych rád, aby se v senátu objevili znovu, a to jak ze studentské sekce, tak z akademiků. Ale chce to samozřejmě i novou krev, to nás ostatní hezky nakopne.

Chtěl bys zůstat na univerzitě a posunout se v této branži dál, případně se dostat do velkého senátu? Nebo máš v plánu akademickou půdu opustit a dát se do diplomacie?
Diplomacie mě láká, ale prozatím chci zůstat na doktorské studium a doklepat svůj potenciální tříletý mandát.

Jak bys na závěr zhodnotil důležitost akademických senátů?
Kdyby tu takové orgány nebyly, tak bychom tu shnili. Prakticky by se nic nehlo, pokud by nepřišel nějaký osvícenec. Je dobře, že existují orgány, jejichž zastoupení se periodicky mění. Když se na to člověk podívá, funkce jako děkan nebo rektor mají odlišnou dobu volby než senát. Tím pádem dochází k nezávislému střídání lidí v různých pozicích – děkan je převážně volen obměněným senátem. Senátor se jednou může stát rektorem a většinou to tak i bývá, ale v té chvíli už není přímo napojen na senát. Slouží to zkrátka k obměně a tak by tomu vlastně mělo být v celé společnosti.
 

Volby do Akademického senátu Filozofického fakulty se budou konat od 27. února do 3. březa elektronicky a 4. března prezenčně, volby do Akademického senátu Univerzity Palackého proběhnou od 25. února až do 31. března. Více o obou akcích se dozvíte na stránkách http://asff.upol.cz/index.php/volby/#casy-a-mista

Zdroj fotografií: archiv Davida Broula, Ivana Pustějovská

Jakub Svačina

Student žurnalistiky. Rád posedím nad dobrou knihou nebo s kamarádama u piva. Nesmějte se mému přízvuku.