Vyhledávání

Dobrým skutkem si na chleba nevyděláš aneb Fenomén jménem DOBROVOLNICTVÍ

Přede mnou je můj první zimní semestr, doufám, že ne poslední, a s tím se pojí i časté představování. A protože jsem se rozhodla, že mám ve svém narvaném kalendáři desetinu volného času, přidala jsem se k Heleně v krabici. Spojení těchto dvou věcí mi umožní představit se i tady, na webu. Takže ahoj, já jsem Nikola, nová studentka na Univerzitě Palackého v Olomouci. Mezi mé velké záliby patří DOBROVOLNICTVÍ, o které bych se tu s vámi chtěla podělit. Ve svých článcích vám budu postupně odhalovat taje a zákoutí dobrovolnictví. Postupně se dozvíte, co to je dobrovolnictví, proč se mu věnovat, jak se stát dobrovolníkem, podělím se s vámi o své zkušenosti a zážitky. V dnešní době je tento pojem docela populární, ale přesto si myslím, že spousta lidí neví, jak se k tomuto tématu postavit.

Na začátek bych vás chtěla krátce seznámit s historií dobrovolnictví. Dnes pojem dobrovolnictví zná prakticky každý a může se zdát, že je poměrně nové, ale není tomu tak. Tato záslužná činnost existovala již v 19. století, při národním obrození. V této době vznikaly různé spolky od uměleckých až po sportovní, kde se objevovali první dobrovolníci. Největší rozvoj nastal po první světové válce, proto tuto dobu označujeme jako zlaté období neziskového sektoru. Po druhé světové válce, v době působení komunistů, byly všechny dobrovolnické aktivity směřovány na budování společného státu. Samostatné neziskové organizace zanikaly z důvodu znárodňování. Ale přesto se objevovaly protirežimní spolky, které působily hlavně v oblasti ekologie. Po pádu socialismu došlo v dobrovolnictví k velkému zlomu, podmínky pro dobrovolníky se změnily a musel se vytvořit nový vzorec dobrovolnictví.

Dnes, z hlediska definic, je dobrovolnictví činnost, kterou vykonáváme ve svém osobním volnu, z vlastní vůle bez nároku na odměnu. Dobrovolník nabízí svůj čas, ochotu a energii a na oplátku si odnáší nové zkušenosti.

Proč se stát dobrovolníkem?

„Proč bych měl být dobrovolníkem, když si můžu najít nějakou brigádu?“ Tuhle větu slýchám ve svém okolí často. Proč, proč, proč? Protože pocit někomu pomoci je podle mě k nezaplacení. Protože získáte cenné zkušenosti, které např. za kasou v supermarketu nebo za barem nenajdete. Dobrovolnictví si většinou vybíráme v sektoru, kterému bychom se chtěli nějak věnovat, takže dalším plusem jsou získané kontakty. A hlavně ve sféře pedagogické, terapeutické, speciálně-pedagogické či učitelské brigádu v prvním ročníku asi úplně neseženete.

A nakonec bych chtěla zmínit podle mě největší přínos dobrovolnictví, a to je dobrý pocit.  Za dobrý pocit si večeři nekoupíte, podle mnoha rýpalů, ale třeba si tím připravujete lepší půdu pod nohama na další, třeba posmrtný život. Protože to, co světu odevzdáváme, se nám také jednou vrátí.

Nikola Havránková

Nová studentka dramaterapie a zároveň budoucí učitelka českého jazyka, která je ve volném čase zapálenou dobrovolnicí, milovnicí aperolu, knih a surikat.