Vyhledávání

Do jámy lvové aneb Jak to všechno začalo

Existuje přísloví: „Když se štěstí unaví, sedne i na vola.“ Takto lze popsat příhodu, která mi obrátila život vzhůru nohama. Ze dne na den jsem získal klíč od prostorného bytu, který je prakticky v centru města a nebydlí tam jedna, ani dvě, ale rovnou pět ženských. Suma sumárum – dva pokoje a šest studentů.

Šťastlivec, blázen, cvok. To byly první reakce okolí na nevyvážené složení nového bydliště. Rodina a přátelé mi říkali věty typu: „To myslíš vážně? Není to trochu divný?“ A jeden z nejlepších kámošů dodal varování, cituji: „Ty vole, abys tam nezgejovatěl!“ Jsou tomu již dva roky a nadále spolu „válčíme“ ve stejném složení, stále jsem příčetný a stále heterosexuál. Ale jak toto netradiční uskupení vzniklo?

Někdy zapomínáme, že prváci na vysoké to nemají vůbec lehké. Většina z nich poprvé v životě vyletí z hnízda a musí čelit novým výzvám. Najednou přibude spousta starostí, jako je nedostatek financí, vyžehleného oblečení nebo žádná střecha nad hlavou. Já byl na tom podobně a bez pomoci nejbližších bych spal pravděpodobně v křoví před pajdou. Samozřejmě v následujících letech jsem už machroval, jak v tom umím chodit. Získat pokoj na kolejích není přece nic těžkého. Stačí si podat žádost a nezapomenout na takovou drobnost, jako je včas složit zálohu. Může to být jednodušší?

Takže tu máme začátek září a jednoho sklerotika, který běhá po městě a přemýšlí, kde vezme na úplatek pro kolejní referentku. Začíná pršet a já, bez jediné špetky naděje, hledám útočiště na své fakultě. Hned u vstupu potkávám spolužačky, které se letos rozhodly odejít z kolejí a jít společně na privát. Člověk by málem záviděl.

„Tak co, už jsi sehnal bydlení?“ ptají se provokativně.

„Ne,“ odsekávám nerudně.

„Tak kde budeš bydlet?“ Další otázka, kterou zrovna teď chcete slyšet.

„Asi u vás…“ Odpověď, kterou nikdy nechcete slyšet.

„To ale není špatný nápad!“ Unavené štěstí sedá na vola.

A bylo to. Do týdne jsem měl klíče od bytu, který jsem ani neviděl, ale to mi bylo fuk. Stačilo už jen naložit auto studentským harampádím a vyrazit vstříc nové etapě života. Že to bude šťastná etapa, o tom jsem nepochyboval. Hlavně díky tomu, že při stěhování se mi na ulici roztříštila celá sada nádobí a jak známo, střepy přináší štěstí!

První dojem? Stará zástavba, kterou v průjezdu chrání dvoumetrový krucifix. Musím se přiznat, že na tento výjev jsem si nezvykl ani po dvou letech. Je to prostě divné. Zvlášť, když se nad ránem vracíte z patnáctky a leknete se, kdo že se to nad vámi pohoršuje.

Ovšem samotný byt, to bylo terno! Překročil jsem práh (samozřejmě pravou) a vstoupil do prostorné předsíně. Z té vede cesta do nové kuchyně, do staré koupelny a do další chodby, která dělí dva pokoje. Jeden s výhledem na ulici, ten druhý, můj, s výhledem na Dóm. Jelikož jsem poslední přistěhovalec, postel i místo pro psací stůl mám již určeno. Vše se zdá perfektní a v podvečer odcházíme do Strašidel, abychom přivítali zimní semestr a oslavili začátek nové éry.

Jak ale víme, perfektní není v životě nikdy nic. O tom jsem se měl přesvědčit v následujících týdnech. Ovšem kdyby tomu tak nebylo, pravděpodobně bych zase bydlel na kolejích, neprožil ty úžasné dva roky ve společnosti pěti jedinečných žen a neměl o čem příští týden psát.

Lukáš Kubala

Lektor projektu E-Bezpečí, filmový a seriálový nadšenec, amatérský fotograf, dobrodruh a milovník domácí slivovice.