Šestý den Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava je dnem posledním. Dvacátý první ročník nabídl přes tři sta filmů, navštívili ho významní hosté a ti nejlepší si odnesli své ceny. Dokumentární nadšenci mohli sledovat filmy hned v osmi kinosálech, poslechnout si mohli přes pět set zahraničních hostů a navštívit téměř sto padesát diskuzí.

Dokument ze sekce České televize Z lásky nenávist mapuje příběhy pěti žen z České republiky. Dagmar, Jana, Lenka, Kateřina a Daria zažily to nejhorší. Násilí ze strany svého manžela. Znásilnění, psychické týrání i brutální fyzické tresty. Režisér Romuald Štěpán Rob přinesl autentické výpovědi žen, které divákům nahnaly slzy do očí.

Sobotní ráno bylo hektické. Večer jsme šly spát vyčerpané a přirozeně se nám nechtělo vstávat. Asi v půl 9 už ale vyrážíme plné nadšení a připravené na další festivalový den. A zamíříme si to rovnou do Hotelu Gustav Mahler na přednášku s názvem Zkoumání pravdy.

Přijíždíme do Jihlavy s klasickým zpožděním. Dálnice D1 opět nezklamala, naše nadšení ale jen roste. Už s prvním krokem na Masarykovo náměstí cítíme festivalovou atmosféru. Už z dálky je vidět stavba postavená jen kvůli festivalu – Maják/Lighthouse s Café Fond. My ale míříme do hlavní budovy, která je kousek od náměstí. Vyzvedáváme akreditace, festivalový katalog a program.

Na vlnách jihoasijské kinematografie byli tento víkend unášeni diváci kina Světozor. Ve dnech 19. – 22.10.  zde probíhal Festival bollywoodského filmu. Uměleckým ředitelem festivalu je Radim Špaček, syn autora slavné knihy o etiketě, Ladislava Špačka. Ve směsici rozmanitostí, které letošní ročník nabídl, si každý fanoušek našel své. Nejen filmy, ale i skvělé jídlo, jarmark a Bollywood party rozhýbaly tento víkend pražské ulice.

Za týden touhle dobou bude Jihlava plná filmových nadšenců. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava startuje už 24. října a Helena bude u toho. Slavnost autorského dokumentárního filmu a největší událost svého druhu ve střední a východní Evropě. Letos už pojednadvacáté.

Nikdy bych nevěřila, že zrovna já, milovník knihoven jakýchkoliv podob, velikostí, obsahů i umístění, vynesu zoufalý ortel nad Zbrojnicí coby místem, které ve mně nyní vzbuzuje nutkavý dávivý reflex. Leč datum odevzdání bakalářské práce se blíží a můj denní program se smrsknul na: kafe, snídaně, knihovna, …

To se říká. Nicméně o tom, že je to pravda, přesvědčená nejsem. Za mladších let, kdy mým útočištěm byl gauč a o sport jsem ani nezavadila, býval můj život mnohem krásnější. Pak mě napadla doslova 'hovadina', a to že začnu sportovat. Nevím proč, ale začla jsem běhat. Já, která jsem v běh z hloubi duše ne …

Jednou jsem seděla v aule na Masarykově univerzitě a koukala na Masarykovu podobiznu ve formě obrazu. No, zbytečně dlouho mi trvalo, než mi došlo, proč tam je. (Ne, nebyla jsem jediná) Masarykovo náměstí je v podstatě na každým rohu a v Olomouci máme dokonce i jeho sochu, i když na náměstí Žižkově. Shodou okolnos …