Sobotní ráno bylo hektické. Večer jsme šly spát vyčerpané a přirozeně se nám nechtělo vstávat. Asi v půl 9 už ale vyrážíme plné nadšení a připravené na další festivalový den. A zamíříme si to rovnou do Hotelu Gustav Mahler na přednášku s názvem Zkoumání pravdy.

Přijíždíme do Jihlavy s klasickým zpožděním. Dálnice D1 opět nezklamala, naše nadšení ale jen roste. Už s prvním krokem na Masarykovo náměstí cítíme festivalovou atmosféru. Už z dálky je vidět stavba postavená jen kvůli festivalu – Maják/Lighthouse s Café Fond. My ale míříme do hlavní budovy, která je kousek od náměstí. Vyzvedáváme akreditace, festivalový katalog a program.

Na vlnách jihoasijské kinematografie byli tento víkend unášeni diváci kina Světozor. Ve dnech 19. – 22.10.  zde probíhal Festival bollywoodského filmu. Uměleckým ředitelem festivalu je Radim Špaček, syn autora slavné knihy o etiketě, Ladislava Špačka. Ve směsici rozmanitostí, které letošní ročník nabídl, si každý fanoušek našel své. Nejen filmy, ale i skvělé jídlo, jarmark a Bollywood party rozhýbaly tento víkend pražské ulice.

Za týden touhle dobou bude Jihlava plná filmových nadšenců. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava startuje už 24. října a Helena bude u toho. Slavnost autorského dokumentárního filmu a největší událost svého druhu ve střední a východní Evropě. Letos už pojednadvacáté.

Nikdy bych nevěřila, že zrovna já, milovník knihoven jakýchkoliv podob, velikostí, obsahů i umístění, vynesu zoufalý ortel nad Zbrojnicí coby místem, které ve mně nyní vzbuzuje nutkavý dávivý reflex. Leč datum odevzdání bakalářské práce se blíží a můj denní program se smrsknul na: kafe, snídaně, knihovna, …

To se říká. Nicméně o tom, že je to pravda, přesvědčená nejsem. Za mladších let, kdy mým útočištěm byl gauč a o sport jsem ani nezavadila, býval můj život mnohem krásnější. Pak mě napadla doslova 'hovadina', a to že začnu sportovat. Nevím proč, ale začla jsem běhat. Já, která jsem v běh z hloubi duše ne …

Jednou jsem seděla v aule na Masarykově univerzitě a koukala na Masarykovu podobiznu ve formě obrazu. No, zbytečně dlouho mi trvalo, než mi došlo, proč tam je. (Ne, nebyla jsem jediná) Masarykovo náměstí je v podstatě na každým rohu a v Olomouci máme dokonce i jeho sochu, i když na náměstí Žižkově. Shodou okolnos …

Ploty. Jsou potřeba, jen co je pravda. Lidi pak nelezou, kam nemají. Teda někteří lezou, ale za to už ploty nemohou. Za co ale ploty mohou? Mohou za to, že skrývají. Člověk vnímá plot, ale už méně to, co je za ním. Když jdu do školy, tak vím, jaké mají lidi ploty, ale nevím, jaká tajemství a jaké domy se za nimi …

Na některé věci si prostě člověk musí počkat. Například až bude týpek stát fotogenicky u okýnka, až se budou dva holubí bráchové brouzdat ve svých výkalech či až bude chodba konviktu prázdná. Jinak to nemá cenu, že jo. Fotografování - to je o vychytání okamžiku. Někdy je prostě lepší přijít dýl. Le …