Po naplněném přání všech účastníků zájezdu – sprcha, jídlo, spánek – jsem prožil svou první noc ve Francii. Trávil jsem ji s kolegyní na pokoji za doprovodu červeného vína z krabice, o kterém jsem se zmiňoval minule, a popravdě si nepamatuji úplně vše. Pomalu začínáme poznávat, co jsou jednotliví členové naší výpravy zač. Selektujeme, kdo přijel za vzděláním, zábavou nebo obojím. Po dlouhé době se opět setkávám s příjemným Západem, vyšší kvalitou potravin, milými cizinci a podobně. Jen ta příroda nám pořád jaksi nepřeje.

Výlet pokračuje. Po nějakých jedenácti hodinách v autobuse jsme dorazili do Francie. Počasí pochmurné, cestovatelka Leontýnka stále nezavřela ústa a já sedím na sedadle s dlaněmi před obličejem, aby mi oči nevypadly na zem. Vlivem léků se cítím jako prasklý krýgl se zvětralým pivem. Jedno mě však drží při životě. Myšlenka, že si za chvíli určitě lehnu do postele. Alespoň v to doufám.

Jak jsem se k téhle srandě dostal? Jako slepý k houslím. Jednou během cesty domů jsem zašel s kolegou, studujícím politologii, na pivo a dal mi návrh. Prý jede v listopadu na výlet, za který nedá ani korunu. Jak je to možné? Po debatách jsme se shodli na tom, že výlet financuje poslanecká kancelář Pavla Teličky v rámci projektu o propagaci EU. Odjet na pár dní do Francie a nechat si vše nezávazně zaplatit? Řekl jsem si, proč ne.  

Marek Sova studuje Regionální geografii na Přírodovědecké fakultě UP. Po výpravě do Maroka se letos vydal společně se svým otcem na pět a půl tisíce dlouhou výpravu z Olomouce až do Teheránu. Vystoupali při ní na nejvyšší vrcholy Turecka a Íránu, ale zažili i 50 stupňová vedra. Do konce listopadu vystavuje fotky z cest na půdě PřF, a tak Helena zjišťovala, jak celá cesta probíhala, co se jim na ní přihodilo nebo z čeho byli překvapení.

Novinářka Alexandra Uhlová se v přestrojení nechala zaměstnat na nejhůře placených pozicích v České republice. Apolena Rychlíková o tom natočila sedmdesátiminutový dokument, který je zařazen do cyklu Český žurnál České televize. Snímek byl na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava uveden ve světové premiéře. Získal cenu za nejlepší český dokumentární film i cenu diváků. Kromě promítání byla na programu festivalu i přednáška ústřední hrdinky o tom, jak dokument vznikal.

Snímek, který byl součástí nesoutěžní sekce s názvem Ikona Lenin, vyvolal výrazný ohlas. Režisér Alexandr Sokurov ukázal v hraném dokumentu mocného Lenina při jeho posledních chvílích. Zmrzačený mrtvicí se marně snaží spočítat 17x22. Osobitý a mezinárodně proslulý dokumentarista ve své filmové analýze moci staví do popředí bezmoc umírajícího a infantilního vůdce.

Představilo se celkem 342 snímků. Počet přihlášených děl přesáhl číslo 3 600. Na programu se skvělo deset soutěžních sekcí. Sedmdesát filmů zažilo v Jihlavě světovou, dvanáct evropskou a dvaadvacet mezinárodní premiéru. V osmi kinosálech přivítala téměř čtyři a půl tisíce akreditovaných diváků a přes pět set zahraničních hostů.  Taková byla letošní Ji.hlava v číslech.

Šestý den Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava je dnem posledním. Dvacátý první ročník nabídl přes tři sta filmů, navštívili ho významní hosté a ti nejlepší si odnesli své ceny. Dokumentární nadšenci mohli sledovat filmy hned v osmi kinosálech, poslechnout si mohli přes pět set zahraničních hostů a navštívit téměř sto padesát diskuzí.

Dokument ze sekce České televize Z lásky nenávist mapuje příběhy pěti žen z České republiky. Dagmar, Jana, Lenka, Kateřina a Daria zažily to nejhorší. Násilí ze strany svého manžela. Znásilnění, psychické týrání i brutální fyzické tresty. Režisér Romuald Štěpán Rob přinesl autentické výpovědi žen, které divákům nahnaly slzy do očí.