Moldavská republika je důležitým partnerem České republiky v bezprostředním sousedství Evropské unie. Má ale problémy v oblasti nedostatku vody, emigrace zejména mladé a vzdělané populace, stejně jako s rozsáhlou korupcí. Jedním z dalších faktorů, komplikujících rozvoj Moldavska, je také zamrzlý konflikt s oblastí na východě země, zvané Podněstří. Se spolužáky jsme se byly podívat, jak k vyřešení těchto problémů přispívají česko-moldavské rozvojové projekty.

Jak jsem se dostala ke studiu rozvoje a proč mě mé studium zavedlo také do Gruzie? Jaké jsou většinou představy Čechů o Gruzii? Proč tam české nevládky pomáhají ve formě rozvojových projektů? A také: co mě tam toto léto počas terénní exkurze mile (i nemile) překvapilo?

Kdo je sériový vrah? Jak asi přemýšlí? A je možné odhalit buňky budoucího sériového vraha již u dítěte v útlém věku? Na tyto a mnohé další otázky se pokusil PhDr. Andrej Drbohlav odpovědět v rámci své přednáškové tour Psychologie sériových vrahů. A prakticky každý odcházel s jinou patologickou poruchou osobnosti. Vyprodaná Olomouc nám v ničem nezabránila – my se vydaly do Ostravy.

Festivalová sobota se nesla v duchu chladného a deštivého počasí. To ale nikomu nezabránilo v přebíhání mezi jednotlivými promítacími místy. Deštník neměl skoro nikdo, takže po vstupu do kin všichni vypadali jako zmoklé slepice. No a co, jsme přece na „alternativním“ festivalu.

Snímek, který zahajoval celý festival a má několik repríz = dost dobrý film. Jednu z nich jsem si nemohla nechat ujít ani já. Takže po debatě v Inspiračním fóru mé kroky vedly do DKO, kde právě film s názvem Máme na víc začínal. Že vám název moc nepřiblížil, o co jde? Nezoufejte, vše bude vysvětleno.

Tenhle festival je věc, která Jihlavu změní v město alternativních batůžskářských nadšenců do dokumentů. Ulice jsou plné lidí, slyšíte smích i debaty na téma, jaký další film zhlédneme.

Máme poslední říjnový týden a jako každý rok to znamená začátek filmového festivalu MFDF Ji.hlava. Kdo z vás tento festival nezná, jedná se o Mezinárodní festival dokumentárních filmů. Letos se koná už 22. ročník s tématem „Paměť“.

O projektu Travel Native jsme psali nedávno v tisku v rámci jejich besedy Povídání o Nepálu s ochutnávkou jídla. Teď si můžete přečíst pokračování v podobě rozhovoru s oběma cestovateli a dozvědět se, kde se vůbec vzala prvotní myšlenka, jak náročné se ukázalo ji realizovat, co plánují do budoucna. Anebo co si o celém nápadu a o Evropanech obecně myslí tamní obyvatelé.

Po naplněném přání všech účastníků zájezdu – sprcha, jídlo, spánek – jsem prožil svou první noc ve Francii. Trávil jsem ji s kolegyní na pokoji za doprovodu červeného vína z krabice, o kterém jsem se zmiňoval minule, a popravdě si nepamatuji úplně vše. Pomalu začínáme poznávat, co jsou jednotliví členové naší výpravy zač. Selektujeme, kdo přijel za vzděláním, zábavou nebo obojím. Po dlouhé době se opět setkávám s příjemným Západem, vyšší kvalitou potravin, milými cizinci a podobně. Jen ta příroda nám pořád jaksi nepřeje.