Vyhledávání

Ziburovo dobrodružství podruhé v Olomouci

Vyprodané sály, tisíce fanoušků a odběratelů na Facebooku, fronty na autogram do knihy. Že má Česko svou pravděpodobně první poutnickou celebritu, už je snad každému známá věc (ještě aby ne, když s ní dělala rozhovor i Helena). Prostě kdo v dnešní době nezná Ladislava Ziburu je na tom možná stejně, jako by neznal Jennifer Lawrence.

Samozřejmě je potřeba si k předchozím větám domyslet trochu nadsázky, přesto je na nich cosi pozitivního. Ukázalo se totiž, že i cestovatelská přednáška (v tomto případě není slovo přednáška úplně přesné označení) se může stát hitem a inspirovat velkou spoustu lidí.

3

Důkazem je i Ziburova poslední návštěva U-klubu, kam jeho stand-up comedy s názvem 40 dní pěšky do Jeruzaléma přilákala v pondělí 23. listopadu davy posluchačů. Velký úspěch měl v Olomouci už letos v dubnu, kdy zaplnil celou aulu právnické fakulty. Určitě bude více nás, co jsme navštívili obě akce. A minimálně za sebe můžu říct, že jsem si Ziburovo vyprávění i podruhé opravdu užila a skvěle se na něm bavila.

Příběh třiadvacetiletého studenta žurnalistiky původem z Českých Budějovic, který se po maturitě rozhodl, že bude léta trávit pěšími poutěmi, je prostě stejně tak fascinující jako absurdní. ,,Inspiroval mě jeden ženský magazín. Byl v něm totiž rozhovor s vozíčkářkou, která se vydala na pouť do Santiaga de Compostela. Přišlo mi to hrozně super, tak jsem to chtěl taky zkusit," popsal Zibura kořeny svého poutnictví. Po Santiagu se prošel i do Říma, na kole si vyjel k Baltskému moři. Jeho posledním počinem je pěší cesta do Jeruzaléma.

Když se sami vydáte na 1400 kilometrů dlouhou trasu bez orientačního smyslu a bez mapy, je jasné, že z toho bude něco víc než historka k posezení u piva. A skutečně – kromě celorepublikových turné má teď Zibura na kontě i vydání knihy. Jistě tomu nahrává fakt, že dostal do vínku porci talentu na mluvené i psané slovo a hodně neotřelý smysl pro humor. Ten se mimochodem projevil i jeho chvílí slávy v legendární soutěži AZ-kvíz.

2

Nicméně není to jen originální pojetí cestovatelské přednášky, co dělá tuto show úspěšnou. V dnešní době předsudků, zkratkovitého uvažování a modelování názorů na základě novinových titulků totiž Zibura sděluje důležitou pravdu. Že svět vypadá úplně jinak, než jak si ho představujeme, a abychom to pochopili, musíme se do něj sami vydat. A že je úplně jedno, jestli se v něm potkáme s křesťanem, muslimem či židem a jestli ovládají stejný jazyk jako my. Všechny nás totiž pojí lidství, a to je silnější než kultura nebo náboženství.

Ačkoli věřím, že je to skvělý způsob, jak najít sama sebe, osobně se alespoň v nejbližší době na pěší pouť nechystám. Bohužel moje nejdelší pěší trasa nedosahuje nejspíš ani pětadvaceti kilometrů. Moc ale fandím všem, kteří se Ziburovým příběhem inspirovali a našli odvahu také vyrazit (a že jich podle ohlasů na Facebooku opravdu pár je). Čím více mezi námi bude lidí, kteří skutečně pochopí, o čem to ten kluk z Budějic mluvil, tím lépe.

Foto: Hana Divišová