Vyhledávání

ZA HRANICE: Česká pivní kultura mi vyhovuje, říká Lenka Nagyová ze Slovenska

V novém seriálu o zahraničních studentech v Olomouci začínáme rozhovorem s Lenkou Nagyovou, studentkou ruštiny na Filozofické fakultě. Lenka nám v rozhovoru popsala, proč se rozhodla vyrazit na dlouhou cestu až z východního Slovenska a poví nám i o tom, jak se jí v Česku líbí a jestli tady chce do budoucna zůstat.

 

Proč ses rozhodla zrovna pro studium ruštiny?

Chtěla jsem studovat ruštinu už dříve, jenže jsme neměli učitele a museli jsme mít němčinu, na střední už to šlo a v jazycích jsem se našla, věděla jsem jenom, že chci maturovat a s jazyky chci dál do budoucna pracovat.

Co tě vedlo k tomu jít studovat do Olomouce?

Rozhodla jsem se právě kvůli oboru. Studuju ruštinu na FF a na Slovensku bohužel takový obor nemáme, v Česku je sice v Brně, ale to je mi nesympatické. Jsem poměrně dobrodružná a i když jsem v Olomouci nikdy předtím nebyla, líbila se mi právě ta představa studovat někde, kde to neznám.

Co si představíš, když uslyšíš „Česká republika“? Znáš nějaké významné Čechy, české vynálezy?

V první řadě asi pivo (smích), ponožky v sandálech a Češi v Tatrách. Co se týče historických osobností tak asi Tomáš Garrigue Masaryk, Václav Havel, Bedřich Smetana, napadají mě i různí literární autoři.

Jaký mají podle tebe lidé v zahraničí pohled na Slovensko?

Několikrát se mi bohužel stalo, že nevěděli o Slovensku nic, což mě docela zabolelo, ale na druhou stranu – jsme mladá země – z této strany jsem ochotná to akceptovat, neměli jsme žádnou velkou účast na světové historii. Ale když se nechytají ani na Československo, tak už mi to přijde takové smutné, že mají mezeru v evropské historii. Neberu to ale nijak osobně, neudělali jsme žádnou díru do světa (smích). Pokud se ale zeptají na Slovinsko, to mě fakt naštve.

Jak vnímáš kulturní rozdíly mezi našimi zeměmi, českou mentalitu?

Myslím si, že žádný takový rozdíl tady není, máme podobnou historii, mentalitu, zvyky, byli jsme dlouho jeden stát.

Největší rozdíl vnímám v přístupu pracovníků v gastronomii – v Česku se většinou lidé víc zajímají o zákazníka a dýško je běžná věc. Když jsem měla poprvé brigádu jako servírka, tak jsem z toho byla hodně překvapená, zvlášť když jsem se dozvěděla, že to je u vás běžné, což na Slovensku tak úplně není.

Říká se, že čím víc cestuješ na východ, tím jsou lidé pohostinnější. Myslíš, že Slováci jsou více pohostinní než Češi?

Přijde mi vtipné, když někdo řekne o Slovácích, že jsou pohostinní a štědří, neumím to ale nějak moc porovnat.

Myslím si právě, že v bance nebo na úřadech jsou Češi víc přívětiví, že se dokáží líp „odosobnit“.

Lenka na brigádě v olomouckém baru.

Zažila jsi nějaký problém kvůli tomu, že jsi ze Slovenska, nebo to lidé vnímají spíš pozitivně?

Setkala jsem se s ne úplně pozitivní zkušeností, když magistrát zavedl povinnost platit za svoz odpadu. Byli jsme strašně málo informovaní, zažila jsem nepříjemnou zkušenost na magistrátě, kde se na nás paní osočila, že jsme jenom hloupí slovenští studenti, proč chodíme do Česka a děláme jim těžkosti, tohle bylo hodně nepříjemné.

Většinou jsem ale zažila spíš pozitivní reakce jako servírka v baru, kde se lidé vyptávají odkud jsem a začínají říkat, kde všude na Slovensku byli.

Jednou jsem ale na brigádě donesla hostům nápojový lístek a ti si následně u barmana vysloveně vyžádali, že nechtějí, aby je obsluhoval Slovák. To jsem moc nechápala.

Myslíš si, že Češi jsou otevřenější než Slováci?

To se těžko posuzuje, mám pár zkušeností s tím, jak určití lidé na Slovensku reagují na české zákazníky, stejně jako Češi třeba právě na mě, většinou je to ale to pozitivní zkušenost. Občas jsem se setkala s jiným přístupem, ale je to těžké posuzovat.

Cestuješ po Česku? A kde všude jsi byla a kam bys chtěla jet?

To je záludná otázka. Od té doby, co tady studuju moc necestuju, protože si užiju hodně cestování po cestě domů.

Jezdím ale občas do Brna za spolužáky, někdy na hasičské závody, to jsem byla nejdál v Jablonci (nad Nisou – pozn. aut.).

S rodiči jsem ale byla na Hluboké, na zámku v Lednici, ve Valticích, tam se mi moc líbilo.

Jaký máš pohled na českou pivní kulturu?

No jsem z východu, takže mi pivní kultura vyhovuje, mám ráda pivo a ráda si na něj zajdu.

Na Slovensku je české pivo hodně známé, těšila jsem se hlavně na Plzeň, časem jsem ale zjistila, že je lepší hledat nějaké skryté diamanty, bary kde mají malé řemeslné pivovárky. Pivní kultury se aktivně účastním, nemusím tady nikoho přemlouvat, aby se mnou šel na pivo.

Chceš se vrátit na Slovensko nebo zůstat v Česku, popř. máš nějaké jiné plány do budoucna?

Zatím ještě nejsem rozhodnutá, jsem z poměrně konzervativní části Slovenska a spousta mladých lidí ze Slovenska odchází, protože u nás není úplně dobrá politická a finanční situace. Jsme první generace, která vyrůstá ve svobodné zemi a uvědomujeme si, že máme možnost vycestovat do zahraničí, je to už naprosto normální věc.
Náš stát na tohle ale bohužel nemyslí a Slovensko se musí posunout dopředu, do politiky snad přijde mladší generace, která pochopí, že pokud chtějí, aby zůstali mladí lidé, musí se pro ně zlepšit podmínky.

Co se týče Česka, tady je všechno (aspoň z pohledu brigádníka) jednodušší, v ČR se podle mě líp pracuje – máme srovnatelné ceny, ale za práci jsou většinou lepší peníze a člověk si dokáže i líp našetřit, chtěla bych mít ale zkušenost i z jiných zemí, pak se uvidí, kde skončím.

Zdroj fotografií: archiv Lenky Nagyové

Jaroslav Synčák

Student ruštiny na FF v Olomouci, absolvent programu Erasmus+ na Durham University ve Velké Británii. Momentálně se věnuji tématu zahraničních pobytů, mou vášní je fotbal.