Vyhledávání

MENZA: Výběr naslepo se nevyplatil

Hodně jsem váhala, jaké jídlo si vybrat, jelikož mě už nic nepřekvapuje a vlastně ani netuším, jestli je nějaké jedinečné jídlo (teď nemyslím špagety a omáčky, u kterých je pozměňováno jen pár surovin, jen aby měl výsledek hned jiný název), které by nebylo dlouhodobým a o dost více zběhlým kolegou ohodnoceno. No tak jsem se rozhodla, že nechám vybrat moji kamarádku, se kterou jsem se na oběd vydala – přece jen mě už zná nějaký pátek a ví, jaké jídlo by mně mohlo udělat radost. Byla to však ta správná volba?

Půjčila jsem jí ISIC a poslepu čekala, až na obrazovce zvolí jídlo. Znalecky mi vrátila kartu, já se pak těšila na to „malé překvapení“ jako na Vánoce. Ještě jsem se jí ptala: „A jakou si mám dát k tomu jídlu přílohu, když vůbec nevím, o co jde?“ Odpověděla, ať si dám rýži nebo brambory nebo cokoliv jiného. Byl to zvláštní pocit absolutně nevědět, co čekat, a ještě být nucena učinit hotovou Sophiinu volbu při výběru přílohy… Při přiložení ISIC jsem však zjistila, že mé obavy a zároveň i nadšení byly zbytečné. „Já bych Vám rád na talíř něco dal, ale nevím co,“ řekl pan kuchař. Podívala jsem se na kamarádku a zkoušela přiložit ISIC znova, jelikož jsem nevěřila, že by moje kamarádka udělala takovou chybu, zvlášť když sama už jídlo měla. Pak jsem si ale vzpomněla, kolikrát jsem jí já sama udělala něco horšího a napadlo mě, že to učinila schválně. Podívala jsem se na ní s myšlenkou, že ji asi zabiju. No a zbytek jídelny se na mě díval, že jsem asi dost, neschopná a hloupoučká, když si tři měsíce po nástupu neumím objednat oběd. Za mnou stála fronta přes celou jídelnu a dvě starší dámy se začaly šklebit a hihňat, jako bych trpěla určitou poruchou myšlení nebo vnímání. Snažila jsem se zachovat klidně, položila jsem svůj prázdný tác k příborům a uličkou hanby si šla vybrat první jídlo, které jsem na obrazovce viděla. V tu chvíli mi bylo úplně jedno, co budu jíst.


S pocitem studu jsem se vrátila zpátky a vyzvedla si konečně jídlo. To vonělo náramně dobře a já alespoň na chvíli zapomněla na právě proběhlý incident. Steak z kuřecího prsa byl šťavnatý a měkký a pepřová omáčka ho obstojně doplňovala. Jediná chybička, kterou bych vytkla, byla malinko moučnější chuť, zřejmě kvůli kratší době vaření mouky v omáčce. Přílohu jsem si spontánně vybrala také moc dobře, protože pečené brambory mě samotnou nikdy neomrzí. Mé konečné hodnocení je tedy na pěknou dvojku, což je zřejmě nejlepší hodnocení, jaké ode mě kdy Menza dostala. Nakonec jsem byla ještě ráda, že nepadlo jídlo od kamarádky, ta mi chtěla dát smažený řízek (a k němu mi doporučovala rýži, miluji její logiku). I tak se mi ale moc líbil ten pocit „čekání na překvapení“, a pokud se má drahá kamarádka naučí na té obrazovce, tak si ráda tento pocit nepoučitelně a bezhlavě zopakuji.

Kuřecí steak s pfeffer přelivem, příloha, obloha, 49 Kč, konečná známka: 2

Petra Besedová

Studentka 1. ročníku oboru Žurnalistika, věčný snílek a zmatkářka v jedné osobě. Zajímá se o kulturní a politické dění, jídlo, cestování a angličtinu.