Vyhledávání

Viva la čeština!

Tak jsem včera po dlouhé době zase skáknul na Facebook. Dlouhý den a těžká nuda mě donutily k činu u mě naprosto nevídanému - jedním kliknutím myší jsem se dobrovolně přivedl do online stavu na místním chatu a s velkým nadšením jsem čekal, kdo z mých „přátel“ v pravém sloupečku zpozoruje to malé zelené svítící kolečko u mého jména a napíše mi. Nemůže být přece nic krásnějšího, než zabít čas klábosením s kamarády!

Chvíli bylo ticho po pěšině, ale pak se z ničeho nic ozval ten nádherný, sluchovému ústrojí lahodící zvuk ohlašující příchozí zprávu. Srdíčko zaplesalo a oko mé zvídavé okamžitě začalo pátrat po původci toho náhlého a neskonalého štěstí. O co větší bylo překvapení, když má vzrušením se rozšiřující zornice zjistila, že se jedná o L., dívku, kterou už jsem asi rok neviděl, ba se kterou jsem asi rok nepromluvil jediného slova. V záplavě nesmírného nadšení začaly mé prsty radostně tancovat po klávesnici a na každou otázku odpovídat s ohromující vervou a rychlostí. Entuziasmus však brzy opadnul. L. byla vtipná, chytrá, pohotová, ale snad každé písmeno „v“ ve slovech nahrazovala „véčkem“ dvojitým, jako kdyby byla odněkud z Warszawy či Krakowa. Na mou otázku, zdali se přestěhovala do Polska, však reaguje záporně, a tak je mi jasné, že tuto zwrácenou formu psaní použíwá naprosto netečně, ba co hůř, možná ji použíwá, protože si myslí, že je díky ní děsně cool. Jenže fakticky není. Chwíli to s ní ještě wydržím, wybawuji se s ní dál, má trpěliwost wšak není wěčná, protože tohle se wážně nedá číst, a proto se na ni brzy wykašlu a přestáwám jí odpowídat.

Trochu negentlemanské, já vím. Netrpělivě čekám, jestli napíše ještě někdo další. A hle! Uběhne pár vteřin a už mi na monitoru bliká zpráva od M., mého velmi dobrého kamaráda z gympláckých let. Jak jsem potěšen, když zjistím, že M. si na žádné Poláky nehraje a že je ve „véčkách“ ryze český. Vzkvétající naděje a vidina příjemného pokecu je však hned rázně utlumena. M. totiž má jiný nešvar a vypadá to, jakoby vlastnil pouze demo verzi klávesnice. Háčky, čárky, interpunkce – to mu bohužel nic neříká. V krátkých odpovědích se to ještě dá přežít, ale jakmile se pustí do delší výpovědi, je rázem zle a já se v jeho jistě velmi zajímavém vyprávění ztrácím a topím. ma ironicka otazka jestli nechce k blizicim se vanocum koupit pod stromecek novou klavesnici je nepochopena a dostava se mi odpovedi ze proc bych mu jako mel kupovat novou klavesnici kdyz ta jeho maka bez problemu sice je pry zamarasena to jako jo ale porad to pry neni duvod ji vyhozvat ze pry uz do ni jednou nalil dzus a ona to prezila a tak k ni ma ted citovy vztah uz mu neodpovim a po l se vykaslu i na m to opravdu nemuze navstivit horni radky klavesnice kde se na nas smeji pismenka s hacky a netrpelive cekaji az je zmackneme

Plán příjemně stráveného odpoledne při psaní s kamarády dostává čím dál tím vážnější trhliny a má bohemistická duše pláče. Ale jelikož jsem člověk silný a vzdorný, říkám si, že to jen tak nevzdám. Musíš na to jít jinak, Tomáši! Rozhodnu se tedy, že si parťáka pro psaní vyberu sám. Dvakrát si projedu seznam online lidí od shora dolů a na mušku mi přijde D. Další kamarád z gymplu, který teď studuje informatiku v Brně, takže se taky moc často nevídáme.

„Čus D., jak se máš?“

„Ale, kopr.“

„To si vaříš oběd tak pozdě?“

„Omg tvl to by mi tak ještě scházelo. Moje kulinářské výplody se imho nedají vůbec jíst. LOL. Btw jxvd tobě?“

„Teď tak trochu nevím, co ti na to říct.“

„Nvm. Wtf?!!!! Mmnt, musím na chvíli afk dpc.“ Po asi pěti minutách: „Tak jsem z5, sry, snažil jsem se asap, ale rychleji to nešlo.

„V pohodě. Hele D., mám tak trochu problém s asi půlkou slov, co mi píšeš. To jsou nějaké tajné šifry?“

„Rofl! Utfg!“

„Hm, dík, tak tos mi fakt pomohl…“

„Nz.“

Tato smršť nesrozumitelných zkratek pro mě byla posledním hřebíčkem do rakve. Zalhal jsem D., že g2g, ale že brb, a z chatu se odhlašuji. Omfg, copak jsem nějaký chodící fqq, abych znal všechny zkratky? Ftw!

Rychle vypínám počítač a utíkám se uklidnit do svého pokoje. Vezmu si do ruky Stříbrný vítr od Fráni Šrámka a běhajíc očima po řádcích se rozplývám nad krásami jazyka českého. Ty tam jsou dvojitá „véčka“, ty tam jsou slova bez háčků a věty bez interpunkce, ty tam jsou nesrozumitelné zkratky. Je tu jenom krásná a nikým neprzněná čeština. Zamýšlím se nad tím, že bych si mohl sednout ke stolu a napsat nějaký krásný dlouhý dopis mojí lásce. Určitě by ji to potěšilo, bylo by to něco naprosto originálního a nevšedního. Připravuji si v hlavě dlouhá květnatá souvětí plná krásných slovních obratů, metafor a přirovnání. Jenže jsem moc líný se zvednout z pohodlí peřin, a tak beru do ruky mobil a napíšu sms:

ahoj milacku mtmr ani newis jak

Krve by se ve mně nedořezal…

Přijďte podpořit Helenu 21. listopadu do S-cube, kde má svůj večírek! Více zde.