Vyhledávání

„Vítejte v Matrixu!“ varuje film PreKrim

Cítili byste se bezpečněji při vědomí, že vás na každém kroku monitoruje policie? Nastává doba, kdy jsme na ulicích téměř nepřetržitě sledováni kamerami, na internetu je o nás věcí víc, než o sobě sami víme, a odeslané esemesky si nečtou jen osoby, pro které byly určeny. Moderní technologie začínají být využívány k naší ochraně. Je ale tato ochrana na místě? A jde vůbec o ochranu?

V rámci festivalu Jeden svět byla možnost zhlédnout dokument PreKrim. Film, který otevírá dveře do světa moderních policejních technologií, jež mají předvídat zločin ještě dříve, než k němu dojde. Počítač o nás pomocí naprogramovaného algoritmu shromažďuje data, která si pak policie vyhodnocuje. Všechny nasbírané informace poté rozhodují o tom, zda budeme „zvoleni“ za potenciální budoucí kriminálníky.

Celé to samozřejmě závisí na naší předchozí interakci. Sledováni jsme neustále. Ať už jde o zmiňované kamery nebo o sobě informace zveřejňujeme dobrovolně na sociálních sítích. Předpokládá se ale, že zločin je nakažlivý. Pokud se tedy budete bavit s někým, kdo byl trestně stíhaný, je dost možné, že si na vás policie udělá zálusk taky.

Kdo ale rozhoduje o tom, jaká data jsou relevantní? Stačí totiž, abyste na svůj facebookový nebo twitterový účet hodili status o tom, že nemáte svůj den a jste naštvaní a problém je hned na světě – software totiž „naštvanost“ vyhodnocuje jako nebezpečnou. Stejně tak jednoduše se do kolonky s nápisem HROZBA dokáží dostat i lidé černé barvy pleti s kapucí na hlavě, protože to je přece prototyp kriminálníka, no ne?

Slouží technologie 21. století skutečně k ochraně, nebo naopak napomáhají k prohlubování předsudků a napětí ve společnosti? Film nabízí pohled obou stran. Jak kriminalistů, kteří se softwarem pracují, tak „obětí“, které software zpracoval. Můžete ale být klidní, Policie ČR prediktivní softwary zatím nepoužívá. Tedy snad.

 

Foto: Aneta Barcziová, web festivalu Jeden svět

Aneta Barcziová

Jsem milovník koncertů, spontánních výletů a nočního bloudění ulicemi. Můj život je plný hloupých rozhodnutí a nepromyšlených činů. Nikdy nevím co chci. Učím se žít a věřím, že co se má stát se prostě stane.