Vyhledávání

Visací zámek aneb punkové narozky v Účku

Nebál jsem se přijít do klubu o pár minut později, protože žádná punková kapela nemůže a ani nechce začínat načas. Ne všichni z obecenstva byli s tímhle náhledem na věc smířeni, takže když jsem se prodral do druhé řady, vyslechl jsem si přednášku na téma „punk = neúcta k systému, ale úcta k publiku“ od gentlemana v džínové blůze a s prořídlým hřebenem vlasů na hlavě.Nechtěl přestat udílet rozumy, takže jsem byl Visáčům vděčný, že půl hodiny po oficiálním začátku akce, a po tisících a tisících decibelech hvízdání fanoušků, vlítli na scénu. Už prvním songem Padesát dodali dorazivším pogistům ty správné podněty a punkeři do sebe mohli zvesela skákat.

V tempu, které nasadila na začátku, jela kapela dál. Pivo teklo proudem, na jevišti i v hledišti. Mezi diváky probíhaly rozhovory typu: „Stará říkala, že jestli pudu na ty punkáče, tak ať se nevracim! Jedu!“ Chvíli se za předcvičování druhého kytaristy, Michala Pixe, provozovaly spartakiádní cviky, jindy zase zpěvák Honza Haubert poodhalil tajemství muzikantských šaten („Von si prostě před každym koncertem donese do šatny to syrový kuře… A já myslim, že to dělá proto, že náš další kytarista je vegetarián. Ale on tam sedí, rve to syrový maso a pak si celej koncert stěžuje, že je mu blbě.“)

Zámek jsem si mohl užívat i poté, co jsem nezvládl tlak předních linií a přesunul se dozadu, protože U-KLUB byl skvěle ozvučený, zpěvu šlo rozumět, bicí duněly a kytary měly zvuk. Zmíněno bylo i to, že band slaví v Olomouci své devětadvacáté narozeniny. („Vznikli sme v době, kdy Bohemka naposledy vyhrála ligu. To už je nějakej čas.“)

Jak doba pokročila a do placu se hodily staré a osvědčené pecky, padla na kapelu melancholie, i když je možné, že za to mohla, cituji: „Slivovička od neznámého dárce. Ale se teď hodí.“ Haubert recitoval upravenou verzi Erbena („jointa vzal, vyhulil a byli rázem dvacet mil“), Ivan Rut hrál Traktor na svou slavnou zetorovu kytaru, basák Vláďa Šťástka mával umělým čírem jako o život… A vůbec byli všichni tak nějak na měkko.

Visáči dělali z lidí zvířata necelé dvě hoďky, na hromový řev skoro plného sálu Účka (plného studentů i lidí, kteří na Zámku vyrůstali) se vrátili přidat ještě tři pecky a pak to definitivně zabalili s tím, že jdou chlastat a jestli mají lidi trochu rozumu, tak by měli jít taky.

Není to vrchol umění, není to náročná zábava. Je to punk i po skoro třiceti letech fungování. Díky, kluci.

Jan Studnička