Vyhledávání

Viewegh představil olomouckým čtenářům Mafii v Praze

Do olomouckého Divadla hudbyzavítal Michael Viewegh se svým nakladatelem, básníkem a spisovatelem Martinem Reinerem. Stali se hosty říjnové talkshow Davida Hrbka. Řeč byla nejen o nejnovější Vieweghově knize Mafie v Praze, ale také o psaní jako takovém, autorské cenzuře deníků, spisovatelské etice, fenoménu e-booku, ale i o úskalí klavírních etud pro začátečníky. Kniha Mafie v Praze je politickou detektivkou, v daném žánru se jedná o Vieweghovu prvotinu. „Detektivku jsem měl vždycky v plánu. Psaní mě bavilo a užíval jsem si ho do poslední stránky. Ohlasy na novou knihu jsou zatím kladné, ještě se neozvali ti mafiáni a politici, kteří jsou v mé knize zkarikováni, nebo vystupují jako záporné postavy, tak uvidíme, jestli mi to ještě někdo neznepříjemní.“ Syndromem bílé stránky Viewegh prý netrpí a považuje jej za mýtus, psát začíná až v momentě, kdy má o příběhu definitivní představu. Jeho procesu psaní vždy předchází období uvažování o tématu, hledání stylu i kompozice. „Když si sedám k monitoru, tak už vím, že prolog Mafie v Praze začíná u mladé dvojice, která se vrací z diskotéky a uvidí pod zadním sklem staré škodovky psíka, který ma vydlabané oči. Tedy přesně vím, o čem budu psát.“ Na příběhu spolupracoval s investigativním novinářem Jaroslavem Kmentou, jehož sám oslovil. Jak se ukázalo, správně tušil, že Kmenta bude vědět i věci, které sám bez průkazných důkazů nemůže napsat. Naopak spisovatel touto nutností zatížen není a ve své fabuli zachází dál. Přesto není Mafie v Praze jednoznačnou fikcí, pokud to bylo možné, snažil se Viewegh zachovat dané skutečnosti i reálná jména. „V mé knize Mafie v Praze je ministr vnitra Stanislav Langross nakonec usvědčen a spolu s náměstkem ministra obrany Šestákem půjdou do vězení, což je tak kýžená katarze. Tak aspoň v té knížce si to užijeme,“ prozradil Viewegh. Události doprovázející vydání nové knížky ve Vieweghovi už nevyvolávají podobný pocit vytržení jako roku 1990, kdy poprvé držel signální výtisk Nazorů na vraždu. „Stále z toho mám radost, líbí se mi, že z mého pomačkaného a počmáraného rukopisu je po všech těch korekturách ta krásná, úhledně vypadající knížka. Tento pocit mám rád. Už to není tak silné… Ale tak to mám ve více věcech,“ vtipkoval. Všechny Vieweghovy knihy vycházejí v brněnském nakladatelství Druhé město, jehož majitelem je Martin Reiner, známý především jako nakladatel poezie, kterou vydává od roku 1991. „Bodejť by mě nenapadla ta sranda, co kdybychom vydali sbírku poezie Michala Viewegha. Ono se to málo ví, ale Michal někdy mezi 17. a 19. rokem psal básničky, docela hezké, má oblíbená je Plachej hříšník,“ pousmál se Reiner. „Kdybychom ovšem vydávali Viewegha, tak bychom výrazně předčili běžné náklady poezie, které se v Česku pohybují mezi dvěma až čtyřmi stovkami, přičemž se ani toto množství většinou neprodá.“ Martin Reiner je autorem osmi básnických sbírek a tří knížek prozaických. Jako nakladatel a autor v jedné osobě pracoval až do konce roku 2005, kdy ukončil činnost nakladatelství Petrov, a vytvořil si tak prostor pro vlastní tvorbu. „Pochopil jsem, že básnické sbírky se dají napsat v krátkých, často jen několikadenních obdobích, kdy napíšu texty a za tři, čtyři roky z toho je knížka, ale próza se musí psát soustředěně dneska, zítra, pozítří a pořád, a na to já prostor ani čas neměl.“ Ale ani nakladatelské řemeslo Reiner nepověsil na hřebík, jen zredukoval jeho rozsah a založil Druhé město. „Vydávání knížek mě nejvíc baví ve fázi, kdy si to všechno představím. Já jsem totiž zároveň děcko a úředník, což je taková zajímavá kombinace. Když jsem zavřel Petrov a rozhodl se, že psaní bude můj hlavní úvazek, tak nejdřív ze všeho jsem si udělal edičák do roku 2014, kde jsem naplánoval, co všechno napíšu a vydám... A právě během toho jsem zažíval obrovské uspokojení, možná i větší, než když některé věci nakonec dokonce vyšly.“ Autorské čtení v divadle hudby, ač mělo, neproběhlo. Spisovatelé raději dali větší prostor divákům. Otázky publika ale byly obligátního rázu a diskuze zajímavější směr nenabrala, což je škoda.