Vyhledávání

Victor Bailey Group v Jazzu: Baskytara v hlavní roli

„Hello,“ přivítal stroze Victor Bailey zaplněný Jazz Tibet Club a bez dalších průpovídek se jal svého nástroje. Čtyřčlenná kapela se rozmístila na pódiu a ležérně vyčkávala odklepnutí paliček. Ihned po první skladbě bylo jasné, jaký nástroj bude hrát prim. Úderný basový „slapping“, který se úvodní skladbou vinul jako červená nit, přezníval ostatní nástroje a přitahoval pozornost diváků. Nejinak tomu bylo i po zbytek koncertu. Ať se jednalo o klidné písně, kterých bylo spíše poskrovnu, nebo o velmi rychlé skladby, vždy je dirigovala basová linka.

Victor Bailey má to štěstí, nebo spíše privilegium jazzové legendy, že mu na pódiu za zády stojí hudební špičky a výhradně virtuózní hráči. Když při představování jednotlivých hudebníků vysvětloval, kdo s kým už hrál, padala jména jako Victor Wooten nebo Marcus Miller. On sám spolupracoval například s Madonnou, Davidem Gilmourem nebo Stingem. „A tenhle,“ ukázal na trumpetistu, „tohoto uslyšíte snad na všech jazzových albech, co vás napadnou,“ ukončil výčet s nadsázkou.

Když se taková parta hudebníků sejde na jednom pódiu, nemá smysl jejich vystoupení hodnotit podle hudební stránky. Očekává se od nich něco jiného. Důležité je, jakou dokáží připravit atmosféru, jak do vystoupení emočně zatáhnou diváky a zda udělají návštěvníkům z koncertu více, než jen poslech nahrávky naživo, což občas představení jazzových akademiků připomínají. I z tohoto pohledu se odehrálo vše v pořádku.

Kapela přijela dobře naladěná, přirozeně posílala svou hudbu obecenstvu, se kterým si na necelé dvě hodiny koncertu vybudovala příjemný bezprostřední vztah. V jednom případě vztah až intimní, kdy jedna z návštěvnic, v domnění, že Bailey hraje jen kvůli ní a pro ni, navazovala kontakt s kapelou tím způsobem, že na ni od začátku koncertu neustále něco křičela. Když už vědro přeteklo a Bailey se snažil situaci řešit, požádal diváky o lekci českého jazyka: „How would you say shut the fuck up?“ načež byla výtržnice organizátory vykázána.

Příjemné atmosféře určitě pomohlo i samotné prostředí klubu. Victor Bailey Group není sestava určena pro sportovní haly nebo obří open air festivaly, rozhodně jí více sluší intimní klubová scéna menším množstvím diváků. A Jazz Tibet Club je právě takovým podnikem.

Vystoupení tedy nemám co vytknout, snad jen mohlo být o malý kousek delší. Nakonec tohle přání mě přepadá po každém unikátním zážitku, kterým koncert Victor Bailey Group v Olomouci, rozhodně byl.

Foto: Martina Šviráková, Václav Laga[gallery link="file"]