Vyhledávání

Vejce: Klíč k manželství

V rámci přípravy na tolik očekávaný svazek manželský jsem se rozhodla postavit základní kámen budování společného života dvou lidí – připravit vajíčka. Zároveň jsem v hloubi duše doufala, že tato proměna z tlusté a chlupaté housenky v neodolatelného motýla mého budoucího partnera prostě přiláká, protože i přes všechno těšení se jsem stále neměla „sosáčka do páru“.

Začala jsem pragmaticky a takřka zkušeně. Po zapnutí internetu jsem otevřela anonymní okno a po nenápadném rozhlédnutí se okolo, jestli mě někdo nesleduje, jsem nestydatě zadala magická slova „jak připravit vajíčka“. Spokojeně jsem odklikla Enter. Polekaně jsem sebou trhla a s hrůzou se schovala za sedačku. Potěšení vystřídal strach – kolik verzí vajec lze připravit?! Benediktovo, skotské, ruské, natvrdo, naměkko, … No uf. Po chvíli váhání, jestli se na vaření vajec dá použít voda ze včerejší přípravy párků, jsem vybrala omeletu, protože na ni žádná voda potřeba nebyla, takže se ve mně usídlil spokojený pocit, že jsem všechny přechytračila.

Otevřela jsem lednici, abych našla máslo, vejce a mléko. V lednici byla dvě vejce, tatarka a babiččiny léky na spaní. Nejdřív jsem málem zaplakala, ale potom jsem si uvědomila, že improvizace je přece výsadou nejlepších kuchařů – plna odhodlání jsem tedy vytáhla všechny dostupné suroviny.

Tu jsem si vzpomněla na jeden trik, který jsem viděla na internetu – zasvěceně vypadající mladý muž tam tak dlouho třepal s vejcem, až se bez rozlousknutí skořápky spojil žloutek s bílkem. Usoudila jsem, že očicháním všech surovin jsem již načerpala dostatek vědomostí z oblasti gastronomie a že bych tedy tento „vymazlený tríček“ měla také zkusit.

Opatrně jsem vejce vzala do ruky, protože mi na mysl vytanula děsivá představa, že by v něm snad mohlo být kuře. Ale rychle jsem ji zahnala a počala třepat s vejcem nahoru a dolů, abych docílila řádného propojení struktur. Vejce nijak nereagovalo, což jsem považovala za dobré znamení – není v něm kuře. To by se totiž určitě bránilo. Spokojeně jsem se usmála, stával se ze mě odborník!

Po chvíli jsem začala mít křeč v urputně se třepající ruce, proto jsem se rozhodla vejce jemně rozbít o hranu kuchyňské linky a rovnou zjistit míru úspěšnosti mého profesionálního experimentu. Nicméně vibracemi zmatená jemná motorika mé ruky nejspíš úplně nepochopila, jaký pokyn jsem k ní vyslala. Prudce stiskla vejce, jehož křehká skořápka tento tlak nevydržela. Do hrany kuchyňské linky tedy narazila pěst s rozbitou skořápkou a vytékajícím odděleným žloutkem a bílkem. Zakřičela jsem bolestí, jelikož se ozval stejný zvuk, jako když praskla skořápka. Obsah vejce s posměšným plesknutím dopadl na zem, kde utvořil slizké jezírko s ostrůvkem uprostřed. Vyděšeně jsem zírala na tu „vyplclou“ hromádku a nemohla uvěřit takovému selhání. 

Po třech hodinách jsem seděla v čekárně u doktora, na ruce sádru až k loktu. Zlomené kůstky v zápěstí si vesele hověly v bílém vězení a já jsem stále nemohla uvěřit tomu, že se ten zpropadený žloutek s bílkem nespojili. Prozřela jsem tedy, že mé neúspěchy na poli manželském jsou úzce propojeny s neschopností smíchání žloutku a bílku. Přemluvila jsem tedy rodiče, že potřebujeme zásobu vajec s tím, že na tom závisí budoucnost jejich dcery. A zítra začíná trénink…

Ilustrace: Petra Sasínová