Vyhledávání

Uhrančivá rock 'n' rollová jednoduchost pohltila místo jazzu zaslíbené

Paramount Styles v Jazz Tibetu = olomoucký koncert ro(c)ku. Takhle alespoň hovořilo mnoho nadšených hlasů v mém okolí. Když zkrotím své původní nadšení, „best of“ to nebylo – nedávné megashow strůjce českého (ne)vkusu Michala Davida se asi nic nevyrovná (haha). Každopádně o jednu z nejzajímavějších hudebních performancí, které nás letos v Olomouci potěšily a které nás ještě potěší, se jistojistě jednalo.

Newyorská indie rocková banda Paramount Styles, to je především frontman Scott McCloud. Člen legendárních Girls Against Boys, kteří v dobách, kdy ještě The Strokes a další tahali kačery, byli symbolem nezávislé hudební generace. Musel je mít naposlouchané každý, kdo chtěl být tenkrát „indie“. McCloud má totiž takové fluidum, že ho musí hltat každý bez rozdílu pohlaví.

Ale pěkně popořadě. Večer totiž začal ve společnosti kopřivnické kapely Lu, jednoho z mnoha přehlížených talentovaných jmen české klubové scény, která servíruje zasněný a melancholický zvuk britských kytarovek. V příjemném přítmí Jazz Tibetu jejich krasosmutnění krásně vyniklo a přestože některé jejich zádumčivé aranže vyznívaly až příliš kostrbatě a nesourodě, jednalo se o citlivě zvolenou muziku, která zkrátila čekání na hlavní hvězdu večera.

ČTĚTE TAKÉ: Přijďte s námi oslavit znovuzrození Heleny v krabici!

Ta na pódium vkročila nedlouho poté a náhlá změna nálad byla víc než patrná. Mírně zakřiknutá tvářnost Lu vystřídala zdravá naštvanost a suverenita, frajírkovství oblečené v přijatelném a neiritujícím hávu. Scott McCloud, který byl po celý večer doprovázen čtveřicí muzikantů, mezi nimiž se nesměle usmívala i cellistka Katka Koutná (mimojiné momentálně spolupracuje také s olomouckými Hope Astronaut), by si mohl se svou mírně prořízlou pusou a působivým nakřáplým vokálem podmaňovat haly; dokážete si tak jistě představit, jak vás přiková, když svůj um spustí v uzavřených prostorách malého klubu. Stačilo pár tónů úvodní skladby a každý mu zobal z ruky. Pravidlo, že v jednoduchosti je krása, platilo ten večer dvojnásob. Rock n' roll, který si s ničím neláme hlavu, syrové a kurevsky chytlavé melodie načrtnuté Scottovou vzpírající se akustickou kytarou, zvukově skromná a něžná pohlazení střídající se s drsnými a naléhavými riffy, příběhy o holkách, celosvětových tripech a strastech a slastech rockového života – to vše dalo dohromady jednak výborný koncert, jednak nepřikrášlený pohled do duše jednoho rockera, jenž by o svých zážitcích, které střádá již přes dvacet let, mohl vyprávět hodiny.

Paramount Styles v čele se Scottem se vydali a rozdali do posledního kousíčku. Nashromážděné emoce postupně uvolňovali do nadšeného davu a z něj se jim na oplátku vracely mraky endorfinů, symbióza zafungovala skvěle. Logicky tak po doznění přídavku zavládla na obou stranách (ten večer velmi prostupné) barikády spokojenost a nepředstírané veselí. Jo, a osmiminutový opus Come To Where You Are si na svém last.fm profilu okamžitě označuji srdíčkem.

[gallery link="file"]