Vyhledávání

MFDF 2018: Téma druhého dne – dětský domov a Daniela Drtinová

Festivalová sobota se nesla v duchu chladného a deštivého počasí. To ale nikomu nezabránilo v přebíhání mezi jednotlivými promítacími místy. Deštník neměl skoro nikdo, takže po vstupu do kin všichni vypadali jako zmoklé slepice. No a co, jsme přece na „alternativním“ festivalu.


Pasažéři

Dokument, který se natáčel po dobu šesti let. Hlavními hrdiny filmu jsou děti vyrůstající v dětských domovech. Ať už byly důvody jejich pobytu mimo domov jakékoliv, spojuje je jedno – dětský domov a radosti i starosti jím způsobené. Většina protagonistů je vlastně ráda, že v dětském domově byla. Jak z hlediska retrospektivního pohledu na fakt, že se o ně jejich rodiče nebyli schopni postarat, tak i z hlediska mnoha příležitostí, které se jim naskytly. Jeden z hrdinů dokumentu je například rád, že se naučil lyžovat, a ví, že kdyby žil doma, tuto možnost by nikdy neměl.

Snaha zapadnout do běžného života je velká, ale není to jednoduché. Jeden mladý pár má dvouleté dítě a čerstvě narozené miminko. Otec dětí se snaží přemluvit svou přítelkyni, aby šla domů a nechala miminko samotné v porodnici. Tak tohle byla situace, u které jsem se pozastavila asi nejvíce. Ale pak mi došlo, že sám otec je také dost mladý a být sám v domácnosti prostě nezvládá. Moji myšlenku potvrdila i režisérka dokumentu, se kterou po promítání probíhala debata.

Jedna z otázek, které na debatě padly (odpověď na ni velmi zajímala i mě), byla, jestli neměla dokumentaristka někdy potřebu do jejich životů zasáhnout, nějak jim pomoci, jak finančně, tak i jinými způsoby. Strávila s nimi v podstatě šest let života, takže se museli nějak sblížit. Autorčina odpověď na otázku zněla, že měla kolikrát nutkání, ale jedinou její pomocí byly pouze rady, jak dělat něco jinak. Aby zachovala autentičnost situací, jinak zasahovat nemohla.

Do debaty se zapojil i jeden z protagonistů, Pepa, který přijel společně se štábem. Sám ze začátku obhajoval některé své činy v dokumentu a sdělil publiku, jak momentálně žije. Že se dokázal začlenit do společnosti a žije plnohodnotný život.

 

Práce novinářky: výzvy internetové televize

Určitě všichni znáte Danielu Drtinovou, která momentálně působí v DVTV. I ona obohatila Inspirační fórum jihlavského festivalu, které díky ní praskalo ve švech. Tématem její prezentace byly výzvy internetové televize. A že jich není málo.

Inspirační fórum bylo tak plné, že židle nestačily. Lidé seděli na zemi na polštářích, a když došly polštáře, seděli na zemi i jen tak. Nikomu to nevadilo, všichni chtěli slyšet, co si Daniela Drtinová připravila.

Nejdříve velmi stručně publiku přiblížila svůj odchod z České televize. Čím debata trvala déle, tím byla zajímavější. Zmiňovala začátky DVTV – na co točili, jak natáčení probíhalo, že to vůbec nebylo jednoduché. Ale jejich zápal a radost z práce jim pomohly vytrvat.

Další částí její prezentace byly rady, jak udělat správný rozhovor. Pro mě jako studentku žurnalistiky to bylo nejen zajímavé, ale i poučné. Rozhovor je, podle Drtinové, nejtěžší disciplínou. Nějaké rozhovory jedou živě, zbývající jsou předtočené. I když jsou ovšem předtočené, NIKDY se nestříhají. Rozhovor je prostě tak, jak je. I když se moderátor přeřekne a podobně, stále záběry nestříhají. Později zazněl z publika dotaz, kdy byli stříhat donuceni. Drtinová sdělila pár vtipných i smutných historek, kdy opravdu nebylo zbytí. Například když jeden starší pán popisoval jakousi cestu a jmenoval snad každý strom, okolo kterého prošel. Délka tohoto rozhovoru byla údajně přes tři hodiny.

Drtinová dávala rady, jak rozhovor začít, aby nestagnoval, ale jel po stoupající přímce. Důležitá je první „úderná“ otázka. K tomu nám pustila video Martina Veselovského v rozhovoru s Pavlem Novotným, kde se moderátor bez servítek ptá: „Jste lhář?“ Což celé publikum v Inspiračním fóru pobavilo.

Zbytek debaty se nesl v podobném duchu. Publikum se smálo, ale i přemýšlelo nad prací novinářů. Na konci debaty Drtinová sdělila, že jejich momentálně největší prací je to, že přemýšlejí, co s nimi bude dál. Smlouva, kterou doposud mají s vydavatelstvím Economia, by měla za rok skončit a oni musejí vymyslet, kam dál povedou jejich kroky.

Osamostatní se úplně, nebo budou patřit pod nějaký vydavatelský dům? To se dozvíme nejdříve za rok. 

 

foto: Gabriela Sýkorová

Gabriela Sýkorová

Studentka žurnalistiky. Totální milovník jídla a kafe. Hrozný nadšenec do filmů a seriálů.