Vyhledávání

Táborská trudnomyslnost obsadila S-cube

Od té doby, co na sebe „esko“ obléklo nový kostkovaný kabát, hudebně i kulturně roste a dospívá a z ušmudlaného puberťáka se pomalu proměňuje v jednu z nejzajímavějších a nejpestřejších scén olomoucké půdy. Naznačil to i čtvrteční večer, kdy se S-cube ponořil do ponuré atmosféry post-punkové osudovosti v podání táborských Sunshine, ikon a tvůrců „manifestu“ české indie scény. Ale pěkně popořadě. Předtím, než na pódium nakráčeli Kay a spol., totiž přítomné návštěvníky čekalo rozehřátí v podobě dvou předkapel. Opavští KOFE-IN sice svým optimističtějším rozpoložením do večera příliš nezapadali. Jejich žánrově pestrá alternativa dokreslovaná výbornou saxofonovou linkou se však líbila a určitě si na svou stranu získala pár nových fanoušků. To druhý předskokan, tak akorát introvertní Niceland, už svou náladou seděl jako pěst na oko. Napůl schovaný a schoulený za svou dlouhou patku odehrál společně se svou doprovodnou kapelou procítěný set plný melancholické emo trýznivosti a naladil prostředí S-cube na tu správnou zasmušilou vlnu. I když někteří stále radši vzpomínají na „starého“ Nicelanda, který si to hrál sólově a sám za sebe, ani spolupráce s kapelou mu nijak neškodí a jeho teskné písně dostávají díky výrazné base a dravé kytaře mnohem více syrovosti a něžné drsnosti. A místy se až přibližují tomu, co hraje skupina, na kterou ten den bylo zvědavo nejvíce lidí. Sunshine už asi navždy budou jednou z nejzásadnějších kapel české klubové scény. Byli to totiž oni, kteří u nás začali koketovat se zvukem britských kytarovek. Byli to oni, kterým se jako jedněm z prvních povedlo úspěšně obsadit vedle tuzemských i zahraniční kluby. A byli (a stále jsou) to oni, kteří se stali inspirací pro mnohé novější české alternativy, protože ukázali, že i v českých podmínkách to prostě jde. Kay, jakožto jakýsi „mesiáš“ indie generace v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, je na české poměry až neuvěřitelně osobitým frontmanem a pomalu přibývající vrásky na čele mu na jeho charisma nic neubírají. Právě naopak. Stále je to, troufám si říct, jeden z nejlepších frontmanů u nás. Táborská potemnělá čtyřka s prosluněným názvem prošla na posledním albu Karmageddon určitým vývojem a změnou. A projevilo se to i na jejich živém vystupování. Ty tam jsou do jisté míry rozjuchané koncerty k MGKK Telepathy. Sunshine se uzavřeli více do sebe, zvážněli a obalili se tak větší vrstvou uměleckosti a perfekce. Místo nečekaných výletů do publika se teď Kay radši ukryje do třístěnné intimity své černé kapuce a zadumaně zpívá o své rozervanosti a svých démonech. A zbytek kapely ho do pozice mírné odtažitosti samozřejmě následuje. Kdo si však myslí, že tato rezervovanost ubrala koncertům Sunshine na energii, je na omylu. I přes určitou odměřenost jsou vystoupení Sunshine stále nadmíru živé, jen tu živost teď mnohem více vytváří a dotváří ti pod pódiem než ti na něm. Vždyť na hity jako K.I.D.S., Top! Top! The Radio!, Today (Is Not The Day) a jiné nejde nepařit. Důkazem budiž olomoucké publikum, které, byť nebylo tak početné, jak asi někteří očekávali, pařilo znamenitě a donutilo Sunshine k přídavkovému návratu. Dokonce několikrát. Začátek turné k desce Karmageddon se vydařil a zatímco Sunshine se teď mohou těšit na další porci koncertů během své šňůry, olomoucké, muziky chtivé osoby si mohou začít odškrtávat dny do koncertu IAMX alias sólového projektu Chrise Cornera, jehož vystoupení v S-cube se nezadržitelně blíží. [gallery link="file"]