Vyhledávání

Studium v číslech: Polovina studentů chodí na nepovinné přednášky

Jít, či nejít do školy? Otázka, která se dennodenně honí hlavou většině studentů.  Ti pilnější razantně odhodí peřinu, naplní penál a vyrazí vstříc novým poznatkům. Ostatní se po náročné noci překulí na druhý bok, případně zalezou ještě hlouběji do Ponorky, a napíší někomu z předchozí skupiny smsku: „Prosím tě, podepiš mě. Díky.“

Třetí díl našeho seriálu, který mapuje pravidla a zásady toho pravého studentského života v Olomouci, odhalil, že většina studentů navštěvuje alespoň občas i přednášky, na kterých není prezenční listina. Padesát procent respondentů odpovědělo suverénně „ano“, dalších čtyřicet procent přiznává, že někdy. Pouhých 152 z 1516 dotázaných bojkotuje docházku úplně.

Co se jednotlivých oborů týče, nejvíce se heslem „když nemusím, tak tam nepůjdu“ řídí žurnalisté a medici. Naopak nejpoctivější jsou v tomto ohledu psychologové a právníci. Fakt, že prváci pilně a mnohdy s nadšením vyplňují prezenční listiny do poslední kolonky, kdežto ve vyšších ročnících zejí místnosti i podpisové archy prázdnotou, nejspíš nikoho nepřekvapí.

ČTĚTE TAKÉ: Studium v číslech: Filozofové a právníci vedou pravý studentský život

Nejčastěji uváděné důvody neúčasti jsou lenost, kocovina a pracovní vytížení. Lenost a kocovinu není třeba blíže vysvětlovat. Brigády za barem do pozdních nočních či brzkých ranních hodin se sice počítají mezi úctyhodné důvody, důsledek je však stejný: člověk jednoduše nevstane. Prezenčka neprezenčka, povinné nepovinné.  Ranní a dopolední přednášky své odpolední kolegyně, co se účasti týče, nikdy nedoženou.

Zajímá vás, zda se vaši kolegové učí průběžně během semestru nebo vše nechávají (jako vy) na poslední večer před zkouškou? Kde že se učí (a s tím související otázka kam se sakra poděly všechny knížky z knihovny)? Čtěte opět za týden na Heleně v krabici!