Vyhledávání

(Ne)propadněte stresu po náročném období prokrastinace

Když jsem se před rokem rozhodovala, zda jít na vysokou školu a psala jsem si na papír vedle sebe klady a zápory, ani ve snu by mě nenapadlo, že se zvládnu celý semestr vyhýbat povinnostem a profesionálně prokrastinovat. Co se dá dělat, semestr je fuč, čas se bohužel vrátit nedá a je na čase se dokopat ke studiu.

 

Tady už totiž nepomůže předstírání nebo pouhé otevření poznámek z přednášky při sledování videí roztomilých štěňátek, tohle už je seriózní problém. Navíc umocněný tím, že jsem přece jen obyčejný prvák, co ještě pořádně neví, co zkouškové období obnáší, zda je každý test jako malá maturita, jak nám to tvrdili učitelé na střední, když se nás z této cesty snažili zradit. Zvláštní je, že se o těch prokalených nocích, ranních kocovinách a nových přátelstvích žádný z pedagogů ani slůvkem nikdy nezmínil.

Jelikož i tento výplod je pouhou prokrastinační výplní mého času, napadlo mě, že bych mohla čtenářům Heleny předat alespoň nějaké poselství. Tady je tedy pár rad, jak se nezbláznit hned, ale až třeba za pár dní.

Rada první: Neprokrastinujte. Pokud už prokrastinujete, alespoň předstírejte, že se učíte. Já jsem dnes v rámci předstírání prošla dvě muzea, celý obchoďák, připravila jsem vánoční výzdobu a uklidila všechny sdílené prostory v bytě.


Rada druhá: Vytvořte si kolem sebe klidné prostředí. Vypněte sociální sítě a nejlépe i přístup k internetu, pokud jej nepotřebujete nutně k vyhledávání informací, jinak vás to bude pořád lákat sklouznout na facebook a jen tak po sté zkontrolovat, co je nového.


Rada třetí: Ukliďte si. Na stole, v pokoji a hlavně v životě. Půjde vám pak všechno líp.  Já už si takhle v životě uklízím asi rok a je mi fajn.


Rada čtvrtá: Neříkejte spolubydlícím, že se musíte opravdu nutně učit. Vytáhnou vás pod záminkou ,,ále času dost“chlastat.


Rada pátá: Dejte si dortík. Jen tak.
Pokud vám rady nepomohou a ani v neděli večer se nedonutíte zasednout k učení, gratuluji. Můžete oficiálně začít panikařit.