Vyhledávání

Srna, nebo zajíc?

Prostředí rodinné oslavy jsme si již představili. V rámci volného času mezi jednotlivými chody se naskýtá prostor pro konverzaci. Babičku zajímá, jaký má vnouček prospěch, vnoučka zase zajímá, jak by co nejrychleji zmizel, předávají se recepty a také se chválí. A potom někdo zmíní, že tatínek moc hezky maluje a ten jeho poslední obraz byl překrásný. Tatínek se skromně brání, tak horké to prý není. Ale jelikož celá rodina naléhá, vytáhne tedy mobilní telefon s fotografiemi svých maleb.

Chvíli se jimi probírá, hledá, kterou by ukázal, ale nakonec nechává mobil kolovat. Každý si se zalíbením prohlíží umělecká díla. Melancholická krajina plná filozofických myšlenek střídá až pitoreskní výjev z golfového hřiště a tatínek sklízí jednu pochvalu za druhou. Mobil doputuje až k dědečkovi, který se domáhá onoho posledního obrazu. Tatínek mu tedy najde malbu představující hru světla a stínu z prostředí lesa. Výtvor znovu koluje, když tu se maminka ozve: „Ty, tatínku, ten zajíček se ti ohromně povedl!“

„Jaký zajíček? Kde tam vidíš zajíčka?“ ptá se tatínek podezřívavě. „No přece tady, hned vedle té srnečky!“ odpovídá spokojeně maminka a ukazuje doprostřed obrazu. „To není žádný zajíček! To je koloušek – patří k té srnce přece,“ s předstíraným klidem v hlase vysvětluje tatínek. „Kdepak! Podívej se na ta roztomilá ouška, tadyhle!“ argumentuje maminka. „Vždyť jsem to sám maloval, vím, co tam je,“ odporuje malíř.

„Ukaž mi to, prosím tě,“ zapojuje se do debaty babička, která ovšem také vidí zajíčka. „No to snad není možné, vždyť je to jasný kolouch! Tady má složené nožičky, no… Dívejte se!“ přesvědčuje přítomné ženy dědeček a máchavým pohybem předvádí, jak má zvíře složené nožičky. Ženské osazenstvo bohužel jeho výkon nepřesvědčí a dál tvrdí, že je to jasný zajíc.

Tatínek začíná rudnout. Vehementně se snaží vysvětlit, které zvíře je které, do toho je tázán, jakými barvami to maloval a jestli si dá ještě pivo. Po chvíli to vzdává, muži si jsou jistí, že je to kolouch, ženy se odmítají vzdát zajíce. Rozdílné vnímání se zkrátka nezapře. Babička to uzavře tím, že nabídne chlebíčky, protože už je celých deset minut po obědě a všem jistě vyhládlo.

Po výměně názorů zůstává ve všech pachuť kolouška a zajíce. Ale na tom, že je tatínek skvělý malíř, se shodnou všichni.

Katka Svobodová

Veselá osoba milující jídlo, smích, vaření, pečení a psaní. První ročník Palackého univerzity, žurnalistika a televize + rozhlas. Původem z vesničky u Zlína, těžce závislá na vesnické přírodě.