Vyhledávání

Spolubydlící: Věrný milovník hudby

Bydlím spolu s přítelem, psem a dvěma, občasně čtyřmi až pěti, morčaty. Bydlení je to ve skrze idylické. Neidylickou složku tvoří náš soused z horního patra. Na živo jsem dotyčného, zhruba třicetiletého manuálně pracujícího muže, viděla jen jednou. Což mi ovšem nebrání v tom, abych toho o něm nevěděla docela dost.

Ve chvíli kdy píšu tento článek je za dvacet minut deset večer a náš soused trénuje úvodní skladbu z Titanicu na klávesy. Bohužel ho to moc nebaví, a tak spíš buší do kláves a zkouší takové ty varhanové módy, které elektrické klávesy nabízí. To víte. Panelák.

Slyšíme skutečně všechno. Zvlášť od Vánoc, kdy našemu sousedovi někdo zřejmě daroval lepší reprobedny. (Díky. Fakt. Moc.) Což mi dovoluje na základě sebraných dat vytvořit jeho stručnou charakteristiku:

Je to ranní ptáče. Den startuje kolem osmé ranní s písní “I love it” od Icona Pop.

Je věrný. Vydrží u té jedné odrhovačky celé odpoledne.

Je citlivý. Následně celé odpoledne pouštěl „Lásko voníš deštěm.“

Rád zkouší nové věci. Kromě kláves vlastní nově i dudy. Dudy!

Což asi souvisí faktem, že je hravý. Rád hází hopíkem o topení ve čtyři ráno.

Je soucitný a věří na přírodní medicínu. Když měl přítel kašel, přinesl mu domácí rozmačkaný česnek. Aby se mu ulevilo.

Je vytrvalý. Přestože mu přidělání poliček (asi) trvalo delší dobu než vaření boloňských lasagní, od oloupání první cibule po dopití lahve ryzlinku s kamarádkami po jídle, nevzdal se. 

 

Dámy, pokud vás některé z těchto vlastností zaujaly, neváhejte a kontaktujte mě prosím, ráda vás seznámím.