Vyhledávání

SERIÁL: Americkej deník 5. díl

Na bazén mi dnes přišli jen dva lidé. Není divu, byla zima a pršelo. Moskýto vystřídal Miloše na Rolling Hills, což je asi 5 minut cesty na kole od Cherry Knollu (bazén, kde jsem většinou pracoval já). Miloš si ale dnes neodpočinul, odvezli ho někam, kde ještě nikdo z nás nebyl.

„Drogový večírek“

Pokud pracujete pro American Pools, tak je vám většinou přidělen bazén, na kterém pracujete po většinu času. Pokud ale máte volno, může se stát, že vám zavolají z ofisu, a pošlou vás někam úplně jinam. Může se to stát hned z několika důvodů – plavčík, za kterého zaskakujete, si vzal volno, udělal nějaký průšvih, nebo se ví, že přijede kontrola, a společnost se chce blýsknout někým spolehlivým.

DSC01695

Když tedy Miloš dorazil na svůj bazén, zjistil, že se nachází na dvaadvacátém patře výškové budovy. Frajeřina. Aby si to zase ale neužil moc, večer na něj v ofisu zapomněli, a kdyby nezavolal do kanceláře, nikdo by pro něj nepřijel. Tahle situace se nestala naposledy. Nejenže měl směnu do devíti večer, ale ještě čekal dalších 50 minut na odvoz. Zatímco Miloš brečel, já a Moskýto jsme vyrazili spáchat "zločin". V Americe je, jak jistě všichni víme, věková hranice ke koupi alkoholu stanovená na 21 let. Za volant si sice můžete sednout od šestnácti, ale na první pivo si musíte počkat dalších pět let. Jelikož nám všem bylo v té době pod 21, museli jsme trochu zariskovat. A jediný, kdo měl možnost podvádět, jsem byl já. Na mojí občance totiž stojí „Date of birth: 04.12.1993“. Což je samozřejmě 4. prosinec. Podle americké zvyklosti psaní dat to ale znamená 12. duben. Tak jsme se vydali do obchodu pro klasický americký twelve-pack (balení dvanácti malých piv). Za pultem seděl typický redneck (u nás máme pro takové lidi označení vidlák), který si krátil dlouhou chvíli prozpěvováním country popěvků. S Moskýtem jsme popadli nejlevnější balení piva, co jsme našli, a odtáhli ho ke kase. Na vyžádání jsem předložil svou občanku a po chvíli detailního zkoumání si mě prodavač změřil přes obroučky svých brýlí a zeptal se: „Is this April or December?“ Jeho otázku jsem hrdě ustál, nahodil jsem kamenný pokerface, a roztřeseným hlasem jsem prohlásil: „A-april, s-sir…“.

Krádež trubky

To si tak sedíte na chairu a pozorujete skupinku cachtajících se tlusťoušků, když tu vás najednou vytrhne z opalovacího relaxu známý hlas: „Tome? Tome, nemáš náhodou tyč k vysavači navíc?“

Kom a Miloš spolu poprvé pracovali sami na bazéně, takže bylo dopředu jasné, že se něco podělá. Celý den se flákali a dělali blbosti, protože tam skoro nikoho neměli. Celá situace vyvrcholila skoky o tyči, při kterých se ona „tyč“ zlomila. Tyč, která patřila k vysavači dna bazénu. Tyč, která se používá třeba třikrát týdně. Tyč, která přežila minimálně deset let čištění bazénu, ale ne deset minut s jelitama z Čech. Pořád to ale není to nejhorší, co se jim (když neměli dozor) stalo. Potom, co se deset minut snažili trubku spravit, se Miloš rozhodl, že zkusí štěstí u mě na bazéně, a jelikož jsem měl čtyři navíc, jednu jsem mu věnoval. 

DSC01708

Další den jsme měli s Milošem oba volno a byl to zároveň den, kdy nám měli uklízet pokoj. Uklízečka skutečně přišla a první co udělala, bylo, že nám vzala povlečení a odešla. Po šesti hodinách nám to začalo být podezřelé. Nejen, že nám neuklidila, ale dokonce nám stopila povlečení. Museli jsme proto jít na recepci a požádat o nové. To jsme sice dostali, ale špatnou velikost. Tak nás čekala ještě jedna cesta. Podruhé už byla paní na recepci poněkud nevrlá a řekla nám, že si můžeme to povlečení vybrat sami. Od té doby jsme měli o tři povlaky na polštáře, deku, dvě prostěradla a přehoz navíc. Měli jsme si radši místo lifeguardování založit obchod s povlečením. Jen taková perlička na závěr - tenhle prádelní stav nám vydržel až do konce pobytu.

 

Foto: Tomáš Odstrčil